Což takhle dát si špenát

Tenhle film vnímám spíš jako zprávu o své době, než jako nadčasovou komedii. Tudíž nepřekvapí, že tam v podstatě každý druhý krade, aby si přilepšil, že kuřecí kung pao bylo něco vybraného/exotického, co si člověk mohl dát v nóbl hotelu (kde ale stejně tak vařili i obyčejného vrabce s knedlíkem), nebo že ústředním motivem, který uvede vše do pohybu, je snaha zlepšit dojivost krav (jejich "regenerací"), což je stejný motiv, který se objevil už 11 let před tím ve starším Vorlíčkově snímku Kdo chce zabít Jessii?, v němž šílená vědkyně vpraví krávě speciální roztok, aby jí upravila sen, v němž ji obtěžují ovádi, a tím jí zlepšila psychiku a dojivost (a dojivost krav se rovněž řeší ve Slunce, seno, jahody z r. 1983). A osobně mi ten macourkovský humor zas tak vtipný nepřijde, a někdy mi přijde i poněkud nucený, například i co se týká samotného názvu, protože ta replika číšníka nedává smysl -  jaksi "ústřední" složkou toho jídla je přece moravský vrabec, který se tradičně podává se špenátem a bramborovým knedlíkem, a každý normální Čech by si takové jídlo objednal slovy, že si dá "vrabce", a ten špenát (a knedlíky) by vůbec nezmiňoval, protože to je přece samozřejmé, a stejně tak číšník by to takto i nabídnul hostům - zda si nedají vrabce - ale filmový číšník zde místo toho pronese: "Což takhle dát si špenát?", a teprve PO vyvolání zájmu hostů (který je sám o sobě překvapivý, protože samotný špenát sám o sobě jen těžko tehdy mohl někoho tak zaujmout) dodá: "S bramborovými knedlíky a s vrabci samozřejmě", a ještě je to celé podbarveno napínavou hudbou, aby i ten poslední debil v publiku pochopil, že se jedná o zásadní dějový zvrat. A takových momentů je ten film plný - děj se kupříkladu nijak neobtěžuje vysvětlit, jaktože dětským (ale i těm seniorským na konci') verzím Lišky a Zemánka zůstaly dospělé hlasy (ale hlavně, že to působí komicky!), o trapném vtipu s "rozbitými" dveřmi na fotobuňku nemluvě, vydávat Somra se Zázvorkovou v parukách za Španěly působí jako špatný vtip, a takto by se v tom šlo pitvat asi ještě dlouho. Navíc jsem vždy nesnášel i tu příšerně ohranou Schelingerovu píseň, takže se asi nelze moc divit, že když jsem dostal chuť si to po letech osvěžit, byl jsem z toho spíš zklamaný. (20.11.2022)

Film trpí tím, že se v něm nevyskytuje žádná kladná postava, ke které by člověk mohl cítit sympatie. To je samý zloděj, podvodník, skorovrah, popř. chovatel dobytka. Jediný, kdo měl trochu náběh na kladnost, byl Nárožný, kdyby si to ovšem neskazil svým šlendriánstvím, tím chybějícím knoflíkem na úboru. (30.12.2018)

Špenát je delikatesa, která nejlepé chutná s knedlíkem a vepřovou pečínkou. Je to chutná pochoutka, kterou nikde jinde ve světě v takové kombinaci nenajdete, i kdyby jste prstíčkem hrabali. Stejně dobře chutná i komediální sci-fi z československých luhů a hájů, které natočil Václav Vorlíček. Zbývá už jen dobře vychlazené plzeňské pivo. Přeji dobrou chuť. (04.06.2009)

Další hravá komedie z péra Vorlíčka. Tentokrát ovšem povznesena skvělým nápadem s omlazujícím přístrojem a já se tedy bavil nesrovnatelně více, než kupříkladu u vdovy. Duo Menšík a Sovák byla velmi dobrá volba. Oba pány hodně uznávám a spolu jim to velmi klapalo ve skvěle napsaných rolích lupičů z povolání. Vůbec ovšem nezaostával absolutně nikdo kolem nich (snad s výjimkou dětských herců, ale těm se to dá prominout). Co se Vorlíčka týče, tak v mých odborných očích jednoznačný strop a jedna z top komedií 70. let. [80 %] (09.09.2020)

Jeden z vrcholů vlny české sci-fi komedie sedmdesátých a osmdesátých let. To nejlepší, čím české filmové nebe v té době disponovalo dalo vzniknout nezapomenutelné crazy hovadině, kde vše je absolutně možné a ještě udělalo reklamu špenátu a kremrolím! Což takhle dát si špenát? Kdykoliv a kdekoliv, dokud se bernardýn Bohouš neoblízne a Jirka Schelinger nezachřepčí titulní skladbu, já nedokážu odejít! (04.11.2008)