Pasáček z doliny

„Tož…tak na světě.“ Přiznám se, že vzhledem k režisérovi jsem čekal o něco poetičtější „dětskou“ podívanou. Myslím tím, že žádná idyla se rozhodně nekonala. Hlavní dětský hrdina měl pořádně těžký, špinavý život, ve kterém se zdál být příslib nadějné budoucnosti jen zbožným přáním. Na druhou stranu, chvílemi byl příběh přece jen k hlavní postavě trochu přívětivější, zpravidla při momentkách s dědečkem. To člověku vyrašil i nějaký ten úsměv na rtech, kterým se dala odměnit i ta animace bubáků či „posvícení“ (kdo by si nedal klobásku s hořčicí a chlebem?). V o to drsnějším protikladu byl vztah se záporáky Prachařem a Němečkem, a především setkání s „králem skřítků a jeho písařem“ (korunované otevíráním pokladu). Tvrďácké bylo i chlapcovo bránění „svěřenkyň“ (člověku se z té bezmoci chtělo až křičet). A za ten dojemný konec jsem byl vděčný. Zklamala mě zvuková stránka, kdy jsem chvílemi měl problém postavám rozumět (ne, nářečím to nebylo), a pak také nedůvěryhodný „obrat“ v případě matky. Celkově hodnotím slušnými 4*. (18.04.2017)

Herecky vykon maleho Drbala povazuji za jeden z nejlepsich detskych vykonu, ktere jsem kdy videl. Z dospelych hercu pak bezesporu zaujme hlavne Prachar, Kemr a Nemecek. Krasne zpracovani Frantiska Vlacila (bohuzel, zadnemu jemu filmu jsem nikdy nedal plne hodnoceni), kteremu mj. pomaha krasna beskydska priroda a nenasilne pridane nareci. Uzasna atmosfera. Jen mam pocit z prilis useknuteho konce... (02.02.2013)

Bylo by fatální chybou hovořit o Vláčilovi pouze jako o fenomenálním tvůrci velkoformátových historických pláten, neboť jeho tvorba sestává i z komorním a zdánlivě méně vyznamných obrazů lidského života. Jedním z nich je i PASÁČEK, téměř dokumentárně pojatá valašská balada, odehrávající se v nanejvýš tragické době poválečné obnovy a výstavby československého státu, na nějž stále citelněji doléhala vlna socializace. Děj je odvyprávěn pohledem malého chlapce, bezvýznamného otroka všech, který jediného spojence nachází v dědečkovi, jehož prášilovským historkám o kouzelných skřítcích podléhá s dětskou naivitou a touhou vrátit sobě a udřené matce ztracenou radost ze života. Snová fantasie se prolíná se syrově naturalistickým přístupem, jež dokresluje pečlivě zachovaný půdorys oblastního nářečí. Pozoruhodný a jakoby spontánní výkon předvedl v titulní juniorské roli malý Vlastimil Drbal, vysokou laťku hereckého umění zde ovšem nasazuje silně nedoceněný, vynikající Ilja Prachař a Josef Kemr v další variantě lidového mudrlanta s otevřeným srdcem. Nepodceňoval bych ani výraznou Libuši Geprtovou, ačkoli se u ní do jisté míry počala nebezpečně vytvářet škatulka "viktorkového" typu. Celkově bych tento Vláčilův lyrický film nepodceňoval a už vůbec nepřirovnával k nezdařeným výtvorům jeho rozpolcené osobnosti, protože se v mnoha ohledech jedná o jeden z vůbec nejlepších celovečerních počinů dramaturgicky mdlých osmdesátých let. (25.07.2010)

Vláčilovsky posmutnělá atmosféra mých milovaných Beskyd. Vynikající dětský výkon a spousta výborných herců v dalších rolích ( třeba Prachař tady opravdu válel ). V rámci Vláčilových měřítek je to skutečně spíše průměrný kus ( asi nejvíc mi scházela výraznější hudební složka ), v kontextu ostatních českých tvůrců - neřku-li současných českých tvůrců - těžkej nadprůměr. (25.07.2010)

Drsný příběh malého chlapce, který vyrůstá s dědečkem v beskydských kopcích. Kromě jasně kladných hrdinů (Schmitzer, Kemr) a zloduchů (Prachař) tu stojí rozporuplná postava matky v podání Libuše Geprtové. Matka se chová k chlapci nevlídně, je patrné, že má těžký život a je nešťasná. Jako starostlivá matka se projeví, když se chlapec ocitne v ohrožení života. S mateřstvím jakoby se v ní probudila opět i dcera. Podle předlohy Ladislava Fukse napsal scénář JIří Fried, Jiří Křižan se krásně trefil do huby místním horalům přesnými dialogy. (15.01.2015)