Prolomit vlny

Takový zvláštní příběh se zvláštními postavami a jejich zvláštními činy. Odhaduji, že pointou této vší zvláštnosti bylo jaksi nevšedně vykreslit osud naivní ženy, kterak se obětuje pro muže a kterak si i přes navenek ostudné činy zachová dobrotu v duši... K emocionálnímu prožitku mi to nestačí, kamera byla přirozeně autentická, výkon Emily watson skutečně fantastický, ale stále nevidím pojítko s realitou, stále se nedokážu vcítit a prožít tento dlouhý a dějově, ne úplně adekvátně bohatý, příběh..První soud doktora o Bess byl pravdivý, byla skutečně psychotická a ne "dobrá", její oběť nezakládá příklad čisté lásky pro nás ostatní, ani její motlidby nemají větší sílu než slova pošeptaná do polštáře, byla to žena, co zkrátka neměla nic jiného... Možná je celé jen abstrakce, či symbol, ale emoce jako středobod jsou jasné a ty musím ocenit pouze na 6/10 PS: Jako art film stále kvalitní! (20.07.2010)

Mystický příběh za který získal Lars von Trier Velkou cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes 1996. A mnoho dalších cen, ocenění a nominací : Ocenění: Oscar 1996 - nominace: hlavní herečka (E. Watson) Zlaté glóby - nominace: film (drama), herečka v dramatu (E. Watson) BAFTA - nominace: hlavní herečka (E. Watson) FF Cannes - Velká cena poroty, nominace na Zlatou palmu César - zahraniční film Evropské filmové ceny - herečka (E. Watson), film, cena FIPRESCI Český lev - zahraniční film Amanda Awards - norský film Bodil Awards - herečka (E. Watson), film, vedlejší herečka (K. Cartlidge) Fotogramas de Plata - zahraniční film Ft. Lauderdale International Film Festival - herečka (E. Watson), režie London Critics Circle Film Awards - nováček (E. Watson) New York Film Critics Circle Awards - herečka (E. Watson), kamera, režie Robert Festival - herečka (E. Watson), kamera, střih, film, masky, výprava, scénář, zvuk, vedlejší herečka (K. Cartlidge) Satellite Awards - cizojazyčný film (Dánsko) FF Stockholm - cena FIPRESCI MFF Uruguay - film MFF Vancouver - nejpopulárnější film (22.12.2012)

Emocionální dřeň, jen co je pravda, ale přesto to nějak nefunguje. Lars von Trier umí obsah, ale co se týče formální stránky, tak u mě značně kolísá ( u Lynche to mám obráceně). Breaking the Waves má složitou myšlenku a rozhodně to není film určený pro každého. Klady a zápory tu proti sobě nelítostně bojují a vítězem není nikdo. Film je rozdělen na několik kapitol, díky čemuž trochu vyčnívá ze stereotypu, všechny přechody do nové kapitoly jsou podbarveny skvělými optimistickými písněmi, které mi však v celkovém dějovém kontextu překážely. Emily Watson je zajisté schopná herečka a její role není vůbec jednoduchá, hysterické záchvaty, které měla každou chvíli, mě však neiritovaly, ale přímo sraly. Stellan Skarsgård mi rovněž zrovna moc neseděl. Film, jehož účelem je uštědřit divákovi ránu do srdce mě tak nechal zcela chladným. 70% (20.09.2011)

Nejlepší film Larse von Triera, nejlepší výkon Stellana Skarsgårda a hlavně - to, co předvedla Emily Watson, byl jeden z nejlepších hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděl. Na to, že to byl její první film, se jedná vyloženě o zázrak. Měla dostat Oscara...Výborně natočené drama a Trier si řekl o místo mezi mými oblíbenými režiséry. Emily Watson si o místo mezi mými oblíbenými herečkami neřekla, ta to vyloženě zařvala! :-) Takové sžití s postavou se vidí málokdy, jednalo se o velmi procítěný výkon plný emocí - ale pozor, vůbec to nebylo přehnané, bylo to naopak už neuvěřitelně věrohodné. Trier zkrátka umí dostat z herců to nejlepší - tím ale nechci říct, že to je jen jeho zásluha. Jeho zásluha je především to, že tuto mimořádně talentovanou herečku objevil a dal jí šanci. Fakt velmi silný zážitek a toto drama doporučuju každému, kdo to ještě neviděl. (26.01.2009)

Ten chlap samozřejmě je příšerný citový vyděrač, ale marná sláva, to si stokrát můžu logicky dovodit pár hodin po shlédnutí filmu, leč nijak tím nepopřu, že mě tenhle příběh o ženě, která se zcela obětovala pro milovaného muže, srazil hluboko do kolen. Trier umí bořit bariéry mezi dějem/kamerou/divákem a vytvářet výbušnou kombinaci děj-divák. Autenticta příběhu je posílena "nepřikrášleným" snímáním ruční kamerou a absolutně věrohodnými výkon Skarsgårda a Watsonové. V tom příběhu je od počátku něco osudového, předzvěst tragédie... Tyhle "předzvěsti" Trier umí... Výsledné dílo je naprostým citovým terorem, tak strašným, že se v kině jedna divačka pozvracela. Žádný hnus, jen dlouhé minuty citového vypětí s takřka pohádkovým koncem, který ale podrápanou duši příliš neutěší. Kde končí realita a začíná film je během sledování Prolomit vlny takřka neřešitelný rébus. Byl jsem vtažen natolik, že moje emoce nebyly umělé. Byl jsem zmaten a smeten... Triere, vy zatracené zvíře!!! (31.01.2004)