Vůně ženy

Chris O´Donnell měl úžasnou roli - tvářit se jako klient ústavu duševního zdraví a vyniknout v neschopnosti sestavit jednoduchou větu, o souvětí nemluvě. Nudný studentík neměl vůbec šanci táhnout film a spíše se zdálo, že velký Al musel hrát za dva a násilně si nudného studentíka oblíbit, aby v divákovi vyvstal pocit sounáležitosti s nekompatibilními charaktery. Jediný důvod ke zhlédnutí byl tedy nevidoucí Al. Jinak je to celkově vděčná filmařina - natočená tak, abychom mohli slintat nad Vůní filmu tak, jako Al nad Vůní ženy. Závěr je tolik patetický, že máte chuť to vypnout, ale jen díky Alovi se to dalo tak nějak vydržet. Ten výbuch potlesku jsem nepobral. Vděčná filmařina se mimoděk pozná tak, že víte, co se bude odehrávat v dalších scénách. A nutno dodat, že Vůně ženy je hodně vděčná filmařina - je to pozitivum, nebo negativum? Záleží na úhlu pohledu. Al Pacinova postava plná něžnosti a zloby byla to jediné, co má na tomhle filmu cenu sledovat, její hloubka a motivace jsou podány vynikající a přesnou hereckou etudou. Zbytek je sentimentální srajda a přiznám se, že jsem se dlouho tak nezlobil nad promarněným potenciálem. (19.07.2019)

Tak tento snímek mě dost minul. Pravda nenudil jsem se, ale na můj vkus je ve Vůni ženy až nestravitelná dávka patosu. Je ironií, že Al Pacino, po tolika skvělých (tj. charismatických a nezapomenutelných) rolích dostal tu nejvděčnější cenu právě za tenhle cajdák. Pravda, když jste slavný a hrajete postavu s libovolným handikepem (slepota, autismums), máte sošku napůl v kapse. Když ještě rozhlásíte, jak jste s těmi lidmi stýkal a několik měsíců trénoval, ukápne z nejednoho oka člena poroty slzička dojetí. Tohle na ně platí. Nevím, ale jestli by hraní a jeho posuzování mělo být o tom. Ale to je věc vkusu. Na ten můj vkus je Vůně ženy, na to o jakém rebelovi je, konformní a až moc hladí po směru srsti. Scénáristicky je film nezajímavý, režijně tuctový a to co svým charismatem dodá Al Pacino spolehlivě odbourá krajně nesympatická postava Chrise O ´Donnela. (02.04.2013)

"Nevím, jestli tě mám zastřelit nebo adoptovat." Nově vytvářený vztah prašivého slepého všiváka plukovníka Sladea a slušňáckého studenta Chrise mě bavil svou oscilací mezi láskou a nenávistí. Stejně tak jsem si užíval tančení tanga, jízdu ve Ferrari i skvělou obhajobu, ale občas jsem přitom zakopnul o nezajímavou scénu a dokonce na mě vykoukla i paní Nuda. Jsem však pozitivní člověk, takže jsem vlastně rád za to cukrkandlové finále a zaokrouhluju za něj o dva cípy nahoru. (16.08.2016)

Krásný film. Režisér opět nezklamal, perfektní scénář, souhlasím s dramatem, oba hlavní hrdinové skvělí, vše bez výhrad. Frank a Charlie k sobě patřili jak vůně k ženě. Nádhera, dokonalý zážitek, došly mi slova, jak Frankovi zrak. Takže raději všechny pocity shrnu v jedné podstatné větě: "Měl jsi někdy pocit, že bys chtěl jít a přesto jsi cítil, že bys tu chtěl být? Joo..." Přišla mi chuť na Johna Danielse a to je co říct!! :-) (26.02.2011)

Příběh se sice chvílemi hodně táhne, ale excelentní Al Pacino vše rázně obrací tím správným směrem. Martin Brest umí pracovat s podobnými náměty a tady měl navíc k dispozici opravdu výborný scénář, který příjemnou nostalgií a lidskostí přímo překypuje. Ale to všechno se děje až na pozadí velkého hereckého koncertu, který by nedokázal žádný komentář dostatečně vystihnout. Tak jako Hoffman umí zahrát autistu, Nicholson psychopata a Carrey idiota, tak Pacino zvládl slepého. Bravo, Ale! 80% (12.11.2012)