Jagna

Když po trávě rozbehne se sedminkrásek sedm krás, a fialky voní v lese a louky planou zlatem zas, tu kukačka není líná, všem parohy připomíná, kuku, kuku, kuká pro radost, ať ženáči mají zlost. Když pastýř píská na píšťalu a skřivan zkuší písničku, když ptáci už jsou pěkně v páru a dívky bělí spodničku, tu kukačka není líná a parohy připomíná, kuku, kuku, kuku: svým kukáním všem ženáčům děs nahání. (09.02.2024)

Pravděpodobně díky předloze, ze které tvůrci čerpali, nechybí Jagně podstatně propracovanější příběh, než měl Vincent. To však má i svá negativa, samozřejmě se z ní nevešlo všechno, takže některé postavy působí, co se jejich povahových rysů týče, poněkud zvláštním dojmem. Znát je to především na Antekovi, v jedné scéně by pro Jagnu udělal vše, hned v další se k ní chová dost neuvěřitelným způsobem, i když se v jejich vztahu a vztazích vlastně nezměnilo nic. Něčím podobným si však opravdu projdou všichni, dokonce i vedlejší postavy, které jsou však i na malém prostoru velmi dobře využity, charakterizují totiž místní poměry. Předsudky, pomluvy a všestranná závist jsou všude, stačí k tomu několik rozhovorů, jenž dávají ději a jeho směřování jasný smysl. Vizuálně film opět nadchne, mám však pocit, že tady ještě lépe funguje spolupráce s výbornou hudbou, která to celé posouvá o laťku výše. Stačí vzpomenout na scénu svatby či masopustu, první zmíněná začíná posmutnělým obřadem, aby se vše rozzářilo na svatebním veselí, alespoň zdánlivě. Druhá zase v první části s až hororovým nádechem a následným pokračováním v dešti, logicky už bez hororu. U obou je také dobře vidět, jak tvůrci pracují s vizuálním pojetím, tam kde je nejhůře, se vše zostří, téměř až do podoby klasického filmu, aby při opačných chvílích na povrch zase vystoupil barevný akvarel. 90% (07.12.2023)

Už jsou to dobré tři týdny, co jsem viděla toto dechberoucí dílo v kině, a pořád na to nemůžu přestat myslet. Ta naše slovanská lidovost je prostě úchvatná. Film nás zavede do jedné malé vesničky nacházející se v dnešním středním Polsku. Děj se odehrává po dobu jednoho roku, kdy jsme svědky, možná ne až tak překvapivých, nicméně stále velmi emočně vypjatých událostí. Ačkoli se na začátku zdá, že je život na vesnici téměř až idylický a postavy se zdají být vykreslovány v černobílých obrysech, tak velmi rychle pochopíme, že to tak doopravdy vůbec není a že reflektují spíše spektrum šedi. Z kina jsem odcházela ze stejným pocitem, jaký jsem naposled měla po dočtení francouzské povídky "Kulička" od Guye de Maupassanta, kdy mi jen v hlavě přistávaly myšlenky: "Ach jo, proč? Naše společnost je zaručená cesta do pekla, proč jsme takoví pokrytci!" Určitě se jedná o mnohem povedenější filmové zpracování polského čtyřdílného románu "Sedláci" od S. Reymonta oproti verzi ze 70. let. Vizuální zpracování je netypické a naprosto impozantní, vybraní herci se pro své role skvěle hodí a soundtrack krásně vystihuje prostředí děje. Pokud má nějaký snímek z našich středoevropských končin dosáhnout na Oscara, tak rozhodně tento. Režisérské dvojici smekám a těším se na jejich další film! (09.11.2023)

