Pražská 5

Zajímavý experiment na svojí dobu, u kterého jsem se tedy natolik nepobavil. Každá povídka rozhodně měla něco do sebe, ale já nakonec čekal na jedinou a to tu z divadla Sklep, která rozhodně stála za to vydržet. Každopádně jedna povídka z pěti nedělá celý film, a tady musím hodnotit celý film. Jinak to nejlepší na filmu je téměř vožralý Šteindler, co tam drmolí mezi jednotlivými povídkami jedno přes druhý a divák se u toho prostě musí smát. (10.05.2008)

V osmnácti, kdy jsem na tom byla v kině (těsně po premiéře), bych dala čistých 100%, protože to byl do té doby můj nejlepší filmový zážitek... když jsem se nesmála, tak jsem žasla :-)... pak přišly samozřejmě i lepší filmové kousky, ale tenhle experiment doteď stojí za vidění, i když mladší publikum nemůže (naštěstí) všecko pochopit. (02.02.2007)

Tohle jsem viděl před revolucí dvakrát v kině. V kinech se to dlouho neohřálo, ale musím říct, že na velkým plátně byla jednoznačně nejlepší Křeč. V televizi už to tak nevynikne, takže sklepáci nemají konkurenci. Tenkrát bych rozhodně neváhal s plným počtem, ale po těch skoro dvaceti letech už to trochu ztrácí dech. (18.12.2008)

Zajímavá výpověď o alternativní tvorbě konce osmdesátých let. Výlet na Karlštejn působí velmi neotřele a jeho drastický a kritický humor působí ve své době jako zjevení, výtvarné divadlo je jistě zajímavým a nápaditým experimentem ale bez nadhledu, jenž z nějž činí trochu cizorodý prvek, Oldův večírek zaujme rýmovaným a občas skandovaným dialogem, ale má silně sestupnou tendenci a velmi plytkou myšlenku. Zato taneční skupina Křeč nabízí famózní a nadčasově působící baletní představení, kterému velmi napomáhá plastická a dynamická kamera. Závěrečná parodie na budovatelské filmy nepůsobí tak odvážně jako první povídka, ale je působivá po filmařské stránce a vévodí ji charismatický Hanák jako tajuplný "kovboj". Ve výsledku tedy Pražská pětka nabízí barvitou podívanou, jejiž prostřední část však oslabuje její silné okrajové pilíře. (02.11.2010)

Celovečerní debut režiséra Tomáše Vorla a nejspíš nejsvéráznější český film 80. let. Pět originálních povídek od pěti originálních souborů. Směr Karlštejn. Bezvadná vtipná groteska s jednou nezapomenoutelnou scénkou vedle druhé. Tomáš Vorel později na toto dílo navázal celovečním Skřítkem, který ale nepůsobí tak svěže, jako toto. 100%. Bersidejsi. Svérázné představení výtvarného divadla beze slov a herců. První polovina se siluetami a hudebním doprovodem Už je to uděláno, už je to hotovo se mi líbila, druhá polovina s maskami šla mimo mne. 50%. Oldův večírek. Rýmovaná povídka, která je vtipná, i když krapet rozvláčná. 80%. Barvy. Nepochopil jsem to, ale dobře se na to koukalo (zvláště na ty holky nahoře bez ke konci). 50%. Na brigádě! Naprosto perfektní parodie na budovatelské filmy s vynikajícím Tomášem Hanákem, jeho neodolatelnou manželkou Janou a skvělým blbem Milanem Steindlerem. Roztomile naivní písnička Strom kýve pahýly je také nezapomenutelná. 100%. Shrnutí: Povídkové filmy, které jsou vyrovnané, bych spočetl na prstech jedné ruky. Ani Pražská pětka mezi ně nepatří, ovšem to nemyslím nijak ve zlém. V každém případě je to kultovní film, který, třeba jen kvůli první a poslední povídce, jednoznačně doporučuji. 80%. (18.04.2008)