Evropa

Objímám vzpomínku na Trierovo Tanec v temnotách. Nechci ji nikdy vidět podruhé, bojím se, že už to takový nebude. V případě Evropy mi krouží v hlavě myšlenka, že tady druhá projekce taky nebude možná. Ale z úplně jinýho důvodu. Lars mě vede tunelem, kterej nemá konec (je to snad symbol smrti?). Ta cesta je trnitá (bohudík za to), ale co je horší- je nudná. Průvodce má slibný, pevný a povědomí hlas. Má zájem vás hodit do transu. Mě bohužel ne. A to prosím hroší kůži nevlastním, jsem prostě jedním z vás. Sny o tom, že tohle bude velkolepý, Trierovsky nezapomenutelně natrhávající, se nekonají. Zbývá jen bezbřehá nuda s vůní páry od lokomotivy a varování, že houpání se na židly je dost nebezpečný, zvláště pokud je to za účelem zahnání Evropský nudy. Never more! ____ Chcete-li maximální zážitek, něco, co vás zaručeně dovede k šokujícímu přemýšlení, podívejte se na předposlední obrázek z galerie tohoto filmu. Dá vám víc, než celý film.... (28.07.2009)

Vidět Antikrista a po něm Evropu je opravdu nářez!! Rozhodně lepší naž naopak. Hříčka mistra Triera před velkým odhalením. (Někdy si opravdu říkám, že si paní Trierová měla vzít své tajemství raději do hrobu. Ale kdo ví, možná bychom přišli o Melancholii?) Máte jedinečnou šanci dostat se přímo do srdce Evropy. Stačí zavřít oči a počítat do deseti.                   Zajímavé komentáře: Faye, Dudek, Eddard (21.11.2014)

Film s mnoha myšlenkami, nápady a krásnou formou, který ovšem stojí na téměř nezajímavých základech. Samotný příběh mne - snad krom zasazení na konkrétní místo a čas - neuchvátil, postavy mi byly spíše ukradeného. A do takové nijaké atmosféry vjede Trier s geniálním nápadem a já pár minut jen zírám, abych za okamžik zase zabředl. Velká škoda, protože kdykoliv se chopil slova vypravěč, věděl jsem, že je tu někde zakopaný ten geniální Lars z mého nejoblíbenějšího Dogville. Ovšem byl moc hluboko a odkopal se jen málokdy. (16.06.2012)

Vrchol Evropské trilogie a Trierova „předdogmatického filmu“. Základní zápletka je shodná s Kafkovým Nezvěstným – mladík přijíždí „na zkušenou“ do země, o jejichž pravidlech a současné situaci toho mnoho neví, a jediná osoba, kterou v ní zná, je strýc, jenž ho do ní na počátku uvede. Brzy se však jejich cesty (fakticky) rozdělí a mladík proniká do pohnuté historie německého národa na vlastní pěst. Jako cizí (idealistický) element však v moři intrik a naprostého relativismu, neschopného určit rozdíl mezi dobrem a zlem, nedokáže obstát. Ač Trier nebazíruje na historicky přesných faktech, POCITY a NÁLADU země, jež v předchozím půlstoletí prošla tolika proměnami a otřesy, vystihl dokonale. Zároveň jde i o Trierův vizuální vrchol; spoléhá na úžasnou, typicky „evropsky“ svobodomyslnou kameru, nestřihové přechody mezi scénámi, přední projekci a temné ladění, z kterého vystupují barevné předměty klíčové pro tu kterou situaci. Těžce nadčasový a trierovsky svůdný film. (27.07.2006)

Zlomený svět plný zlomených lidí. Pokřivených duševně, válkou, mírem, bezmyšlenkovitou prací, naivitou, nenávistí, láskou, vinou. Dokonalé zobrazení poválečného Německa, a maximální absurdity společenského stroje - pro Triera typické, cynismus a smrt naivní humanity v chaotickém světě na konci pekla. Kafkova splněná noční můra. 9/10 (05.04.2016)