Přání Ježíškovi

Asi se můj názor nebude ztotožňovat s názory ostatních, ale mně se film celkem líbil. Je pravda že jsem neviděl polský originál, tak možná proto (musím si to doplnit). Na české poměry mi to přišlo dost fajn, nedávno jsem byl na Prvok Šampón Tečka a Karel, který má o hodně vyšší hodnocení než Praní Ježíškovi. A to mi přišlo že se točí kolem jedné věci, kolem sexu. To to opravdu musí být v každém filmu? Přání Ježíškovi nevyjímaje, je to tam úplně zbytečné, ale je toho tam po málu. Takže Přání Ježíškovi je romantická komedie. Komedie no, párkrát jsem se pousmál občas i uchechtl hlavně díky panu Arnoštovi Goldflamovi. Ale že bych se řezal smíchy při každém pádu nebo zvuku který někdo vydá, jako zbytek kinosálu to ne. Nechápu některé lidi. Film je hezky natočený, herecké výkony jsou super, hudba ujde, dětští herci jsou fakt dobří. A příběh? No je to přeci jenom vánoční film, takže nějaký komplikovaný děj tam není. Určitě lepší než, (a teď se omlouvám všem milovníkům tohoto filmu), Sám doma, kde jde dle mého jenom o ubližování a naschvály. Taková oddechovka která neurazí. Na konci jsem se dojal, takže to byl příjemný zážitek. No jsem zvědavý jak dopadne Vánoční příběh. 75%, **** (14.11.2021)

Česká verzia filmu "Listy Do M." nakoniec vôbec nie je žiadna katastrofa. Je pravda, že "Přání Ježíškovi" pre mňa veľmi veľa prekvapení nemalo, no ak nič iné, aspoň to žiadnym spôsobom nepokazilo solídnu poľskú vianočnú klasiku. Povedal by som, že je to spracované fajn a v rámci možností to funguje. Problém tu osobne vidím len jeden. Bohužiaľ ale je to celkom závažné a súvisí to s tým, že tu ide o remake. O čo ide? Aj keď urobíte dvakrát to isté, nikdy to nebude úplne to isté a v prípade tohto filmu by som povedal, že Marta Ferencová nie je zrovna najlepšou režisérkou. Veľa z toho čo funguje zachraňuje scenár, ktorý ale už poznám a nemá žiadne výraznejšie prekvapenia, ktoré by som vedel oceniť. Zato ale je treba uznať, že v poľskej verzii som tento problém nikdy nemal. Ten je zrežírovaný kvalitne, jednotlivé scénky dokážu vyniknúť a srdce filmu je zachytené kvalitnejšie. Ak by som vám mal úprimne odporúčať, tak by som vás skôr nasmeeroval k poľskej verzii filmu, ktorá pôsobí úprimnejšie a menej hraná. Ak ste poľskú verziu nevideli, možno vás to zaujme viac, pretože koniec koncov príbehové línie nemajú žiadne väčšie odchýlky a spracované sú celkom dobre. Jediná, ktorá ale podľa mňa funguje rovnako dobre ako v originále sú časti s Táňou Pauhofovou, Matějom Hádkom a Valentýnou Bečkovou. A som rád, že práve tieto časti fungujú najlepšie, lebo tie sa mi aj v origináli páčili najviac. No sklamanie je najciteľnejšie v scénkach s Langmajerom a Annou Polívkovou, ktorí rozhodne nevedia to krachujúce manželstvo predať tak ako to spravili Piotr Adamczyk a Agnieszka Dygant. Tá chémia tam bola oveľa lepšia. Takže je to pre mňa dosť mix, ale sám o sebe je film celkom dobrý. Viackrát sa už k nemu ale nevrátim, kým poľskú verziu pozerám rád každý rok počas decembra. Hodnotenie: B- (14.07.2023)

