Stíny horkého léta

Svoje pôvodné hodnotenie spred rokov musím jednoznačne prehodnotiť. Pomalé Vláčilovské tempo sa do tejto veľmi dusivej atmosféry hodí, a pritom horúco je až úplne na konci. Kukura nesklamal a banderovci nemusia vysloviť ani jediné zrozumiteľné slovo, aby sme o ich zmýšľaní vedeli všetko. Liškova hudba poriadne brnká na nervy aj vo chvíľach kľudu, napríklad pri strihaní oviec. Bartoška je tu za poriadneho hnusáka, asi najhorší charakter celej jeho kariéry, úplne nezabudnuteľný. –––– Proč je nevyženeš? Necháváš je tady a ještě jim posluhuješ. Protože sa bojíš! Dobře vím, že sa bojíš! Aj včera v hospodě si sa bál. Nechal sis všecko líbit! –––– Trochu jsme to tady vydezinfikovali. –––– Víte, co je na tem nejhorší? Že jim na ničem nezáleží. O všecko přišli a myslím, že už na nic nečekají. –––– Nemohl udělat nic jiného, než nakonec udělal. (14.03.2017)

Spokojenost rodinného života v krásném prostředí Beskyd je narušena. Dozvuk let minulých se přiblížil smrtelně blízko a situace nabývá na intenzitě. Veselý statek se mění v pevnost s tichými pohledy, které jsou ovšem více než výřečné. Oni nemají co ztratit a Baran chce žít a chránit. Boj s vlastním rozhodnutím a možnostmi. Hrdina se probouzí a začíná jednat. Liškovo překrásné tóny, které předpovídají danou situaci a Vláčilovo precizní režie i herecké obsazení. Na konci šedé normalizace režisér opět dokazuje svůj neobyčejný talent pro film. (17.06.2012)

S díly pana Vláčila jsem zatím nenašla společnou řeč. Přepadení venkovské rodiny proběhne tak rychle, že se ani nenadějete a už s ní bydlí dalších pět "hostů". Dlouhou dobu jsem byla k odevzdanému chování dospělých stejně nedůvěřivá jako jejich syn, postupem času jsem ale pochopila, proč se otec Baran tak dlouho vzpíral. Mluví se zde spíše obrazem (záporné postavy nepromluví vůbec!), což je pro Vláčila typické, ale pro mě bohužel hůře stravitelné. V synopsi zmiňované "rozhodující střetnutí" proběhne ve tmě, takže z něj bohužel není moc vidět, Liškova výrazná hudba v některých momentech působila rušivě. Znovu už vidět nemusím. (16.03.2019)

V době vzniku, kdy se filmový jazyk a řeč obrazů staly minimálným jevem Vláčil uchvacuje pečlivými kompozicemi a využitím nádherných exteriérů. Hlavně se mu však daří budovat tak hutnou a vygradovanou atmosféru, že se dá v tomto ohledu těžko srovnávat s jiným českým filmem (notný podíl na tom má také invenční až hypnotická hudba Zdeňka Lišky, která se hluboce zarývá pod kůži). Díky originální westernové stylizaci film neztrácí nic na svěžesti, i když ve srovnání s Vláčilovou předchozí tvorbou jde přeci jen o dost přímočarý příběh s jasným poselstvím, kterému chybí příznačná komplexnost. (27.08.2009)

Film o strachu, pasivitě a hrdinství. A přestože jsem shledal chování a také dorozumívání se banderovců (velmi chytře vyřešená jazyková otázka + docela překvapivý ne zcela černobílý pohled na ně) hodně zajímavým (podobně jako doktorovy promluvy), zdaleka nejpoutavější je sledovat (zdánlivě zcela odevzdaného) hlavního hrdinu, jeho pohnutky, dilema, bezbrannost, sebeovládání se a potupné sbírání odvahy (kterou mu definitivně dodá deadline ustanovený nic netušícím policistou). Vláčilovi se navzdory létu (mnohým evokující prosluněnou, příjemnou pohodu) podařilo navodit takřka neustálé dusno a napětí, které provází většinu snímku (to vše je ještě vhodně podpořeno sem tam vracejícím se Liškovým zlověstným hudebním motivem). Akt vzdoru, na který se publikum těší nejvíc, je sice nejnapínavější, ovšem díky tmě a mizernému nasvícení je vše tak "autentické", až divák skoro nic nevidí a moc z něho nemá (což mě dost zklamalo). Úplný závěr pro mě byl překvapením, škoda jen, že ho bylo dosaženo po docela hloupém „zapomnění“. Ve výsledku jsou to silné 4*. (22.08.2014)