Tanec v temnotách

Když při řezání dřeva moc tlačíte na pilu, zahřeje se. Když to přeženete, tak se zasekne. A někdy se už nepodaří ji nastartovat..... Takže i když máte za sebou od začátku dost "pořezáno", na konci nevíte jestli máte bejt spokojenej, nebo nas*anej..... Trier na pile na konci dokonce ležel ... no - a já nebyl spokojenej :) (24.09.2004)

Nic proti Björk, ačkoliv mi její muzika nic neříká, ale ona, celé její herectví a postava, kterou ztvárnila mi svou blbostí a kafkovskou povahou byla příšerně proti srsti. Vadila mi ta rozklepaná kamera, ta zvláštní choreografie, Davida Morse nemam ráda a ta jeho hnusná role tomu moc nepřidala a když už chtěli holku z Československa aspoň ty jména se mohli naučit vyslovovat, protože asi nikdy nezapomenu na Ouldrič Nouvy. Kamarádka řikala, že budu strašně brečet, tak jsem si raději připravila kapesníky a nejspíš myslela závěrečnou scénu, ale oči sem akorát tak třeštila a slzu neprolila ani jednu. Nee, tohle fakt ne... (24.08.2009)

Po prvním zhlédnutí jsem plakal. Po druhém zhlédnutí se mi udělalo špatně a usoudil jsem, že jsem tehdy prvně stal obětí citového vyděračství. Je to skvěle vypočítaný útok na emoce, tak skvěle, že jsem si nejdříve ani nevšiml chabosti příběhu ani absence jakéhokoliv závažnějšího poselství. Také působivé forma dokáže chvíli klamat. Ale pozor, uvnitř se skrývá jen past na diváka. (14.02.2006)

Podle mne má film jedinou vadu, a tou je to, že chce být mermomocí muzikálem. Poetika syrového dramatu je zcela jiná než poetika muzikálová. A tak vždy, když mne příběh pohltí, ale vzápětí mne vytrhne z nálady, kterou předtím vytvořil, nepravděpodobnou taneční a pěveckou vložkou, která nic nikam neposune a jenom zdržuje, naštvu se. V průběhu minut se pak už hrozím, kdy to zase přijde - o možnosti jít pocitově s sebou se tak nedá mluvit. (25.07.2009)

Po dlouhém přemáhání zase doplním jeden rest. Film jsem viděl už někdy před 15 lety a doteď jsem si netroufl jej komentovat, až se vytratila i chuť se do řady hodnotících a komentujících přidat. Ale když jsem na to teď při bloumání databází narazil, říkám si teď anebo nikdy. Takže, já a Trier jsme si zjevně nebyli souzeni. Už pár útržků z Království, které jsem kdysi viděl v televizi, mě víceméně odpuzovalo, Tanec v temnotách (viděl jsem dříve než Dogville) mne v tom utvrdil a Dogville přede mne rozestřel transparent s kapitálkami "NIKDY NEKOUKEJ NA TRIEROVY FILMY". Dobře, na jednu stranu musím přiznat, že ač nejsem fanoušek islandské hudebnice, její hudba zde jakož i zajímavě pojatá taneční čísla sama o sobě snesou vysoké hodnocení. Ale ten zbytek? Když to řeknu natvrdo, je to vypočítavá vyděračská zcela nevěrohodná zpotvořenina, která všem nesobeckým obětavým osobám dělá medvědí službu. Nedokázal jsem tomu věřit ani na chvíli, Rimmerovými slovy "nerealistické, jenom jako." Je to zde sice méně okatý kalkul než u zmíněného Dogville, ale jinak je to stejné. Všechna ta rozmáchlost, to vedení děje do předvídatelné tragédie, ta dilemata, kterým Trier své postavy vystavuje, mně osobně strašně zavánějí laciností a hrou na efekt jen proto, aby mě na jednu stranu nutil do svého vidění světa, na druhou aby ve mně vzbudil pocit viny a sebemrskačské tendence. Já se ale na tohle lapat nenechám. P. S. Chudák Oldřich Nový. Aspoň by se tam jako kontrast hodilo Kristiánovo "Jen pro ten dnešní den stojí za to žít..." (28.12.2016)