Postavy se dostávají do situací, do kterých by se v reálném životě nedostaly, mluví mezi sebou tak, jak by mezi sebou v reálném životě nemluvily. Ale na to jsme už u tuzemských romantických komedií tak nějak zvyklí. Ve filmech v posledních letech produktivní slovenské režisérky Marty Ferencové většinou dáma/y hledají chlapa/y. Ovšem jdou na to hodně prapodivnou cestou. Tentokrát to ale tak nějak překvapivě funguje. Táňa Pauhofová potřebuje objetí, Richard Krajčo matku pro svého syna, Jaroslav Dušek se přítelkyně svého syna asi nedočká a u Langmajerů všechno zachrání čokl. Zázraky se asi fakt dějí, protože Ferencová (která zase sáhla po polské látce) dala dohromady vcelku funkční záležitost. I když chování některých postav nedává smysl, pitvoření jiných otravuje a nepochopitelná je i výstavba mnohých scén, ve výsledku tahle vztahová pohádka neuráží. A i když hrají největší pitomce, své scény nejvíc rozsvěcují právě Dušek s Evou Holubovou. Ve výsledku roztomilá Elizaveta Maximová, snaha o líbivost v každém záběru, fajn dětští herci i obří průhlednost zápletek. (29.05.2022)

Přestože z remakeů často nejsem nadšený, úplně je nezavrhuji, protože se čas od času objeví takový, který se mi líbí víc než původní film (například Oscar (1991)). Přání Ježíškovi ale bylo k mému zhnusení téměř dokonalou kopií polského originálu (který velmi volně vycházel z originálu britského), a proto vůbec nechápu důvod, pro který byl tento snímek natočen. Kromě nulové tvůrčí invence jsem měl největší problém s obsazením jednotlivých rolí. Pokaždé, když se v záběru objevil Richard Krajčo, jsem si vzpomněl na Chewbaccu, Elizaveta Maximová pro mě byla nevýrazná, účast Jiřího Langmajera už musí mít určitě někteří sponzoři ve smluvních podmínkách a Anna Polívková prostě není a nebude Agnieszkou Dygant, i když si nasadí podobnou čepici. Asi mám polskou verzi příliš nakoukanou, takže na mě tento počin působil krajně nedobře, a myslím si, že neměl být nikdy natočen. / Poučení: I celníci a ČOI mohou mít pravdu a originál je holt originál. (14.05.2022)

"Na krásné věci si má člověk počkat..." Závěr tohoto filmu krásné věci do života všech rodin, kolem nichž se točí tahle vánoční komedie ala Láska nebeská, přinese. Ale nevím, zda k tomu ukázat, že "někdy se zázraky opravdu dějí," musí být divákovi napřed naservírován koktejl plný prvoplánového humoru a trapnosti, případně hysterie v podání postavy Anny Polívkové. Vše začne zcela nepravděpodobnou scénou s volným pádem postavy psychologa (Jiří Langmajer) ze střechy vysokého domu. Tomu se sice přitom asi "rozsvítilo" a tak začne následně zachraňovat toxické vztahy ve své rodině, ač to přitom dělá způsobem, který mi fakt moc vtipný, natož rozumný nepřišel. Nejvíc trapně mi ale bylo při scénách, kde se vyskytovala postava "Santa Clause". Tohle jako májí být reálné vánoce v české kotlině, ptal jsem se sám sebe. Samozřejmě, že se ve filmu vyskytují postavy či situace, které Vás dojmou, to by jinak ani nemohl být vánoční film. Zejména jde o postavu vdovce (Richard Krajčo) s jeho malým synkem. A jestli někdo dokáže (žel na miniaturním prostoru) film aspoň na chvíli trošku rozsvítit, tak je to Jaroslav Dušek spolu Evou Holubovou (viz třeba: "Děj něco... Co? Třeba auto... Brm, Brm....":D"). Ale tedy celkově jsem z tohoto filmu hodně rozpačitý a asi jsem i v jeho průběhu trošku zalitoval, že jsem se nechal (ani nevím přesně čím) zlákat zajít na něj dnes do kina. (19.11.2021)