Údolí včel

Text distributora prakticky popisuje celý děj, takže nemá cenu jej nějak podrobněji rozebírat. Každá doba má své démony a doba křižáckých válek byla démonů plná. Víra v Boha často přerostla ve fanatismus a v jeho jménu se pak děly ty nejkrutější věci. Přízračně temné, kruté, syrové a děsivé, jak jen 13. století mohlo být. Tak ho tu vystihl František Vláčil. Vynikající Čapek, bezcitný a nelítostný v pochmurné atmosféře ponurého příběhu, který krásně vystihuje strasti, kterými musel obyčejný člověk čelit. Možná podaný formou těžko stravitelnou, ale přesto fascinující nejednoho diváka. Rozhodně stojí za to vidět tento skvost s ukázkou ryzího herectví. 80% (11.10.2016)

Fascinujúce čiernobiele obrazy - tak nejako mohol vyzerať stredovek. A v ňom sa odohráva príbeh priateľstva a nenávisti dvoch mužov, ktorých spojila a rozdelila viera. Rozpor medzi dodržiavaním nepoškvrneného ideálu a jeho pošliapaním hedonistickými radovánkami ostane asi večný. Časovo úspornejšie, vyznením a dejovo oveľa hutnejšie než Marketa Lazarová. Množstvo symbolov a obrazov len dotvára svet stredoveku, kde sa miesila hlboká zbožnosť so strachom pred neznámym, kde každá cesta do vzdialenejšej osady cez hustý les bola dobrodružnou lotériou s vlastným životom. Málokedy sa filmu podarí tak silno pripútať si ma, vcucnúť a zžiť sa s jeho hrdinami. (12.01.2005)

Představoval jsem si to jinak, že to bude podobné Kladivu na čarodějnice, navíc můj oblíbenec Petr Čepek, no nebudu to okecávat, zklamalo mě to. Teď se do toho asi trochu zamotám, ale co, stejně svoje komentáře čtu jen já sám! Údolí včel bylo přesně takové, jaké jsem si představoval Kladivo na čarodějnice než jsem ho viděl, totiž předpokládal jsem nějakou filozofickou, meditativní, pomalou, zdlouhavou a syrovou podívanou, která pro mě bude procházkou nudným sadem. Kladivo mě však nadchlo a zařadilo se mezi absolutně nejlepší české filmy co jsem viděl. Tento zážitek mě také jaksepatří navnadil na podobně laděné české snímky té doby, především legendami a chvalozpěvy opředenou Markétu Lazarovou a její „dítě“ Údolí včel. Markéte mi stále uniká, nutno podotknout, že po zhlédnutí Včel už mě tak neláká, bylo to totiž přesně taková, jaké jsem si představoval Kladivo! Ne že by šlo o špatný film, je to skvělý snímek, ale já se prostě dost nudil! (19.11.2008)

Filmová lahůdka, která vznikla jako vedlejší produkt a chudší bratříček Markéty Lazarové. V podstatě velice jednoduchý děj je natočen poeticky a přitom syrově, jedná se o neobyčejně sugestivní filmový zážitek s hudbou dokonale šitou na míru,výbornou kamerou a skvělými hereckými výkony Čepka s Kačerem. V tomhle filmu ale dokonale platí otřepané "není malých rolí". Tvrdím, že provedené v barvě by Údolí včel bylo poloviční, černobílý materiál spoluvytváří baladickou atmosféru příběhu. Celkový dojem 95%. (29.04.2007)

(2x) ,,S nepřáteli můžeš cítit, ale nesmíš odpouštět bratřím, kteří zradili..." Nadčasový příběh o příslušnosti k řádu i touze po svobodě, o citu a lásce, ale také o vině, svědomí a trestu. O dvou mužích, jež jsou si navzájem odlišný ve všech stránkách, ale život jejich osudy spojil v jednu dlouhou pouť a několikrát, byť se načas rozdělí. ,,Nedokáže se bránit, zbloudil, ale jeho duše se vrátí sem..." Zasazení do středověku může v tomto směru fungovat také pouze jako detail, který pak dodává na syrové i tajemné atmosféře drsného, ponurého středověku a samozřejmě v mistrovském Vláčilově podání i na uměleckých kvalitých a jedinečnosti. Fascinující... Vláčilovy opusy Markéta Lazarová a Údolí včel jako celek jsou divácky náročné, těžko strávitelné filmy, ke kterým si divák musí najít cestu, což někdy trvá déle, ale jestli má rád kvalitní domácí tvorby, rozhodně ho neopustí. Tvůrčí kombinace Vláčilově režii, Liškovy hudby, Uldrichovy kamery a bohaté věrohodné výpravy dokonale zastiňuje i Kačera v životním výkonu. Nezapomenutelný výkon krásné Věry Galatíkové a epizodní role Somra, Williga a Macháčka. Z drsné poezie Vláčilova snímku mě nejvíc okouzlila scéna u moře. ,,Také bych je chtěl vidět znova, jako ty, poprvé." 90% (24.02.2018)