Shades of Fern
The Shadow of the Ferns
VOD (1)
Obsahy(1)
Kamarádi Rudy (M. Probosz) a Vašek (Z. Suszyński) jsou místním hajným (M. Macháček) přistiženi při skolení srnce. Hajného na místě zabijí a v lese zahrabou. Během svého nevyhnutelného útěku před spravedlností se následně dopouštějí dalšího násilí, ale jejich prvotní opojný pocit ze získané svobody vyprchává a hlásí se svědomí a strach… V roce 1930 překvapil Josef Čapek novelou, odlišujícím se od dvou předešlých samostatných próz svou epičností a baladickou sevřeností – "Stínem Kapradiny". Vznikal téměř současně s "Povídkami z jedné a druhé kapsy" Karla Čapka, v nichž lze sledovat zaujatost obou bratrů stejným tématem – kriminálním případem, pátráním po vinících a otázce viny a trestu. Po více jak padesáti letech se pak v roce 1984 dočkala vlastního filmového zpracování. Režisér František Vláčil nezůstal nic dlužen své pověsti básníka filmového obrazu a adaptace tohoto díla, jež do podoby filmového scénáře zpracoval spolu s Vladimírem Körnerem, nese všechny znaky jeho uměleckého rukopisu. Je filmovou poezií, symbiózou hlubokého filozofického a vpravdě humanistického myšlení s vynikající uměleckou formou, jejímž hlavním rysem je poetické vyjádření a výtvarná krása filmového obrazu... Na to, proč se režisér Vláčil obrátil právě k této předloze odpověděl v rozhovoru pro časopis Kino: „Už na střední škole jsem měl z české literatury rád dvě díla – Vančurovu "Marketu Lazarovou" a "Stín kapradiny" Josefa Čapka. Samozřejmě jsem netušil, že budu filmařem a jednou se k těmto dílům vrátím svou profesí. Scénář k filmu jsme napsali spolu s Körnerem před jedenácti lety a jsem rád, že ho mohu točit. Je to vlastně báseň, postavená sice na poměrně plytkém příběhu, který ale dává možnost rozvinout celou řadu myšlenkových proudů, jež ona vnějšková plytkost nijak nesvazuje. Podstata je v té platformě, z jaké pozice je příběh vyprávěn a co se z toho dedukuje. Ti dva chlapci, jednodušší a primitivní, z nichž jeden je citlivější a druhý tvrdý, tvoří jeden element. A proti nim příroda, která je zpočátku přijme, ale pak vyvrhne, když přestanou být jejím organickým pojivem…“ Za kamerou stál Vláčilův stálý spolupracovník František Uldrich a o hudbu s výrazným křídlovkovým motivem se postaral Jiří F. Svoboda, za níž byl oceněn na festivalu v Mariánských lázních. Do hlavních rolí režisér obsadil dva polské herce – Marka Probosze a Zbigniewa Suszyńského, kteří se českým divákům představili již v koprodukčním snímku Jiřího Svobody Zánik samoty Berhof (1983). (Česká televize)
(více)Recenze (67)
„Jaká pak krása. Ještě jsem žádnou neviděl. Můžeš to rozmačkat na kaši… Každou krásu můžeš zplstit ….všechno na padrť“ Moc "krásy" v sobě tento melancholický snímek o dvou mladících utíkajících před důsledky vraždy hajného neskrývá. Je to spíš dost slušná depka, byť zajímavě nasnímaná. Moc krásná je ale rozhodně hudba Jiřího Svobody. Na celém filmu pak jistě zaujmou jak oba neznámí polští herci v hlavních rolích, tak třeba Miroslav Macháček v takové své typické podivínské roli. Silný je pak rozhodně samotný závěr, kdy se vyčerpaný Vašek v obklíčení dívá na hvězdy a přitom filosofuje o životě: "Kdo mi dokáže, že se tam ten náš svět neopakuje....Jak to může někdo takhle pro nic za nic stvořit a ještě se nám směje“ Celý příběh pak trefně uzavírají slova Miroslava Macháčka "Vyhnuli se trestu. Tak by to nemělo být“ ()
Zvláštní film a to nejen předlohou. Je hodně odvážné natočit film, kde se divák nemá s kým identifikovat. Ústřední dvojici prostě musíte nenávidět i když jeden z nich je "ten hodný". Přesto nebo právě proto jsou tak působivé filozofické úvahy a vykreslení psychického rozpoložení lidí, kteří jsou na cestě bez návratu. Předabování Pavlatou byla chyba, protože ten herec a hlas je tak specifický, že mě to hrozně vadilo. Konec je celkem silný a přes očekávání mě trochu zaskočil. Nicméně tím se dostávám k největšímu fenoménu a středobodu, kvůli kterému má smysl tento film vidět a to je Miroslav Macháček. ()
Čestná Vláčilova prohra. Převádět takto doslovně lyrismus románu do filmové řeči je práce předem odsouzena k neúspěchu. Zatímco v knize lze takto působivě budovat vnitřní svět dvou hrdinů pomocí subtilních slov a líčení krásy krajiny, mladík zmítající se v kocovině uprostřed louky a vyřvávající přírodě svoji nihilistickou obžalobu života vyvolává spíše zděšení. Stejně tak závěrečný monolog. Ne že by Vláčil ztratil jedinou myšlenku z románu, ale nedokázal pro ně najít adekvátní filmové vyjádření. ()
Vezměte bratra Čapka (toho víc upatlaného od barev), přidejte Démanty noci (dva utíkající kluci), U konce s dechem (dementní hlavní hrdina, co střílí na potkání) a Vláčila, co se snaží o to samé jako v šedesátých letech, ale kvůli absenci černobílého materiálu a hudby Zdeňka Lišky se mu to bohužel nedaří. ()
Díky Ponrepu jsem mohl umazat jeden rest v díle mistra Vláčila. A jak hodnocení napovídalo, jde opravdu o kus slabší. I když polští kluci nehráli špatně, mám problém vůbec s tím půdorysem utíkajících vrahů ( takřka bez příčiny ). Proč je sledovat takto detailně?! Další postavy se jen míhají dějem... I bez mistra Lišky se povedla hudba a geniální part měl Macháček v hospodě, při nákupu alkoholu. Podtrženo sečteno prostě průměr. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (4)
- Navzdory roku výroby se tento snímek dostal do československých kin teprve v lednu 1986. (charles3)
- Režiséru Vláčilovi bylo při natáčení filmu špatně, proto jej za něj dodělával kameraman s pomocným režisérem. (raininface)
- Režisér Vláčil se snažil natočit tento film už od začátku 70. let, ale ústřední dramaturg Barrandova Toman každý jeho pokus zamítl. Možnost realizace filmu se naskytla až po odchodu Tomana z Barrandova v roce 1982. (raininface)
Související novinky
Cyklus filmů českého génia stříbrného plátna
Strašnické divadlo se již od svého počátku snaží návštěvníkům nabídnout i jinou než divadelní produkci. Každý měsíc má své místo v programu promítání filmu a koncert. Až do konce této sezony povládne… (více)
Reklama