Stíny horkého léta

K nádhernému baladickému filmu jak to uměl nafilmovat pouze režisér FRANTIŠEK VLÁČIL, není třeba mnoho slov. Byl to mistr všech mistrů na filmy, které měly podklad opravdových příběhů z opravdové doby. Bylo to tak. V krátké době po válce se potloukaly zbytky vojenské bandy generála BANDERY (odtud "banderovci"), kteří byli původně Ukrajinci a chtěli se probít " na západ" a přitom vraždili, kradli a obtěžovali nejen naše obyvatele, ale každého kdo se jim postavil na odpor. Juraj KUKURA zde podal úžasný výkon, řekla bych, že tato role je jedna z jeho nejlepších. Gustáv VALACH, jako lékař, se choval přesně tak, jak jsem znala mnoho lékařů, kteří byli v té době odkázáni na Hippokratovou přísahu bez ohledu na rozlišení přítel či nepřítel. Proč nedávám filmu 5 hvězdiček ? Protože mi tam vadil Jiří BARTOŠKA se svoji směšnou bílou parukou ( to nebyl blondýn ale albín) a takového Němce, a už vůbec žádného mladého muže, který neměl možnost pravidelné hygieny vlasů, jsem v reálu života neviděla. (14.01.2014)

"Někdy ani ten nejsilnější chlap sám nic nezmůže...." Nebo že by přece? Jen Terezka, žena Ondřeje Barana tuší, čeho všeho je její muž schopen.... Tak tenhle baladistický film s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet (do značné míry díky Liškově geniální minimalistické hudbě) mě totálně rozsekal. Asi ho sice zařadím do kategorie filmů, které mě asi jednou zhlédnout stačily, ale to nic nevypovídá o kvalitě tohoto filmu. Jen jsem zvědavý, jak tento film bude za takových 30-40 let hodnotit generace našich dětí a vnuků...Tedy pokud se na něj někdo v té době bude ještě vůbec chtít dívat.... Protože to co se ve filmu odehraje na ploše celovečerního filmu by dnešní režisér natočil na ploše sotva čtvrtinové... Ale přesto smekám klobouk jak před hereckými výkony Juraje Kukury a Gustava Valacha, tak před režií Františka Vláčila. (26.12.2018)

O pozitívach filmu výstižne popísali iní. Dodávam dve poznámky. 1. V komentároch som sa dočítal, že ide o alegóriu, hoci ja som film takto širokospektrálne nevnímal. Ale ak aj film je alegóriou okupácie ČSSR cudzími vojskami, tak potom celkom iste je zároveň alegóriou znárodňovania a zdruštevňovania, vykonávaného často hulvátmi bez spôsobov a vysvetľovania (mlčiace zlo). Druhá poznámka - počas návštev Ukrajiny často navštevujem miestne múzeá, no a na západnej Ukrajine som našiel minimálne dve (bývalé izby revolučných tradícií), kde je veľká časť expozície venovaná pamiatke Stepana Banderu - podľa tam dostupných archiválií a popiskov - historického nezlomného hrdinu, symbolu nacionalizmu a boja proti boľševizmu. (18.02.2013)

Ohromný film. Přímo baladický způsob, jakým mistr Vláčil předvedl tak drsný příběh s vypořádáním se s poválečnou brutalitou, se dnes již moc nevidí. Snímek nijak výrazně nepropaguje ani práci v době dějiště čerstvě založeného Sboru národní bezpečnosti, ani se nesnaží za každou cenu podávat historickou pravdu o banderovcech. O to víc se soustřeďuje na vnitřní prožitky postav v existenciálně vypjaté situaci, v paměti mi z filmu utkvěla síla lidské statečnosti řadového chudého sedláka v střetu s ozbrojenou zločineckou skupinou. Dechberoucí dusná atmosféra, podtržena temnou Liškovou hudbou, často dlouhým mlčením i vizuálně vyšperkovanými záběry. Sparné léto, strašlivé tváře a pohledy banderovců, všude přítomný strach a napětí i síla manželského vztahů Ondřeje s Terezkou... Obsah, který mě hodně zasáhl až rozsekal, ale (nejen díky svému poselství) zanechal hluboký dojem. Také mě fascinuje Gustáv Valach v roli doktora.. úžasný! A v závěru mě dostalo, že na pohřeb dorazil i padlého největší protivník v osadě. Nářez! 100% (Filmová výzva 2018 - Karlas) (30.11.2018)

Film o strachu, pasivitě a hrdinství. A přestože jsem shledal chování a také dorozumívání se banderovců (velmi chytře vyřešená jazyková otázka + docela překvapivý ne zcela černobílý pohled na ně) hodně zajímavým (podobně jako doktorovy promluvy), zdaleka nejpoutavější je sledovat (zdánlivě zcela odevzdaného) hlavního hrdinu, jeho pohnutky, dilema, bezbrannost, sebeovládání se a potupné sbírání odvahy (kterou mu definitivně dodá deadline ustanovený nic netušícím policistou). Vláčilovi se navzdory létu (mnohým evokující prosluněnou, příjemnou pohodu) podařilo navodit takřka neustálé dusno a napětí, které provází většinu snímku (to vše je ještě vhodně podpořeno sem tam vracejícím se Liškovým zlověstným hudebním motivem). Akt vzdoru, na který se publikum těší nejvíc, je sice nejnapínavější, ovšem díky tmě a mizernému nasvícení je vše tak "autentické", až divák skoro nic nevidí a moc z něho nemá (což mě dost zklamalo). Úplný závěr pro mě byl překvapením, škoda jen, že ho bylo dosaženo po docela hloupém „zapomnění“. Ve výsledku jsou to silné 4*. (22.08.2014)