Což takhle dát si špenát

To jsou fofry. Člověk se ani nestačí rozkoukat a už jsou tu ty šílenosti, na které je Macourek expert. Jediná nevýhoda je to strašné množství postav - musíte být pořád ve střehu. Chvíli polevíte a unikne vám nějaká souvislost, kvůli které se přestanete chytat v detailech. Ale teda Hotel Imperial se moc nepředvedl - nefungující dveře na fotobuňku, kuchař vyloženě nepozorný a ten skandál v restauraci - styďte se, chch! No a ti kluci, co hráli mladýho Sováka a hlavně Menšíka (Michal Kocourek), ti byli skvělí. Jinak co se týká Schelingerovy písně, tak kromě notoricky známého refrénu "Což takhle dát si špenát, špe-špe-špe-špe-špe špenát. Králem květin je špenát, ten zeleňoučký špenát." je zbytek textu strašná debilita, pokud jste si toho nikdy nevšimli: "Na talíř, když šéfkuchař ho dává, dává nám, strávník volá vivat, hurá, sláva - špenát mám. | Zdroj vitamínů skýtá, to organismus vítá, elixír mládí skrývá, uvěří, kdo se dívá. | S tělem tvým pak energie mává, mává dál, on se zdrojem inspirace stává, stává vám. | Ženšen ten je proti němu sláma, vím to sám, špenát baští sportsman, dítě, dáma, též si dám." A k tomu navíc ženské vokály: "Co chceš více - chop se lžíce!" chch. Raději ten text prostě nevnímat... (19.03.2021)

Vyloženě nesnášim špenát. Moje averze k němu se táhne už od školky, kde nám ho vychovatelky na obědě nutily a nikdy sme ho nesměli vrátit nesnězenej. Trpěla sem velice..Ale naštěstí se vždycky našel někdo, kdo ho snědl za mě, a tím mě ušetřil dalšího psychického týrání. (Obvlášť obtloustlé kuchařky se tvářily vražedněji než takový Arnie). Tenhle film sem viděla poprvé celý až před pát lety veojedinělém večerním kině na libereckém náměstí. Byl to zážitek a nejenom kvůli tomu prostředí. Povedené. Ale prostě moje dávná újma mi brání dát tu pátou. Nehledě na to, že se vědci sekli o desetinnou čárku v obsahu železa ve špenátu, takže vyváření téhle láhůdky bylo na houby! (25.02.2007)

Špenát je delikatesa, která nejlepé chutná s knedlíkem a vepřovou pečínkou. Je to chutná pochoutka, kterou nikde jinde ve světě v takové kombinaci nenajdete, i kdyby jste prstíčkem hrabali. Stejně dobře chutná i komediální sci-fi z československých luhů a hájů, které natočil Václav Vorlíček. Zbývá už jen dobře vychlazené plzeňské pivo. Přeji dobrou chuť. (04.06.2009)

I když se nejedná o nejlepší komedii V.Vorlíčka, pořád je to velmi vtipná taškařice. Scéna, kdy I.Janžurová, představující přestárlé nemluvně, obléza stoly hostů, je úchvatná. Však dle slov S.Zázvorkové se prý štáb při tom válel smíchy. Sama Janžurová říká, že tahle scéna byla pro ni výzvou. A připomíná, že duo V.V.+M.M. vytvořily plejádu originálních komedií, které snad nemají v evropském filmu obdoby. Především neutuchající humor a fantazie M.Macourka stojí za vznikem nejlepších českých komedií. Což takhle dát si špenát? (23.09.2010)

nostalgické -5* česká crazy komedie se sci-fi prvky, kterou zná určitě každý patří určitě do našeho Zlatého fondu, i když jsem čekal, že tu bude mít vyšší hodnocení. V obsazení se objevila tehdejší herecká elita, tak po této stránce nemůže zklamat. Bláznivý příběh z Macourkova pera je dostatečně absurdní a tak baví stále i po letech. Není špatné si ho z nostalgie jednou za pár let dát, ale špenát je na mém jídelníčku rozhodně častěji ;-). Po čase jsem se rozhodl, že přihodím ještě jednu hvězdu, protože po těch letech neztratil na kouzlu a vždy se na něj rád podívám. A protože musím recenzi opět natáhnout, tak si nakonec zase rád zablábolím .... BLA BLA BLA BLA [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (02.03.2018)