Prolomit vlny

Dvě a půl hodinová filmová deprese. Chladná zapadlá vesnička jejíchž obyvatelé jsou silně věřící, netypická kamera (jakoby to snímal amatér) a schizofrenní Bess, jež je pro lásku schopná udělat cokoliv (dokonalá Emily Watson ve své první roli!). Trier jde opravdu až na dřeň. A musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Přesto bych byl radši kdyby to bylo o tu půlhodinku kratší. 80% (21.12.2011)

V pořadí třetí film z tvorby Larse von Triera, který jsem zhlédl a znovu mi přišel něčím jiný. Je o podivném vztahu dvou lidí, který se ze strany ženy dostává až do patologického stádia. Film stojí především na herectví Emily Watson, které bylo velmi silné, uvěřitelné a zároveň zvláštní (její prapodivné výrazy v obličeji). Z počátku i místy úsměvný film nabírá postupně dramatických obrátek a konec je jen důsledkem jedné velké tragédie-setkání těchto dvou lidí. Snímek Prolomit vlny ve mně vyvolal spoustu těžko popsatelných emocí a jsem si téměř jist, že se mi jen tak nevymaže z paměti. Ze záporů bych jmenoval snad jen prology mezi jednotlivými kapitoly, především jejich do filmu nepasující hudbu. Hodnotím silnými 4* a jsem zvědavý na další režisérův počin. (24.07.2011)

Ačkoli to bude znít paradoxně, je mi hrozně líto, že musim dát pouze za čtyři. Triera obdivuju a uznávám, na tenhle film jsem se těšil několik let, než jsem sebral odvahu ho vidět. V tom možná tkví ten problém - čekal jsem až moc. Přestože forma a částečně i obsah byly dle mého očekávání skvělé, něco tomu v důsledku chybělo. Něco, co mě poslalo do kolen u Tance v temnotách i Dogville. Něco, co chybělo i Manderlay. Něco, co jsem cítil z Království, přestože jsem ho nejspíš nepochopil... Abych to neokecával víc, než je nezbytně nutné, nemůžu dát plné hodnocení. Ale báječný film to bezesporu je. (17.03.2010)

Tenhle film vzbudil obrovský ohlas a pod vlivem toho všeho humbuku jsem se mu bránila, člověka to přece jen ovlivní, ta vlna zájmu a já mám tendence být pak kritická. Nakonec jsem se z hluboka nadechla a viděla film, který se k ničemu dosud viděnému nedal ničím přirovnat. Obraz příšerný, herci hráli jakoby nehráli, děj se valil do pointy, která nebyla ani tak perverzní jako bizarní, jenže to celé dohromady, přesto, že mě to zlomilo, odrovnalo a na dlouhou dobu připravilo o iluzi, že život je krásný, mě zároveň nevýslovně dojalo a obohatilo - TÍM obrazem, TĚMI herci, TÍM dějem. (05.03.2005)

Typicky Trierovsky nepříjemná emocionální soda. Breaking the Waves je takové neutěšené slzavé údolí, režisér nedává divákovi šanci na zklidnění, mizérie se jen a jen stupňuje. Emily Watson svým výkonem vyráží dech. Přesto to pro mne na plný počet není, proč? Odpověď je jednoduchá - protože Dogville, film bez slabších momentů, který mě dokázal strhnout mnohem víc. Toto je taková light verze toho nejlepšího z Larse. (28.10.2010)