Dva muži hlásí příchod

Majstrovsky zrezirovany pohlad do problemov zivota. Hanzlik ako vzdy Pan Herec, Kotrbova ako vzdy k "zulibani" a ostatni herci tiez v plnom nasadeni. Kto v tom vidi agitku, mal si prepnut na niektory skvely americky sitkom. Z piatich uberam jednu * za Somrovu postavu. I ked je to takisto vynikajuci herec, ten lampasak mi do toho ako "vychovny clanok" nejak nezapadal. Skoda ze k tomu nenatocili volne pokracovanie. Ziadalo sa to. (11.09.2014)

Když si odmyslím uvědomělost soudruhů ve zbrani,což nikdy na vojně nebylo,vychází mi z toho příběh obyčejného kluka,který se doposud nehnul od rodičů a najednou vojna.Pro tyhle kluky to byl problém a někteří z toho i potom blbli a nebo lítali po nemocnicích.Fakt je ten,že kdo vydržel,ten se změnil.Myslím,že Jaromír Hanzlík tu roli pochopil naprosto přesně,možná,že to i sám zažil na vlastní kůži.Proto musím hodnotit plným počtem bodů. (14.04.2011)

"Já tě zaškrtím jako holuba !!" - "Slyšels to ?? Na to ale musej bejt dva !! Jeden aby škrtil a druhej aby držel.. A nesahej na mě nebo ti urazím palici !!" No, ty Vo(r)le !! Teda vlastně Vorlíčku..;) To byla ale rozkošná, jak říkáme u nás na Moravě, kokotina !! Vykastrovaný Václav Vorlíček se v téhle naivní normalizační báchorce, agitka neagitka, vyznává ze své lásky k povinné vojenské službě, za vydatné pomoci Václava "kam vítr tam plášť" Oplustila, mi(ni)stra(nta) oné krásné komunistické estrádní zábavičky.. Ale zato náš Laďa, jak ten se nám vybarvil, když si snad taky střihnul jedinou nečernobílou postavu "milujícího"otčíma Pacholíka.. Jak ten se nám tady zase rozjel !! A právě už jen kvůli Vladimíru Menšíkovi, věrohodnému jako málokdo, stojí tenhle uvědomělý snímek vlastně vůbec za vidění.. Nicméně ten symbolický vtípek s tím luxusně kýčovitým paroháčem, co ho Hanzlík v roli naprostého idiota dostal jako svatební dar, mě hodně pobavil.. A Josef Somr ?? Ten hokej měl za to, že s láskou dělal bráchu kdejaký švadlence.. Vojna přece není kojná, Pepiku !! ;) (25.05.2015)

Jenom kvůli Hanzlíkově roli dementního vojáčka tomu víc nedám, je to odporný škvár komunistické propagandy. Kdo byl za komančů na vojně a ztratil zbytečně dva roky (i kdybych komančům prominul subotniky, průvody, stb, senilitu vůdců národa a jejich přisluhovačů, vojenskou službu jim neprominu, ať se ty prasata škvaří v nejhlubším pekle :-)) z tohoto dílka zvrací od jeho uvedení v roce 75 nepřetržitě dodnes. (10.01.2009)

Nedlouho po pohádkové zakázce pro západoněmecké myslivecké spolky se Vorlíček se Svobodou pokusili o sondu do etiky normalizované socialistické armády. Pod variacemi na silnou melodii se střídají ty nejbanálnější obrazy ze zaniklého světa paruk, které zachycují Prahu jako epicentrum ošklivosti, z něhož by bylo krásné utéci, kdyby však bylo kam, což ovšem nejde, protože venkov je podobně neobyvatelný. To ovšem z filmu vyplývá spíše bezděčně. Režisér jinak všemu nasazuje masku spokojeného soužívání opravdu přesvědčivě. Laskaví desátníci a otcovští důstojníci, neúplatní, svědomití, ale chápaví, sokratovsky vedou své zelené výhonky k slunci a nezáleží na tom, že jeho umělé světlo orientuje jen k prostředečně uvažujícím praktikům, do života, který je jen divadlem, jakkoli kolektivizovaným. Vorlíček nezastírá, že všechna světla zacílil na žumpu, ale sentimentálním brumendem nechal přehlušit všechno – i všechny. PS: Skvělé Smyczkově Krajině s nábytkem se často vyčítá nezvládnutá inspirace Létem s Monikou; o deset let dříve zde vzniknul film, který se Bergmanovou studií neinspiroval, ale příbuzné téma zpracoval tak, že si na severského mága nikdo ani nevzpomněl – jako laxativum. Špína. (25.12.2021)