Sirotek: První oběť

Dlouho tady nebyl film, jehož existence na tomto světě by byla zbytečnější. Kouzlo originálu je samozřejmě absolutně pryč, protože První oběť nemá naprosto nic, čím by mohla překvapit. Isabelle Fuhrman je sice opět excelentní a Esther si užívá, ale na deset let prostě už většinu času opravdu nevypadá a to, jak se to tvůrci snažili zakrývat, působilo občas směšně. Její výkon jsem si ovšem od začátku do konce užíval, protože na své démoničnosti a psychopatickém módu prostě Isabelle neztratila naprosto nic. Docela se mi líbila i první polovina filmu - atmosféra byla více než sympatická a Esther jela bomby. Jenomže poslední půlhodina už byla docela mimo. To, co se dařilo do té doby budovat, se poměrně rychle rozpadlo, psychologie nefungovala, atmosféra byla ta tam a protože jste viděli jedničku, je vám stejně jasné, jak to dopadne, takže tutam je v tu ránu pryč i veškeré napětí, jen Esther pořád jede bomby. Jednička je pořád luxusní film, rád si ji kdykoliv zopakuju, ale tohle znovu vidět nemusím. Ale Isabelle je prostě boží. 55 %. (25.02.2023)

Jednotka bola viac psychologická dráma než horor. Dvojka, respektíve prequel, je už len jednoduchý béčkový slasher. Vo všetkých smeroch tak ideme o triedu-dve nižšie, čo poznať už z úvodu, kde skrátka nedáva nič zmysel a vidíme explicitne tri krvavé vraždy. Ak sa ale dokážete ihneď prepnúť do patričného guilty pleasure a antilogického módu, tak vás príjemne prekvapí aj zvrat v polovici a istým spôsobom sa budete baviť až do konca. Ak by nešlo o životnú úlohu dokonale obsadenej Isabelle Fuhrman a Julia Stiles by nebola taká pragmatická bitch, až neviete koho skôr by ste sami najradšej zabili, na tri hviezdy by to určite nebolo. 50% (22.09.2022)

Přiznávám, od dvojky jsem neočekával vůbec nic. Kouzlo je přeci v zápletce, říkal jsem si. A tam již bylo vše důležité odhaleno. I tak jsem se na výsledné dílo celkem těšil a neváhal je co nejdříve pustit. Kvalitu potvrzují hned zkraje scény z blázince a následuje záběh do předpokládaných kolejí. Holčička nachází novou rodinu a vše proběhne jako posledně. Nebo snad ne? Ani takový námět by ostatně nebyl špatný, ale něco by tomu přeci jen scházelo. To vytušili i tvůrci a vytasili nečekané eso z rukávu. To diváka nejen šokuje, ale vyvolá rozporuplné pocity, kdy rázem netuší komu má vlastně fandit. I když podstatně méně hororové, nakonec šlo stále o příjemné překvapení a nadprůměrný výkon povětšinou prokletých filmových druhých dílů. 72% PS: Je vidět, že se moc snažili, ale i tak již Isabelle Fuhrman v obličeji dávno nevypadá jako mála holčička. (07.09.2022)

Původní Sirotek je jedním z nejintenzivnějších hororů, co jsem kdy viděl, dvojku jsem tedy chtěl svéhlavě vidět, ačkoli jsem mohl čekat, že po tolika letech nebude ždímaný prequel žádnou hitparádou. Film sám o sobě špatný není, zdobí ho spoustu skvělých hororových prvků, které mnohým rádoby zástupcům tohoto žánru značně chybí, bohužel se ale zde mácháme ve skoro totožných vodách co v jedničce, jen podstatně méně zajímavě. Ale na klasický 14denní deficit od filmů a neklasický 3měsíční deficit od kina slušný zážitek. [viděno v Cinestar Plzeň 14.8.2022] (14.08.2022)

Isabelle Fuhrman definitívne vstúpila do prvej zabíjackej ligy. Tá tvár, podľa potreby oscilujúca medzi malým dievčatkom a psychicky narušenou psychopatkou, to jej stvárnenie, mimika, pohyby... Naozaj z toho mrazí, klobúk dole. Najskôr mi Orphan "dvojka" pripomínal staré dobré VHS časy v štýle Stepfathera, alebo Mikeyho, také to votretie sa do rodiny, odstraňovanie ľudí, ktorí čosi tušia ap. Potom ale príde zvrat, ktorý som naozaj nečakal. K česti tvorcov treba povedať, že sa nezbláznili, a aj keď sa nájde čierny humor, neurobili z toho paródiu. Estherino vyčíňanie je od začiatku do konca surové, kontaktné a záver je pomerne veľkolepý, a dobre uzavretý. Je to natočené s chuťou, prehľadom, zábavne a občas nepredvídateľne, sídlo a zima majú svoju atmosféru a Isabelle Fuhrman to jednoducho dáva naplno. Nič mi nejako vyslovene nevadilo, nevšimol som si žiadne hnusné CGI gore, tvorcovia netrepú divákovi o hlavu rasovú a menšinovú vyváženosť a "prevaženosť", dá sa to, tlieskam. Vlastne si to rád pozriem niekedy znovu, čo je viac, čo môžem povedať o väčšine novších hororov, akokoľvek tento žáner milujem. (14.09.2022)