Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

Další z klasických českých komedií, které si jsou schopny najít své příznivce. Nepopírám, že je to dobrá komedie, ale mě prostě tolik nezaujala. Viděla sem jí hodněkrát, ale nikdy jsem nedokázala najít k tomuhle příběhu cestu. Herecké výkony jsou dobré a jen zpracování je poměrně zastaralé, ale to se dá vzhledem ke stáří pominout. Pro mě to ale už asi navždy zůstane lehce nadprůměrná česká komedie. (24.02.2005)

Macourek a Vorlíček jsou takovej Shakespeare naruby, on svými "typickými scénami plných mrtvol" ( (c) náš učitel češtiny) svá dramata končil, pánové těmito scénami svoje díla začínají. Což ovšem neznamená, že by jejich filmy automaticky končily šťastně, např. v tomto došlo ke zbourání historického skvostu na Kampě. Škoda, že se Hanzlíka nepodařilo včas utopit! Zatímco v jiných případech touhu nadpřirozených bytostí po tom, stát se člověkem, absolutně nechápu, tady v případě Šafránkové mi přijde zcela odůvodnitelná. Neboť mezi vodníky neměla žádný výběr, pokud byli všichni mladí stejní klouzci jako Hrzán s Masopustem. Čímž teda rozhodně nechci říct, že by Hanzlík byl nějakou výhrou v loterii. Zato moc nechápu takovýho Řehoře, ten si coby člověk rozhodně pohoršil, jako vodník totiž musel mít strašnou sílu, když dokázal kosou jedním máchnutím čistě amputovat Hrzánovi nohu. No, jinak je škoda, že už vymřeli, zvídavý člověk se už tak nemá šanci dozvědět odpovědi na všelijaké otázky, např. když jsou nesmrtelní, od jakýho bodu přestávali stárnout? (02.01.2016)

Evergreenová klasika mezi československými komediemi, fantazijně opojný, vpravdě geniální a neskutečně vtipný snímek nestora české filmové crazy komedie Václava Vorlíčka aneb další část traktace o tom, kterak smutná doba plodí nadčasová humorná díla (viz kupříkladu Saturnin a doba okupace...) Moderní autorská pohádka poplatná své době, je nanejvýše jasné, že námět mohl v roce 1974, tedy ve vrcholící normalizaci, projít jedině díky průhledným ideologickým alegoriím - vodníci jsou poslední reakční protisocialistická složka socialistické společnosti a jako takoví jsou hodni jen převýchovy (těžkou manuální prací) nebo vyhubení, všichni ostatní (rozuměj normalizovaná pokroková socialistická společnost) tančí na parníku a pluje vstříc šťastným komunistickým zítřkům... Naštěstí ovšem Václav Vorlíček s Milošem Macourkem byli schopni tíživou dobu přelstít autorským útěkem k dada poetice a normalizovanou realitu přetavit do crazy nadsázky, která se ukázala jako absolutně nadčasová a tak zůstal Konec vodníků v Čechách jedním z mála snímků té doby, který umělecky přežil a dá se na něj dívat i dnes... (22.05.2007)

Tenhle film je česká klasika a myslím, že by jej každý měl aspoň jednou vidět. Já osobně jsem viděla vždy jen útržky, ale dneska jsem se podívala na celý film znovu. Je milý, vtipný. Plejáda českých herců (kvalitních) se tu taky najde. Co obdivuju asi nejvíce, jsou triky, které se na dobu natáčení povedly dokonale. A pointa na konci je taky fajn. Příjemné zpestření pondělního oběda. (16.06.2013)

Ta noha nejde vyndat z boty.....tak ji přišijeme i s ní. A nehrozí infekce? Když si umyjeme ruce, nemůže se nám nic stát.... České komedie 60. a 70.let, které páchali páni Vorlíček, Macourek a Lipský, byly často prošpikovány až naturalistickým černým humorem. Hromadný masakr ve Čtyřech vraždách / včetně volantu v zádech a míčku nadnášeného gejzírem krve/, useklá ruka+hlava+bombou roztrhaná I.Janžurová v Pane, vy jste vdova, hromadná vzájemná vražda včetně čela zapíchnutého v zádech a evakuace-tedy vyhození pracovních jednotek do vzduchu - v Tajemství hradu v Karpatech či prosté sežrání masožravou kytkou v Adéle....prostě ty báječné komedie se vždy nějak zvrhly a Konec vodníků v Čechách není výjimkou. I po letech stále baví, možná i proto, že současné komedie jsou spíše k pláči...,,Kde máte šaty?" ,,On mi je ukrad!" ,,Mně je ukradli v márnici!" (22.07.2010)