Což takhle dát si špenát

Zdejší výhrady ohledně komunistických reálií jsou samozřejmě totálně mimo (stejně jako v případě Císařova pekaře, Marečka a jiných skvělých českých filmů), ale pravdou je, že tenhle Vorlíčkův film už nedosahuje geniality Pane, vy jste vdova nebo některých bláznivých komedií Oldřicha Lipského. Ve srovnání s drtivou většinou českých filmů jde však stále o špičku, takže ani neuvažuji o hodnocení nižším než pět hvězd. (31.12.2005)

I když se nejedná o nejlepší komedii V.Vorlíčka, pořád je to velmi vtipná taškařice. Scéna, kdy I.Janžurová, představující přestárlé nemluvně, obléza stoly hostů, je úchvatná. Však dle slov S.Zázvorkové se prý štáb při tom válel smíchy. Sama Janžurová říká, že tahle scéna byla pro ni výzvou. A připomíná, že duo V.V.+M.M. vytvořily plejádu originálních komedií, které snad nemají v evropském filmu obdoby. Především neutuchající humor a fantazie M.Macourka stojí za vznikem nejlepších českých komedií. Což takhle dát si špenát? (23.09.2010)

Film trpí tím, že se v něm nevyskytuje žádná kladná postava, ke které by člověk mohl cítit sympatie. To je samý zloděj, podvodník, skorovrah, popř. chovatel dobytka. Jediný, kdo měl trochu náběh na kladnost, byl Nárožný, kdyby si to ovšem neskazil svým šlendriánstvím, tím chybějícím knoflíkem na úboru. (30.12.2018)

Typický představitel osobité české mutace crazy komedií, které jsou ovšem oproti svému západnímu vzoru o několik řádů výše a alespoň ty z dílny Václava Vorlíčka a Miloše Macourka patří mezi to nejlepší, co československý film ve své historii má... Na jeho klasické crazy komedie z počátku 70. let (Jak utopit doktora Mráčka, Pane, vy jste vdova!) ,,špenát" ale nemá, i tak se ale jedná o velice vkusnou a výživnou zábavu, plnou absurdních scén, situačního humoru a záplavy výrazných (komediálních) hereckých výkonů - v té době se téměř nic jiného nemohlo točit, takže ve Vorlíčkových filmech hrála a excelovala téměř kompletní dobová herecká špička. Vynikající komedie, které schází jen málo k dokonalosti... (07.07.2007)

Vyloženě nesnášim špenát. Moje averze k němu se táhne už od školky, kde nám ho vychovatelky na obědě nutily a nikdy sme ho nesměli vrátit nesnězenej. Trpěla sem velice..Ale naštěstí se vždycky našel někdo, kdo ho snědl za mě, a tím mě ušetřil dalšího psychického týrání. (Obvlášť obtloustlé kuchařky se tvářily vražedněji než takový Arnie). Tenhle film sem viděla poprvé celý až před pát lety veojedinělém večerním kině na libereckém náměstí. Byl to zážitek a nejenom kvůli tomu prostředí. Povedené. Ale prostě moje dávná újma mi brání dát tu pátou. Nehledě na to, že se vědci sekli o desetinnou čárku v obsahu železa ve špenátu, takže vyváření téhle láhůdky bylo na houby! (25.02.2007)