Kouř

Vyhrňme si rukávy, když se kola zastaví, hej rup, holahej! Ad absurdum dovedená logika průmyslové epochy si díky osifikaci v podobě autoritářského režimu, který sebe nedokázal oddělit od doby, v níž vznikl a rozvíjel se, a tudíž nedokázal spolu se sebou nekonzervovat i onu průmyslovou mašinérii, jen oddaluje moment, kdy všem dojde, že se kola skutečně zastavila. V tu chvíli přichází roztočit nová hvězdná kola nová generace: proti ocelovým neohebným traverzám, kouři komínů a cigaret, kyselinám v trubkách a alkoholu v krvi přichází nová generace: ohebných, pružných, jak v páteři tak v nohách, tanečníků diska, kteří pijí Coca Colu a myslí na ekologii. Z jedné strany logika minulosti ad absurdum, z druhé strany ještě nejistá budoucnost, která neslibuje o mnoho lepší zítřky, a mezi tím: jiná absurdita jako spojka, rozdělující dvě hřídele, které do sebe nakonec zaklapnou a svět pojede v kontinuitě dál, jen na jiný stupeň. Takto ostře film budoucnost nevyhlíží, slouží hlavně jako skvělá komedioanalýza doby přežité, inu nikdo nejsme pánem svého díla, kterému se až zpětně vždy přisoudí trochu jiný smysl, ale i v tom je něco instruktivního: v opojném vítězství bigbeatu nad normalizačním diskem, kdy se v devadesátkách zdálo, že svoboda již vyhrála, jsou hrdinové Kouře vlastně jednou nohou stále v době poražené: cigarety, alkohol, pevnost… Budoucnost patří jiným, protože historie i dnes preferuje stále stejné hodnoty, ačkoliv mění fasády: takže historie, i nadále jedu dál stále s Tebou, víme kam cesty vedou – k našim pružným, jako ze škatulky upraveným, sojové mléko pijícím a od nyní vždy udržitelně rozvíjejícím (hlavně, že stále s nimi na palubě), uvědomělým, diskžokejům naší nadcházející doby. (20.07.2020)

Pro mě jeden z nejlepších českých filmů. Nesmírně osobitý, se skvělým humorem a chytlavými písničkami (navzdory všeobecnému pobláznění božím Arnoštkem a jeho "Je to fajn" se mi pod kůži nejvíc dostalo "Hele kotě"). Ovšem je zarážející, jak moc je Arnoštkova písnička výstižná... "Máme se dneska fajn, je nám hej, přijel k nám pan diskžokej"... Lidem stačilo málo... (13.12.2007)

Originální český filmový muzikál, který se pohybuje na tenké hranici mezi genialitou a filmovým kýčem a skoro nikdy ji nepřekročí tím špatným směrem. Poprvé jsem to viděl v trochu podnapilém stavu, tak jsem nevěděl, jestli to byl důvod, proč mě film tak bavil. Ale podruhé, za střízliva, to bylo možná ještě lepší, to parádní zobrazení té nesmyslné doby (nikdo nedělá nic, ale plán se plní na 100 či více procent). Zkrátka a dobře, hodně moc jsem o Kouři slyšel a většina lidí říkala, že tohle je jeden z mála českých kultovních filmů. Jo, s tím by se dalo souhlasit. 100 %. P. S. A jak Lucii Zedníčkovou normálně moc nemusím, tady jsem to její "Kotě" žral. (20.01.2013)

Dým jen dým, pálí mě do očí, tvý město náhle zmizí, až prach se zatočí. Dým jen dým, poslední hvězdu zhas… A z kouře, produktu nedokonalého spalování, vystupuje rytíř smutné postavy, aby se ujal velkého úkolu. Tak řekni, jaký je tvůj úkol, hrozně nás zajímá, jak se to jmenuje… A já vám to nepovím, protože jste zvědaví! … Doba vymknutá z kloubů, kde je všechno zahaleno temným kouřem, uvnitř i vně, potřebuje řádně zkouřené vidění, aby člověk přežil a kouřem nesmrděl. Určitě cítíš, že se tady nedá dýchat. Jde o to vymyslet něco, co by celou záležitost komplexně vyřešilo. Rozumíme si? Jde nejen o to, jde o to všechno a kdyby něco, berem kramle . Někdo bere kramle, někdo se stane kurvou, někdo se vzbouří. Nelogicky, absurdně, groteskně, přesně tak, jaká byla celá ta doba, v níž kantýny jsou nejefektivnější místa našeho hospodářství, protože tu spousta lidí tráví většinu pracovní doby. (03.07.2017)

Dlouho jsem odolával, ale přece podlehl. Už chápu, proč je Kouř mnohými považován za nejlepší český polistopadový film. Vorel totiž točí experimentálně, je sám sebou, nemá zábrany. Těch prvních pár let po revoluci muselo být velmi zvláštních, vznikaly zajímavý věci, nejen ve filmu, ta doba má něco do sebe, takovou ironii a lehkost. A na Kouři se to plně podepisuje. Ansámbl divadla Sklep (nebo, jak poukázal Radek99, Pražské pětky) je jednoduše jedním z vrcholných těles naší komediální scény, a že se u Kouře nasmějete! Především té absurditě a až Monty Pythonovským prvkům (šedé hnusné město/továrna, kde jsou dětská hřiště a v pozadí hlavního záběru pořád někdo všelijak šílí) HUDBA: Michal Vích - kultovní. (07.08.2009)