Království koček

Sedmého dne pak Miyazaki spočinul a řekl svým učedníkům: "Tak, chlapci a děvčata, já teď odjedu na dovolenou a vy mezitím ukažte, co jste se naučili. Morito, ručíš mi za to, že tu z toho nezbude kůlnička na dříví." Poté, co se Mistr navrátil ze svého kráčejícího hradu, se k němu učedníci seběhli a nadšeně mu ukazovali, co vytvořili. Byl to příběh pěkný, vcelku poučný, i když trochu zbytečně, a byl zabydlený sympatickými postavičkami, které jako by Mistrovým vlastním z oka vypadly. Měl i nápady prodchnuté originalitou a fantazií, a hudbu, která ucho těšila. Ale scházela mu lehkost, samozřejmost toho jeho zvláštního světa, a Miyazaki viděl, že se tentokrát dospělí nebudou moci vydat na výpravu spolu s chytrými hrdiny, jejichž osud bude pro ně překvapením... zabolelo jej z toho u srdce, ale radost v očích "jeho dětí", všech těch, kteří se tak snažili, mu zabránila změnit se opět v Mistra a ukazovat učedníkům nedostatky jejich výtvoru. I řekl Miyazaki: "Pracovali jste usilovně, moji milí, a děti budou vaším dílem potěšeny." A oddaná srdce učedníků naplnila se radostí, neboť laskavá Mistrova slova jim dala nevnímat to, že nebylo řečeno ani slovo o rodičích a jejich čase, který je v Království koček stěží víc nežli ztracený. Však takový je Mistr Pohádkář, ten, jehož by si všichni přáli mít v dětství večer co večer vedle své postele, aby jim vyprávěl... Tak a to stačí, šup spát. Jinými slovy - ano, je to Studio Ghibli, a v jeho parametrech jsme skutečně dost daleko od špičky, ale na druhou stranu - zkuste oponovat tomu, že bychom si mohli gratulovat, kdyby všechny animované filmy byly alespoň takovéhle. Sedmdesátku si to zkrátka zaslouží, zvlášť proto, že bych se klidně podíval ještě jednou... i když určitý osten vzpomínky na Miyazakiho vlastní práce mě při tom určitě bodat bude. Rozpory, rozpory, ale takové už sedmdesátkové filmy jsou;) (31.07.2011)

Krásný pohádkový příběh. Baron je opravdu charismatický, zvláště v originálním znění, kdy má neuvěřitelné charismatický hlas. Postavičky jako Kočičí král, jeho rádci nebo Muta jsou také skvělé charaktery, ale jak psal Jossie, Miazaky to není. Animace nic extra, ale pořád lepší než u takové Rámajány, a kýče trochu nad míru, ale i přes to se mi ten film velice líbil. (14.06.2008)

Keď v animovanom filme o hľadaní samej seba a prekonávaní strachu čeliť nepríjemnostiam sa zjaví táto pravda pomocou barličky v podobe vety: "No vidíš a teraz si sama sebou !" a nie prostredníctvom prvkov, kreslenému filmu vlastným, čosi nie je úplne v poriadku. Uvedený základný nedostatok sa prejaví viackrát v priebehu deja, no aj tak sa mi Kráľovstvo mačiek celkom páčilo. Roztomilé ladenie teplých farieb, s dominujúcimi odtieňmi zelenej a žltej, spôsoby presunu medzi paralelnými svetmi a práca s detailom, patrili ku kladom. V myšlienkovej rovine potešili, v príbehu primárne určenom malým deťom, pochybovačné úvahy o tom, či je naozaj správne počúvať každý hlas do bodky, alebo naznačenie skutočnosti, že vďaka za prejavené dobro sa často nevhodne zameranou horlivosťou zachráneného stáva skôr neželaným obťažovaním. 70%. (10.05.2007)

Skvělé využití postav z filmu Šepot srdce. Je sice škoda, že film neřeší příběh Barona samotného, ale i příběh Haru je dostatečně nosný a zajímavý. Vynikajícím způsobem je zpracovaný prvotní obrat a je to nepochybně navázání na Šepot srdce, že divák Baronovi okamžitě uvěří. Vyzdvihl bych i důvtipný motiv v bludišti. Fantastická je rozhodně i ta zlatohnědá záporačka! Nejsilnější okamžik je pak na konci donešení školní tašky. (08.01.2022)

Příběh o dívce Haru, studentce střední školy, která jednoho dne zachrání kocourka (princ Lune) od přejetí nákladním automobilem a zjišťuje, že rozumí řeči koček. Dostane se jí poděkování od kočičího krále a mnoho dárků, ale zároveň na ní ještě jeden nechtěný v podobě svatby s kočičím princem čeká . . . (21.09.2011)