Ako sa budia princezné
Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrají:
Jiří Sovák, Milena Dvorská, Marie Horáková, Jan Hrušínský, Jan Kraus, Vladimír Menšík, František Filipovský, Stella Zázvorková, Oldřich Velen (více)Obsahy(1)
Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)
(více)Recenze (383)
Moje oblíbená pohádka, jejímuž kouzlu jsem podlehla až v pozdějším věku(že by se dříve tolik nevysílala?!). Klasické zpracování Vorlíčka se opravdu povedlo. Stejně jako výběr herců (především nezapomenutelný Vládimír Menšík, který už v době natáčení bojovala s nemocí), krásná hudba a celkový děj. 78%. ()
Tohle zpracování Růženky mě nikdy nebavilo a nikdy jsem si k němu nenašel cestu. Odjakživa mi vadil Jan Hrušínský, který sice zdědil otcův výraz, ale talentu pouze zlomek. K tomu není Marie Horáková nijak zvlášť sympatická princezna (podle toho dopadla její kariéra), takže vlastně nic, na co se dívat. 35% ()
Kouzelné zpracování pohádky o Růžence, která se píchla do prstu. Scény, kdy celé království usíná je pompézní a scéna, kdy Kraus bojuje s "medvědem", je nezapomenutelná. Václav Vorlíček zde jen potvrdil, že pohádky uměl natáčet. Nebál se ani trošku pozměnit klasickou verzi pohádky se třemi sudičkami. Zde Růženku zaklela její teta (Libuše Švormová), za to že se nestala královnou, protože král (Jiří Sovák) si za manželku vybral její sestru a matku Růženky (Milenu Dvorskou). Do hlavních rolí obsadil známé herce, a to již zmíněného Sováka, Dvorskou a Švormovou a pak dále Jana Hrušínského, Filipovského, Menšíka, Zázvorkovou, Postráneckého či začínajího Krause. Vyjímku udělal jen v případě Růženky, kterou přiřknul neznámé Marii Horákové. Jediné devalvuje pohádku od naprosté dkonalosti je pouze střih a kamera. Střih se mi nelíbil v tm, že je scéna, hraje hudba a nejednou je to useklé bez skončení hudby či jejího ztlumení a už se odehrává něco jiného. A co se týče kamery, tak mi vadí, že kolikrát se soustředí jen na hlavní dva, tři představitele a herci co stojí vedle, mají často useklé hlavy nebo jim hlava chybí. [20046. hodnocení, 315. komentář, 77%] ()
Dříve jsme rozhodně měli v pohádkách krásnější princezny a pamětihodnější písničky, také jsme ale se ale napříč desetiletími dočkali množství tuctových témat, která se buďto zpracovala pořádně vtipně (S čerty nejsou žerty) nebo alespoň mile (Šíleně smutná princezna). Pak se ale objevila spousta pohádek, jež se staly kultovními zejména proto, že neměly ve své době téměř žádnou konkurenci. Nikoli díky tomu, jak si na nich dali tvůrci záležet. Česká variace na Šípkovou Růženku se bohužel ubrala právě tímto směrem. ()
Podľa mňa to, že Jan Hrušínský po svojom otcovi Rudolfovi nejaké herecké vlohy nezdedil a že v mladosti nebol ešte dobrým hercom, dokazuje tento film, kde bol podľa ma jalový. Horáková je tu celkom pekná, ale nech sa na mňa nikto nehnevá, to masové zaspanie ľudí postojačky, to ako prišlo k úvodnej kliatbe, či to ako prežili dvaja chlapi pád veľkého kamenného útvaru na ich hlavy z veľkej výšky, to bolo také amatérske a tak mi rozprávka privodila pár rozpakov. Je taká nenáročná, priam až cukrová v niektorých momentoch, ale zas nemá ani nejakú výraznú hudbu. Moje hodnotenie na úrovni priemeru je preto dokonca len tak tak. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (29)
- Režisér Vorlíček měl za to, že brněnský akcent Oldřicha Velena, který ztvárnil krále Vendelína, je velmi výrazný. Proto jej při postsynchronech nadaboval Lubor Tokoš. Stejně tomu bylo i v dalším Vorlíčkově filmu Což takhle dát si špenát (1977). (funhouse)
- Herec Jan Hrušínský v roli prince Jaroslava utrpěl během natáčení vlastní vinou zlomeninu stehenní kosti. Po jednom natáčecím dnu byl ubytovaný společně s hercem Janem Krausem a představitelkou Růženky Marií Horákovou v hotelu v Telči, kde všichni tři měli shodou okolností pokoje hned vedle sebe, příčemž Marie Horáková jej měla mezi pokojem Jana Hrušínského a Jana Krause. Oba Janové se tehdy dohodli, že Marii překvapí a že k ní do pokoje vlezou po římse, jenomže s Janem Hrušínským se římsa utrhla, on proletěl skleněnou tabulí okénka od restaurace, která byla přidružená k hotelu, a spadl na výčep mezi stoly. Paradoxní bylo, že před několika málo minutami prý Jan Hrušínský z téže restaurace odešel do svého hotelového pokoje. (Lynette)
- Herečka Libuše Švormová se coby Melánie během natáčení jedné ze scén málem doopravdy utopila, protože její kostým byl moc těžký. Jednalo se o scénu, kdy musí plavat ve vodě, její šaty však musely zůstat z části suché nad hladinou dle představ tvůrců. Toho docílili tím, že dlouhou sukni od kostýmu podšili igelitem. Zbytek kostýmu byl však nasáklý vodou a Libuši Švormovou táhnul dolů ke dnu. (Lynette)
Reklama