Smoke
Režie:
Tomáš Vorel st.Scénář:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Martin DubaHudba:
Michal VíchHrají:
Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Eva Holubová, David Vávra, Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček, Šimon Caban, Aleš Najbrt, Radomil Uhlíř, Jiří Fero Burda (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Prazvláštní muzikál o prazvláštních létech... Kultovní snímek s podtitulem „Rytmikál totalitního věku“ vypráví příběh mladého inženýra Mirka, který přichází na své nové působiště se zcela bizarním a nepochopitelným výstřelkem – že chce pilně a poctivě pracovat, což vzbudí nemalé pozdvižení. Tímto naprosto bezelstným přístupem ale následně mimoděk uvádí do chodu místní dějiny, a ocitá se uprostřed otevřené vzpoury… Po svém celovečerním debutu Pražská pětka z roku 1988 si režisér Tomáš Vorel opět zvolil satirickou látku a dle svého studentského snímku ING. z roku 1985 natočil s Lumírem Tučkem, spoluscenáristou a autorem písňových textů, z Recitační skupiny Vpřed dnes již kultovní film s tolik typickou poetikou divadla Sklep, kde se vážné mísí s nevážným, ironie s obdivem, realita s bizarností a skutečnost s absurditou. Realizační práce začaly ještě na sklonku komunistického režimu v roce 1988 a natáčet se začalo v lednu roku 1990. O rok později si v únoru 1991 film odbyl premiéru, ale v kinech bez výraznější divácké odezvy zapadl. Se znovuobjevováním Kouře se z něj však pozvolně stal nadčasový fanouškovský fenomén, vyznačující se ojedinělým humorem, svérázným pojetím muzikálu a také skeptickým pohledem na revoluci, jejíž výdobytky nakonec připomínají pořádky staré. (Česká televize)
(více)Recenze (693)
Přelom osmdesátých a devadesátých let byl dobou otevřených možností. Tomáš Vorel vyšel z okruhu talentovaných a svébytných kumštýřů nové generace v nebojácnosti sarkastického extrémismu. Optimismus a nadšení na každém kroku a alespoň na chvilku byl dopřán prostor skutečně schopným umělcům. Tomáš Vorel měl a chtěl říci svůj názor a podělit se o svůj postoj. Základem je Sklep a Vpřed, prostředkem je naivní poetismus v konfliktu s existencionalismem a tmářstvím a nebojí se i extrémistických tvarů, výsledkem je víra a očekávání. Rytmika slov určuje pohyb a směr, kouše a přináší první životní dilema. Forma je odrazem doby, hrdě a ladně si vybírá netradiční výrazové prostředky. Samotná forma je symbolem a poctou naděje. I přes nesporné umělecké kvality dokáže hravé filmové dílo účinně pobavit a donutit k zamýšlení i v dnešní uspěchané době. Tento druh sarkasmu je odzbrojující ve své upřímnosti, duchaplnosti i pravdivosti. Hlavní postavou úderně poetického příběhu je mladý Miroslav Čáp (dobrý Jan Slovák) na prahu života dospělosti. Realita je v příkrém rozporu s představou, bezútěšnost pomalu roztahuje své temné křídlo a chňape drápy po zamračených oblohách lidských duší a hledání smyslu dostává svůj nový rozměr. Úpadek a neschopnost je střežena strachem, ani historická změna nemusí být změnou dokonalou a potřebnou. Nakonec zavládne nadšení a naděje, s výhradami se stává satirou a nebojácně baví. Hlavní ženskou postavou je Kotě (velmi zajímavá Lucie Bártová-Zedníčková) s nezbytnou romantickou úlohou a v rozdvojenosti přijímání života, kdy se exodus zdá jediným možným řešením. Hlavním protivníkem je všehoschopný Karel Šmíd (skvělý Jaroslav Dušek), úpěnlivě si brání své komfortní místo moci a každou situaci hystericky otáčí na svou stranu míry pravdy. Výraznou postavou je vedoucí pracovník Glosner (dobrý Jan Fuchs) v ostražitém lavírování na hraně s konečným cílem o zachování osobní pozice a životního standardu v každé nastalé situaci. Nejrozkošnější figurkou je kulturní referent Arnoštek (vynikající Šimon Caban), v trvalé póze životního poslání je zároveň i jedinečným prvkem symbolu. Z dalších rolí: z letargie probouzející se společensky nespokojený Béďa (příjemný Jiří Fero Burda), vystrašená a sílu k odhodlání nalézající křehká asistentka Liduška Běhalová (dobrá Eva Holubová), osamělá a očekávající mladá Helenka (Monika Šeligová), Glosnerův povalečský syn Ondřej (pozoruhodný Petr Čtvrtníček), skrývající se oběť krutosti neschopnosti jedinců v rámci zvrhlého systému inženýr a topič Křížek (zajímavý Ladislav Myslivec), či dýchavičný korunní ředitel venkovské továrny (zajímavý Milan Dvořák). Forma je netradiční, svěží a rytmicky podmanivá. Mluva slov i těl je dynamicky úderná i trefná. Pobaví, vnitřně znejistí a stále dokáže donutit k zamýšlení se. O životě i o tvoření. O způsobech i o idejích. ()