„BŮH TĚ NESTVOŘIL KVŮLI CHUDOBĚ…“ Tak jsem si řekl, že jsem dlouho neartoval (ty vole, žádný prasárny… prostě jen trochu zabřednout do toho světa umění…). No a zjistil jsem, že tyhle vesnický romány, nejsou pro mě. Příběh připomíná starý filmy pro pamětníky, jen tady jsou zvyky a obyčeje polský vesnice. Taky ta animace mě moc nebere (přestože plátno bylo velký…), ale souhlas, je to zase něco jinýho. Příběhu i všemu okolo rozumím, ale já na tyhle trojúhelníky a jejich logický (?) zakončení prostě nejsu. A chybí mě tady ta  poslední část, kdy se Jagna vrací, bere vidle… ale to už by byl jinej biják! /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Předlohou pro film byla čtyřdílná epopej SEDLÁCI, kterou napsal Władysław Stanisław Reymont v letech 1926 a 1929. 2.) Film vznikal technikou malované animace 5 let. Více než 100 malířů malovalo podle filmových záběrů olejomalby, které pak „dokončili“ animátoři. 3.) Thx za titule „kubina28“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (22.02.2024)

RECENZE: Za všechno může Jagna, jeden z nejlepších filmů roku - Českokrumlovský deník  Když filmař dodrží řemeslo a zapojí fantazii, navíc s láskou i respektem k dané látce, nemůže zkrátka vzniknout špatný film. Dorota Kobiela a Hugh Welchman jsou toho živoucím důkazem. Jejich S láskou Vincent si před pěti lety získalo pro svou inovativní metodu „živých obrazů“ srdce diváků po celém světě. Nyní přicházejí do kin se svou novinkou podle polské literární klasiky Sedláci, za niž její autor Wladyslaw Reymont obdržel Nobelovu cenu za literaturu. A opět kombinují animaci s reálnými herci. Ba co více, posouvají tuto techniku do nebeských výšin, aniž by ošidili příběh. Jmenuje se Jagna, je to děvče krásné a šlechetné. Přesto je ve výsledku právě ona terčem všeho zla, jež se v lidech kolem probudí. A je to její vina? ptá se polský snímek, jenž svou epičností maně připomene Jakubiskovu Tisícročnou včelu, s níž krom vyprávění velkého příběhu na pozadí dějin sdílí i dvojici režisérů z rodu kouzelníků. Je to dílo pestré, dravé, jednotné. Od prvních momentů, kdy tým bezmála stovky animátorů zaútočí na diváckou estetiku, je jasné, že málokdo kouzlu Jagni (v originále Chlopi) nepodlehne. Přitom se rozhodně nejedná o samolibé pásmo obrazů. Drama je to skutečně strhující, precizně stavěné, rozčleněné do čtyř ročních období, leč přechody mezi nimi lze poznat i bez nadbytečných titulků, jež si bere z románové předlohy. V záplavě spotřebních titulů i těžkopádných filmařských závětí působí Jagna jako čiré zjevení. S láskou Vincent si vystačilo s žánrem dobové detektivky v hýřivém obalu Van Goghových maleb. Jagna jde dále. Zprostředkovává nám silné lidské osudy skrze nahlédnutí do polských lidových tradic a pošramocených mravů. Stejně tak ji lze přijmout za ostrou kritiku národně-kulturních válek, jež se uznání emancipovanosti žen brání se zaťatými pěstmi dodnes. Že obraz a živí herci v něm filmařsky zabírají, netřeba zdůrazňovat. Účinek barevné mozaiky se stejně nedá slovy popsat. Zato hudba, za níž stojí Lukasz Rostkowski (L.U.C.) si žádá o pozornost. Impozantnější doprovod, který přesně spojuje epický ráz s všední lyrikou, se hodí k poslechu i bez filmu samotného. Jagna se s lehkostí zařadí mezi největší filmové události roku. Doufejme, že i američtí akademici ji po právu odmění. Nejen za moderní zpracování klasické předlohy a náklonnost k populárním tématům, ale i za nevšední práci, která se odráží v každém do detailu vyšperkovaném záběru. Epický monument, který úchvatné obrazy povznesly na roveň vrcholů animátorského řemesla, si v kině rozhodně nenechte ujít. (10.11.2023)