Pražská 5

Průměrný povídkový film o 5 částech, který díky dvojici povídek Cesta na Karlštejn a Na brigádě navždy zůstane v mém srdci. Ostatní už si pamatuji spíše mlhavě, ale úvodní "ryze českou" grotesku a závěrečnou parodii na budovatelské snímky nezapomenu snad nikdy. I ty průměrné povídky zachraňují excelujicí Sklepáci a co předvádí někteří jedinci není prostě normální. V šedi tehdejší tvorby naprostý zlom a neopakovatelný zjev. (13.04.2005)

70%. Ve zkratce: Karlštejn mě moc nepotěšil, ještě teď rozdýchávám Skřítka. Navíc zdejší skřítek (hraný samotným režisérem) má pravděpodobně poněkud pedofilní sklony. Hodnocení: *** --------- Druhý film mě naprosto otrávil. Hodnocení: ** -------- Veršovaná balada o reálném socialismu? Naštěstí jsem nepoznal na vlastní kůži, nicméně **** -------- Barvy. Mňam, mňam, chuťovka. Jasných pět ***** --------- Scénka divadla Sklep.... Kromě toho, že mi to strašně připomnělo Pád Berlína, jen jsem se mnohem víc smál. **** (18.04.2008)

Představení pětice originálních pražských souborů i lidem, kteří do divadla nechodí, se vydařilo. Je jedině správně, že každá povídka vypadá úplně jinak. Přiznávám, že výtvarné divadlo Kolotoč a jejich Bersidejsi šlo naprosto mimo mě a jejich číslo mi tedy přišlo příliš dlouhé, ale zbytek skvěle funguje i po několika desetiletích. Technická poznámka: jedno z nejlépe bonusově vybavených českých DVD vůbec! (05.08.2015)

První povídka,,Výlet na Karlštejn´´ je skvělá modernizovaná satirická groteska a patá ,,Na brigádě´´ klasická a přesná parodie na agitační filmy se skvělou atmosférou i výbornými písničkami. Tyto části mě svými nápady (kterými srší na každém rohu), fakt zaujaly.  Mezitím je pro mě trochu rozporuplný stylizovaný,,Oldův večírek´´ (který mi ale připomněl  Kouř) a dva pokusy o úmělecké cosi. Nejprve ve výtvarné podobě v případě nicneříkajícího Bersidejsi a pak v podobě tance u podstatně lepších (ale pro mě krapet nudných) Barev. Jednotlivé povídky jsou tedy krapet nevyrovnané. Ale to mi vlastně až tolik nevadí (stejně jako nulová dramaturgie), ba naopak. Ono se to sem snad i hodí. Tomaš Vorel totiž natočil na pokraji normalizace s představitely nové generace úmělců nevídaný nekonvenční experiment plný rozpustilosti, mladické energie a upřímnosti. Něco takového nemá v naší kinematografii skutečně asi obdoby a už by se to nemohlo opakovat, proto mě to zaujalo a rozhodně skláním filmu uznání.  Asi jsem na to i měl náladu. A pokud zbytek ne,  tak minimálně první a poslední povídka má náběh na srdcovku stejně jako mezivýstupy (s přibývajícími minutami stále více na mol..D) hlasatele Šteindlera, který jako by se v závěru vrácel do dob mladosti.:D A písnička Strom kýve pahýly už srdcovkou bezesporu je, bez ohledu na film. Samozřejmě v rámci humoru filmu může působit vtipně (s tím kyčovitým klipem.:D)  Ale jak někdo trefně někdo poznamenal na YT, je to písnička, která z kotlíkařské parodie přešla na kotlíkařskou modlu. . Vedle Sáry, od Trabandu, Země vzdálené (a Probuzení  a Kabinky od Pokáče.:D)  dávám do playlistu pro mě aktuálně nejemotivnějších milostných písniček.: Je prostě zážitek ji slyšet.. Chtěl bych jen na chvíli, tebe.:D Tak soudruzi ještě jednou, za všechno vám vopravdu moc děkujeme..... Ale teď už musím jet, protože v našem autobuse je naštěstí dost místa pro všechny. Takže  batůžky na poliček nebo na zem a jedem.   Tak a to já to je asi tak všechno, co jsem vám chtěl dneska nabídnout.:D❤ Dobrou noc... (06.03.2020)

Když jsem kupoval DVD, bylo to hlavně kvůli poslední povídce. Paradoxně moje jedenáctiletá dcera nejvýše hodnotila druhé Bersidejsi (doslova, že přestože to není zrovna její styl, je to VÝBORNÉ) a čtvrté Barvy. Líbila se jí úvodní a poslední povídka, Oldův večírek nezaujal. Přihlédajíc na názor svého dítěte, dávám tedy 4 hvězdičky :). (20.06.2009)