Tak nevím, ale tahle česká legenda mě teda vůbec neoslovila. Nepřišlo mi to vtipné, zajímavé + se tam zpívalo. Jediná věc, kterou si z toho tak nějak pamatuji je: "Hele, vodjeď, svině!", což mi přijde jako dost málo na hodinu a půl děje. Neříkám, že to je dobré nebo špatné, ale prostě se mi to nelíbilo. 40% ()
Ten film sem dnes viděl asi počtvrté, ale i přes dvd ve skříni,a slušný nadhodnocení, mě nijak zvlášt´ nebavil.Příběh se sice i se zápletkou, a i nějakou pointou nakonec dostaví, ale to provedení je slušně nezábavný.A ten socialistickej smrad je tak silnej, že sem tenhle film viděl dneska naposledy.Můj kamarád Standa asi nebude rád, protože já jedinej sem s nim při rozebírání kvalit sklepáků držel basu.Ale ted´ vidim, že nejsem ten správnej pro tuhle tvorbu.Je to divný.40%. ()
A co to vidi oko me modrave. Poradny sklepacky odvaz. ()
Arnoštek je prostě boží ()
Tohle je tak správně švihnutý film, až se mi líbil. ()
správně úchylný film! ()
To teda byla vo(r)lovina... ()
DJ Arnoštek je prostě božíí! 9/10 ()
Vorel si neumí vybírat herce , nebo to s nimi neumí, to je děs co mu tam vždycky předváděj. Pár scén to zachraňuje, jinak by bylo ještě hůř... ()
Zcela nadčasová záležitost. Dneska už tento styl humoru moc neletí, ale já ho miluju. Navíc tahle vize sametové revoluce je mi dost sympatická. Arnoštek je boží a boží jsou i ostatní. Dnes mne to po letech znovu velmi potěšilo. 90% ()
To je tak špatný, až je to vlastně dost dobrý... ()
Prostě legendární kultovní film, který jsem mohla vidět na plátně díky KVIFF a nemohla si jej nechat ujít. Totalita, komunistické hospodářství v praxi, problémy doby, bezútěšnost, beznaděj, šedivost dnů, kouř. To vše řeší aktéři alkoholem, plytkostí, drby, nudou, snahou jakkoliv přežít. Světlými okamžiky jejich životů je pouze Arnoštek se svou diskotékou. Nově příchozí Mirek se seznamuje s panoptikem tohoto socialistického realismu. Změní se něco? ()
Zábavný Sklepácký muzikál z působivého prostředí industriální Ostravy s kupou zajímavých a vtipných postaviček a mnoha dobrými fórky. Jen ty hudební čísla (samozřejmě až na Arnoštka) jsou, zvláště po textové stránce, poněkud slabší. ()
Pár hlášek je opravdu vydařených a až kultovních, ale některé části filmu bych nemilosrdně vystřihl. ()
Škoda že nebylo víc peněz na zvukovou stopáž, která je u muzikálu docela důležitá. Ovšem ten humor. Ten to vynahradí. Potěší roličky Najbrta a Vávry. Výborný výkon Duška a "Lennona" Burdy. A opravdu musel Čtvrtníček hrát při ztvárňování své rozmazlené role? Jeho "vracení" tácu hrachovky je nezapomenutelné. ()
Lepší z kusů divadla sklep, Arnoštek je prostě boží stejně jako archivář Béda:-) ()
„Rytmikál totalitního věku“ překypující ne zrovna širokospektrálním humorem divadla Sklep, plně docenitelný až po několikerém zhlédnutí. Záležitost pro některé nepochopitelná a pro jiné kultovní. Ústřední duo Jan Slovák-Lucie Zedníčková snad ani nemohlo být lepší, hudebně-taneční scény mají slušný drive a Arnoštek je prostě boží. ()
Legendární Arnoštek. Příběh, který popisuje pravdu o převratu - chytře postavený nápad, jak vše změnit je "odměněn" vězením a následně velkým návratem ke kotlům. Poté se najde někdo, kdo nápad opráší v době, kdy už se skutečně dusíme, a šup, máme tu převrat. Původně zatracovaná persona je najednou uznávaná a oslavovaná. Krásně schované do filmového muzikálu divadla Sklep. Je to fááájn! ()
Související novinky
MFF KV nabízí velkou nabídku filmů
