Prolomit vlny

Emocionální dřeň, jen co je pravda, ale přesto to nějak nefunguje. Lars von Trier umí obsah, ale co se týče formální stránky, tak u mě značně kolísá ( u Lynche to mám obráceně). Breaking the Waves má složitou myšlenku a rozhodně to není film určený pro každého. Klady a zápory tu proti sobě nelítostně bojují a vítězem není nikdo. Film je rozdělen na několik kapitol, díky čemuž trochu vyčnívá ze stereotypu, všechny přechody do nové kapitoly jsou podbarveny skvělými optimistickými písněmi, které mi však v celkovém dějovém kontextu překážely. Emily Watson je zajisté schopná herečka a její role není vůbec jednoduchá, hysterické záchvaty, které měla každou chvíli, mě však neiritovaly, ale přímo sraly. Stellan Skarsgård mi rovněž zrovna moc neseděl. Film, jehož účelem je uštědřit divákovi ránu do srdce mě tak nechal zcela chladným. 70% (20.09.2011)

Provokatér a "drsňák" Trier a jeden z jeho nejvíce "normálních" filmů. Nebo alespoň mně příběh ženy, která prožívá sexuální "dobrodružství" s různými muži, aby o nich mohla vyprávět ochrnutému manželovi, přišel v Trierově filmografii, jako docela normální. Bohužel i přes výborné herecké výkony (převážně Emily Watson exceluje) a skvělou režii, jsem se (a to převážně kvůli zbytečné délce) docela nudil a depresivní atmosféra, mě také příliš neoslovila. Na druhou stranu to byl určitě účel. (07.12.2011)

Trierovka jak vyšitá! Myslené skôr v dobrom...Oproti napr. Tancu v Temnotách, napriek istej podobnosti aj kvôli nezameniteľnému štýlu rozprávania, postavám, je tento film na tom podstatne lepšie. Psychológia postáv je silnejšia a predovšetkým prirodzenejšia, netlačí sa tak na emócie, určite nie umelo a manipulatívne. Trier má svoj ksicht a to je na ňom to najlepšie, rovnako ako fakt, že jeho filmy vždy vyvolávajú pocity a emócie (ich odtiene sú isto veľmi pestré, často protichodné). Nemôžem povedať, že formálna stránka filmov podľa charty Dogma ´95 je pre mňa lákavá, ale ak je obsah tak silný ako tu, tak nie je o čom..A klobúk dole pred Emily Watson a jej výkonom! (26.11.2009)

Emily Watson by její schizofrenii i Glum mohl závidět a já jsem konečně našla film od Larse von Triera, který mi nepřipadá samoúčelný ani nudný a který opravdu stojí za to vidět. Přesto je tam několik věcí, které mi nesednou - ač církev opravdu nemám v lásce, moralizování nad ní mi zde přišlo až příliš okaté a hlavně konec docela zabil celou pečlivě budovanou atmosféru. Mohlo to skončit bublajícím potůčkem podbarveným "Your Song", ale ne, Lars potřeboval víc... Tak tam vrazil doktůrka a jeho "dobro" a hlavně pak ten úplně poslední záběr na vrtné plošině. To byl takový symbolický hřebíček do rakvičky, resp. úbytek jedné hvězdičky. (29.01.2010)

Dlouhá léta jsem Prolomit vlny vnímala jako film, na který je nutno dozrát, jako nadfilm, který není pro každého. Dokonce jsem si dovolila dříve vidět pouhou divadelní inscenaci Městských divadel pražských, která si s tématem poradila po svém. Ale ve výsledku je to jen film pro náročného diváka, ale zdaleka ne pro diváka snoba či diváka pokrytce. Takže všechny proto-dojmy stranou, je to jen film, neukousne vás - a samozřejmě von Trier je jen jeho autorem. #freshfilmfest (22.09.2014)