Kamenný most

Poslední výborný a bezkonkurenčně nejlepší film Tomáše Vorla. Ta magie je tam úžasná!! Film zůstal nepochopen, já jsem si k němu cestu našel okamžitě a pokaždé mě uchvátí a svou atmosférou naprosto rozemele! Depresivní, temné, umělecké a pravdivé. Ty sochy, které byly v ateliéru Tomášova otce, kterého bravurně zahrál Bořík Procházka, bych chtěl někdy vidět na vlastní oči. Perfektní bizarní šílenost! Kamenný most je srdcovka!! Po všech stránkách dokonalé! Ještě musím zmínit kameru Marka Jíchy, která si střídavě pohrává s různými filtry na kameru, mystickou, tajemnou a magickou hudbu Vladimíra Franze (naléhavé chorály Lenky Dusilové mě dostaly) a v neposlední řadě Tomáše Hanáka jako hlavní postavu a Milenu Dvorskou v roli jeho matky. Zážitek!! Kamenný most můžu doporučit všem, kteří se zabývají českým filmem a jeho životem zcela pod pokličkou. " Jooooo za komoušů, to bylo jiný, nikde žádnej turista, všude samej fízl a my jsme to rozjížděli..." (09.06.2017)

Drama, drama, pře-drama-tizováno. Ale jinak na Jaroslava Duška docela dobrý scénář. V roce 1967 (?) jsem v Mladém světě viděl fotku, na které na Karlově mostě hraje Hutka s Kalandrou. Od té doby je mi (a též oni) sympatický, a když jsem v Praze (stále méně), tak se po něm rád projdu. A také jsem si vzpomněl na Kamenného hosta (Tirso de Molina) z Kamenného mosta - samozřejmě Tomáš Hanák není ani v nejmenším Don Juan. Ale tak to má být, film by měl pohled rozšiřovat a ne ho zúžovat. Zde byl však široký možná příliš, a snad proto se Duch nezjevil: "My žijeme v Praze to je tam kde se jednou zjeví Duch sám" (jak dost nejapně říká Egon Bondy v docela pěkné písni Hlavsy a Vozaryho). (09.07.2019)

Tomáš Vorel ve svých filmech umí jednu věc perfektně - popsat dobu, v níž film vznikal. Ať už to byla absurdita husákovské normalizace v Kouři a nebo nejnověji křečovitost lobbingových, marketingových a jiných firem v Ulovit miliardáře. A tak i Kamenný most mi připadá jako téměř dokonalé ztvárnění "devadesátek" v Praze. Nástup komerce, tupých reklam, upatlaného kapitalismu, ale také mystika, kocovina a Václav Havel. Vorel zde v podstatě nastavil svá budoucí témata (skřítek, Hanák koupající se synem v řece). Jako jeden z mála českých režisérů má svoji vlastní poetiku; určitá sklepácká trapnost, která je ale velmi přesná a vtipná. Nejlepší je, jak hlavní postavě pořád někdo říká, co má dělat, že se má vzpamatovat - jako by právě tohle byl způsob, jak zbavit člověka deprese... Kamenný most je film o mladých lidech, co opustí uměleckou školu jako talenti, ale v tržním prostředí se jim nedaří uplatnit (kolik takových znám!). Je to také film o autorském bloku, v podstatě takové české 8 a půl, jen jaksi bezvýchodnější. Přesto často pobaví, vždyť kdo by někdy nechtěl se šmelináři na Karlově mostě zatočit tak jako otec hlavního hrdiny, že? Kamera a hudba jsou fantastické a napomáhají snové, mystické a velmi stylizované formě, která je mně osobně bližší, než přílišný naturalismus např. Slámových filmů. (31.07.2016)

Chudáci umelci. Chudáci ich matky, ženy a deti. Šťastní tí, ktorým cez alkoholový a iný opar toho už moc nedochádza. Ako všetci trpia, do riti ! ___ Jediné slovo : DEZILÚZIA. Zo života, umenia, ľudí, ideálov, sveta všeobecne. Tak silná, jednoduchá a výstižná, až ju nebolo treba ani natáčať - stačí pozrieť sa okolo seba v tých dňoch, kedy slnko nesvieti tak jasne a svet nie je taký farebný. Vždy, keď sledujem KAMENNÝ MOST, napadá mi, že takto by mohol reálne vyzerať môj vlastný život, ak sa mi splnia sny...- ale utešuje ma, že Vorel dokázal vyťažiť umenie aj z tvorivej krízy a vytesať ucelené dielo aj z poetiky vnímanej v depresií. Možno to bola iba autorova póza, ale ja to tak vnímam a kto KAMENNÝ MOST chápe tak ako ja, ten ho prežíva každý deň. Pre väčšinu ostatných je to asi iba "chcípácky" film, s postavou bez vývoja, ktorej všemocný, bezohľadný kapitál nedovoľuje tvoriť jej veľké „umenie“. Príčinou je pritom ale jeho pohodlnosť, ľahostajnosť, nezodpovednosť.. Doba sa síce zmenila, ale ľudia zostali rovnakí, a na systém sa dá vyhovárať vždy. Možno má Tomáš skutočne neprekonateľné depresie, no skôr to vyzerá, že je poriadny alibista… - v tomto sa mimoriadne podobá hrdinom z …A BUDE HÚŘ, ktorí mali jedine to šťastie, že sme ich nevideli po revolúcií a môžeme si zachovať ich idealizovaný obraz ako „odporcov“ režimu, skôr však iba odporcov práce, morálky, spolužitia s inými… najpravdepodobnejšie by sme ich dnes videli, ako nerobia nič a vyhovárajú sa na to, ako ich komunizmus dojebal.. Podobne aj Vorlov hrdina: za socíku sa nedalo točiť kvôli totalite, teraz kvôli peniazom. Vtedy boli peniaze bez slobody, teraz sloboda bez peňazí. Umelci však dokázali tvoriť vtedy i teraz. Tí skutoční, ktorí chceli a mali čo povedať ( s výnimkou sťažností ) tvoriť museli a tvorili... či už to niekto ocenil alebo nie. (30.04.2009)

Pane režisére, važte si toho, že můžete svobodně tvořit, říká tehdejší prezident režisérovi, který hledá co vlastně má dělat. nechce jít cestou komerce, jako jeho kolega, který tagzvaně jede v novém proudu, ale současně neví co a jak točit. Je bezradný, asi podobně jako Václav Havel, když byl uzavřen již na Hradě a život kolem se řítil už úplně jinam, než ty jeho tehdejší monology z Lán pro rádio. Myslel jsem si, že ten film je z roku tak 1993, ale on je až z roku 1996. Vystupuje zde i postava osvícené dívky, ženy, která sice načne dost zajímavé otázky, ale nedopovídá je a neukazuje jak je aplikuje v životě. Málokdo asi čekal, že film NA BRIGÁDĚ bude pro režiséra VORLA vlastně vrcholem jeho kariéry, ke kterémmu se už žádným dalším filmem nepřiblíží. Proto se nedivím, když se jednou vyjádřil, že ho mrzí, že ta filmová povídka, že z toho neudělal celovečerní film. (22.06.2010)