Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

Ja osobne mám tieto filmy od našich českých susedov ohromne rád. Môžem ich vidieť miliónkrát, nikdy ich nemať dosť, vždy sa zasmiať na mojich obľúbených hláškach a vidieť talentovaných hercov ako boli napríklad Vladmír Menšík alebo Miloš Kopecký, ktorí dávali do filmov ohromného ducha a charizmu a humor, ktorý ich robí jedinečné. A Jak Utopit Dr. Mráčka nie je výnimkou. Pre mňa je tento film radosť sledovať, kedykoľvek je v telke a pripomenúť si tú ohromnú dávku zábavu, ktorú som pri nich strávil. (27.08.2015)

"Co si neutopím, to nemám." Jsem řádně vychovaný, takže do vody vcházím zásadně oblečený, nevypouštím bubliny a z vody vycházím vždy suchý. Taky pěstuju lekníny v posteli, dušičky mám pečlivě evidované a představa, že by mě někdo chtěl vystěhovat z vlhka mne přivádí k nepříčetnosti. Takže, Mráčku, pojď si pro jednu do čenichu, ať se s tebou můžu pobavit. Vlastně ne, nechoď. S JUDr. Mráčkem se totiž člověk ani vodník zase tak moc nezasměje, ale Jana je mi moc sympatická a ta vodnická pakáž taky umí být řádně zábavná. (30.11.2016)

Dnes tenhle styl komedií není schopen spíchnout ani sám Vorlíček. V době, kdy byl ve formě, se ukazoval jako režisér s vytříbeným režijním stylem, citem pro správné podání gagu a dokonale uměl pracovat s herci. Krásně naivně vzhledem k dnešním nárokům publika se jeví i po letech poměrně působivá triková stránka filmu. Občas film působí jako nějaký lapač, který chytá a do popředí staví především ukázkově absurdní situace, a tak se pro diváka, toužícího vidět něco "normálního", stává až nestravitelnou komedií, ale tvůrci naštěstí z toho jako nějakým zázrakem umí vyplout zase na hladinu. A jako poctiví vodníci zůstanou suší. 80% (01.01.2012)

Macourek a Vorlíček jsou takovej Shakespeare naruby, on svými "typickými scénami plných mrtvol" ( (c) náš učitel češtiny) svá dramata končil, pánové těmito scénami svoje díla začínají. Což ovšem neznamená, že by jejich filmy automaticky končily šťastně, např. v tomto došlo ke zbourání historického skvostu na Kampě. Škoda, že se Hanzlíka nepodařilo včas utopit! Zatímco v jiných případech touhu nadpřirozených bytostí po tom, stát se člověkem, absolutně nechápu, tady v případě Šafránkové mi přijde zcela odůvodnitelná. Neboť mezi vodníky neměla žádný výběr, pokud byli všichni mladí stejní klouzci jako Hrzán s Masopustem. Čímž teda rozhodně nechci říct, že by Hanzlík byl nějakou výhrou v loterii. Zato moc nechápu takovýho Řehoře, ten si coby člověk rozhodně pohoršil, jako vodník totiž musel mít strašnou sílu, když dokázal kosou jedním máchnutím čistě amputovat Hrzánovi nohu. No, jinak je škoda, že už vymřeli, zvídavý člověk se už tak nemá šanci dozvědět odpovědi na všelijaké otázky, např. když jsou nesmrtelní, od jakýho bodu přestávali stárnout? (02.01.2016)

Další z klasických českých komedií, které si jsou schopny najít své příznivce. Nepopírám, že je to dobrá komedie, ale mě prostě tolik nezaujala. Viděla sem jí hodněkrát, ale nikdy jsem nedokázala najít k tomuhle příběhu cestu. Herecké výkony jsou dobré a jen zpracování je poměrně zastaralé, ale to se dá vzhledem ke stáří pominout. Pro mě to ale už asi navždy zůstane lehce nadprůměrná česká komedie. (24.02.2005)