Údolí slz

Během prvních dílů se rozjíždí poznávačka s hlavními postavami. V tu chvíli jsem se mnohdy zasekl nad počínáním kdekoho, až jsem měl pocit, že koukám na bandu kreténů a ne na vojáky jomkipurské války na straně Izraele. Izrael by podle této minisérie nikdy neměl válčit. Jako národ si užili už velké příkoří a válka jim teda zatraceně nejde. Jediný, opravdu zajímavý příběh se točil kolem toho židovského Honzy Ciny. Ten mě fakt bavil a měl minimálně v první polovině seriálu nejlepší a nejzajímavější scény. Postupem času se ale v díle přidává na poctivé válečné atmosféře, kterou jsem v nějakém filmu nebo seriálu dlouho nezažil a ke konci jsem musel uznale pokývat, že tady je to poměrně vydařené a přitom za málo peněz. (02.02.2021)

Vojnové filmy sú ohrozený druh a podžáner „tankistické filmy“ sú viac než vzácnosť. Slzavé údolie napriek historickému pozadiu patrí do tejto kategórie maximálne z polovice, k tomu je seriál kvalitou po všetkých stránkach prekonaný Libanonom. Produkčnou úrovňou samozrejme nemožno od Údolia sĺž čakať druhý Fury, počítačové efekty sú skôr ako z lepšieho dokumentárneho filmu, strih občas na úrovni príležitostného užívateľa Sony Vegas, výprava jednoduchá a tomu sa podriaďuje aj dej a akcia, ktoré dostatočne nevykresľujú rozsah bojov na Golanských. Takže žiadne aspoň približné zasadenie seriálu do historických udalostí sa nekoná, je to len rada čiastočne previazaných dejových liniek niekde v prostredí Jomkipurskej vojny, kde niekde na vŕšku trojica izraelských tankov páli po sýrskych digitálnych tankoch (to ale predstavuje asi tak celkovo 40 min. seriálu, zvyšok sú dialógy, "cestovanie", prestrelky atď.). O perly typu Sýrčania sa netrafia na 20 m nie je núdza, ale ešte horšie je, že väčšina Izraelcov sa tu chová ako totálni kreténi. Dejovo by postačilo 6-8 epizód. (05.04.2023)

6.10.1973 je najpotupnejším dňom Izraelskej armády a jej tajných služieb. Pozerať tento propagačný nezmysel o bojoch na okupovanom Sýrskom území Golánskych výšin som chcel skončiť hneď po prvom diele, kedy 3 Izraelské tanky zasiahli 40 Sýrskych tankov. Izraelské zostali nedotknuté. Skutočnosť je taká, že za prvý deň Sýrske tanky zničli 77 izraelských tankov z celkových 170 ktoré mali na Golanoch a velitelské stanovište obsadili. Mimo iných nepresností, sýrčania mali väčšinu tankov T55-A. V záberoch sa ale temer vždy objavujú T-62 so 105 mm kanónom, v strede zosilený výkovok. Ale dopozeral som až do konca čo všetko ešte propaganda naloží a zamlčí. Bolo toho dosť. 8.10.1973 kabinet Goldy Meirovej odsúhlasil aktivovať 13 jadrových hlavíc, každá 20 kT na rakety Jericho a F-4 Phantom II (Hirošima 15 kT). Američania leteckým mostom dodali 22.500 ton vojnového materiálu. Zaujímavý v seriály je ešte tabuizovaný vzťah „nadradených“ Aśkenézov voči „spodine“ Sefardom (Chazari s turkistickým DNA samozrejme neexistujú). Jedno je isté, pokiaľ okupované Golanské výšiny nebudú Sýrske, dovtedy vojna bude pokračovať a destabilizovať Blízsky Východ. (28.12.2020)

Bez ohledu na politiku jsou válečné úspěchy Izraele rozhodně hodny velkého obdivu. Také je důležitý fakt, že několik dekád neustálých konfliktů velmi poznamenalo a změnilo izraelskou společnost. Na tento seriál jsem se opravdu velmi těšil. Přibližuje dílčí epizody z Golanské fronty Jomkipurské války. U bojových záběrů je i s citelně malým rozpočtem a výpravu odvedena velmi dobrá práce. Seriál sráží nesympatické postavy. Hysterický rozvědčík co furt tahá ježka a hysterický velitel tanku, co furt tahá mrtvého velitele, tak ti mě často dokonce velmi srali. A to je kámen úrazu. Tyto nesympatické postavy ještě více umiňují nezáživnost scén, kde se řeší jejich osobní věci. Navíc je řeší jen nudnýma kecama. Tedy 5 minut akce a napětí střídá 12 minut útrpného nezáživného žvanění. Škoda… 3,5* (04.05.2021)

První dva díly byly vynikající, ale byla to jen falešná návnada. Tohle ani tak není o válce jako o charakterech jednotlivých postav a nutno dodat, že z mého pohledu se jednalo vesměs o charaktery protivné. Nejsilnější je seriál ve chvílích, kdy se věnuje bojům a i když nejsem odborník na tankové bitvy, udělaly na mě dojem. Stejně tak hra na honěnou v chodbách bunkru, kterou hráli izraelští vojáci se Syřany. Jenže podobných momentů je tu na deset dílů pomálu. Navíc je tu závan ruského gerojství a laciného patriotismu, na což nejsem od Izraelců zvyklý. Alespoň že i tady zůstali Zilberman a spol. věrni lokálnítradici a obsadili další židovskou krásku. I když o jejích herecký schopnostech mám jisté pochyby. Asi poprvé mě Izraelci zklamali. Čekal jsem mnohem víc než průměr. 50% (10.02.2021)