Letošní ročník MFF Karlovy Vary se koná od 28. června do 7.července a opět přináší atraktivní nabídku filmových titulů. Zahajovacím filmem bude snímek Po svatbě, který doprovodí tvůrčí delegace –… (více)
Co to vidí oko mé modravé? Velké překvapení, od filmu jsem nic nečekal... Jedna z prvních reflexí totalitní zvůle v české kinematografii byla pojata až nečekaně recesisticky, a to nejen s ohledem na dobu vzniku, nepamatuji si ani v zahraničí podobně laděnou reflexi (pythonovský humor v Brazil je oproti tomuhle opravdu slabou kávou). Přesto je nutné se zaměřit právě na rok natočení a tehdejší situaci - dnes si totiž při pohledu na karikatury významných osobností část osazenstva řekne „no a?“, někteří zase souhlasně přikývnou, jelikož třeba disidentské společnosti nevěří ani nos mezi očima, nicméně v dobovém kontextu není divu, že film komerčně propadl a kultem se stal až později, po odeznění revoluční euforie - málokdo snese, že tehdejší hrdinové národa jsou před jeho zraky tvrdě ironizovány. Jestli jsem již dříve u již zmíněného Gilliamova snímku mluvil o malém odvážlivci, co se postavil čelem ke kolosu zvanému totalita, ve Vorlově případě se to podobně jako u humorné stránky filmu extremizovalo - je zde cítit, že to tak skutečně bylo a věřím tomu, že autor skutečně chtěl odkázat na svá studenská léta. Navíc pro Sklep a spol. mám nejen díky České sodě slabost. Krom vystižení absurdity režimu Vorel osobitým způsobem odkazuje na tvorbu Formana či Passera z let šedesátých a jejich deskripci české národní povahy - tudíž nechybí jakýsi návod na nejdokonalejší provedení rektálního alpinismu, spojené s převlékáním kabátů. Občas se tu i mihne vliv experimentálních románů počátku 20.století, ovšem tady mi přišlo, že film není až tak úplně vyvážený, tvůrci se mohli častěji pokusit o vyvolání pocitu nejistoty a strachu z probuzení do nového dne. Překvapilo mě, že film obsahuje krom normální dějové linie také muzikálová čísla - obecně k českým pokusům o tento žánr nemám zrovna přívětivý vztah, ovšem díky tomu nádechu odlehčené poetiky divadla Sklep nemohu vyjádřit nějakou nespokojenost, navíc se čísla navzájem propojují s poselstvím snímku - diskotéka je také jakoby věrnou kopií té skutečné z osmdesátých let a snad prvně vidím, že by si někdo skrz nějaké médium vystřelil z tehdejších miláčků publika a jejich stupidních, zároveň však vážně míněných veršů - je to fajn, že se nezapomnělo i na tuto součást normalizační kultury. Navíc je důležité zmínit, že na poměry země, kde jsou tyto dobové celebrity širokou veřejností ještě po dvaceti letech obdivovány, se jedná o odvážný počin a já mu, stejně jako každý s hudebním sluchem, tleskám, tyto sekvence jsou mým osobním vrcholem snímku, reflexe na toto téma není zrovna originální, tohle ano. Nejsem zrovna příznivcem expresivnějších hereckých výkonů, ovšem pro dotvoření absurdity prostředí tu (záměrné) přehrávání sedí jak dítě na nočník, v tomto směru se především činí pěšáci českého herectví Jan Slovák (původně měl jeho part hrát známější Tomáš Hanák, dnes můžeme být jen rádi za jeho přeobsazení) a Šimon Caban (jako Arnoštek je prostě boží). Potěší také malá, němá role dalšího významného člena souboru Davida Vávry. Škoda jen, že se Dušek ani v tomto snímku nezbavil toho svého, byť sebelépe zahraného, kovaného straníka. Celkově rozhodně dobré vyrovnání se s totalitou (v českém filmu určitě nadprůměr), které má akorát vadu na kráse v tom, že s časovým odstupem od projekce ustupuje vážná stránka do pozadí a divák si spíše pamatuje zlidovělé hlášky či jiná zábavná mementa. I tak film stavím bez debat výše než třeba Hřebejkovy retrofilmy, dokonce i to prostředí, o kterém jsem si myslel, že nenachází srovnání, je o pár kroků napřed. Navíc musím ocenit Vorlovu průbojnost, kdy se již pár měsíců po převratu snažil lidem naznačit - ale vážení, není to až tak skvělé, jak si myslíte... (Původně psáno pro studijní účely.) "Já tady nejsem sám. Já tady jen tak chlastám..." () (méně) (více)