Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách

„Prosím dívku, která mě zachránila, aby se přihlásila, neboť….co neboť? To nemá konec.“ - „Ale z právního hlediska je to přípustné, nemyslíte?“ A Jindra si s tou právničinou nedá pokoj, až mu kvůli tomu v márnici ukradnou oblečení. Jana ho sice má ráda a dává pozor, aby si neudělal boule na duši, ovšem co rodina, do které se může přiženit? Karlovi to možná neklapne s tlačenkou, ale v záloze má Růženku, Bertík nerad topí po pracovní době, Alois seče trávu i s nohama, Wassermann mění konkurenci na škrpály, Polly kšeftuje s hrníčky, Matylda nějak nakynula, a aby to nebylo málo, ze zahraničí dorazí neodbytný svůdník, kterému je jedno, zda to bude v potoce po pstružím způsobu či bahně…Těch podařených frků, které těží ze střetu lidského a vodnického světa, je tam pěkná řada, škoda jen, že filmu občas trochu dochází dech (i přes podařenou trikovou stránku), proto ty solidní 4*. „Moje bublanina!“ - „Pardon, pardon, to je tady toho pána. Už je s ní léta ženat.“ - „S moučníkem? Jindřichu, ty se tomu nedivíš?“ - „No tak…každej sme nějakej, že?“ (18.05.2019)

Dnes tenhle styl komedií není schopen spíchnout ani sám Vorlíček. V době, kdy byl ve formě, se ukazoval jako režisér s vytříbeným režijním stylem, citem pro správné podání gagu a dokonale uměl pracovat s herci. Krásně naivně vzhledem k dnešním nárokům publika se jeví i po letech poměrně působivá triková stránka filmu. Občas film působí jako nějaký lapač, který chytá a do popředí staví především ukázkově absurdní situace, a tak se pro diváka, toužícího vidět něco "normálního", stává až nestravitelnou komedií, ale tvůrci naštěstí z toho jako nějakým zázrakem umí vyplout zase na hladinu. A jako poctiví vodníci zůstanou suší. 80% (01.01.2012)

Evergreenová klasika mezi československými komediemi, fantazijně opojný, vpravdě geniální a neskutečně vtipný snímek nestora české filmové crazy komedie Václava Vorlíčka aneb další část traktace o tom, kterak smutná doba plodí nadčasová humorná díla (viz kupříkladu Saturnin a doba okupace...) Moderní autorská pohádka poplatná své době, je nanejvýše jasné, že námět mohl v roce 1974, tedy ve vrcholící normalizaci, projít jedině díky průhledným ideologickým alegoriím - vodníci jsou poslední reakční protisocialistická složka socialistické společnosti a jako takoví jsou hodni jen převýchovy (těžkou manuální prací) nebo vyhubení, všichni ostatní (rozuměj normalizovaná pokroková socialistická společnost) tančí na parníku a pluje vstříc šťastným komunistickým zítřkům... Naštěstí ovšem Václav Vorlíček s Milošem Macourkem byli schopni tíživou dobu přelstít autorským útěkem k dada poetice a normalizovanou realitu přetavit do crazy nadsázky, která se ukázala jako absolutně nadčasová a tak zůstal Konec vodníků v Čechách jedním z mála snímků té doby, který umělecky přežil a dá se na něj dívat i dnes... (22.05.2007)

Neskutečné. Rok po mistrovském zpracování klasiky (Tři oříšky pro Popelku) stejná autorská dvojice uvádí moderní vodnickou pohádku. A i bez Josefa Dvořáka je vodnická dynastie Wassermannů neodolatelná. Prolínání pozemského světa s vodnickým je doslova pohádkově hravé; navíc mistrovsky zahrané - ať už to jsou Mráčkovy (Hanzlík) grimasy při opakovaných proměnách, nebo nakynuvší Wassermannová (Myslíková), či Janiny (Šafránková) nevinně jiskrné úsměvy.Zajímavý komentář: choze. (07.01.2009)

nostalgických -5* další moderní pohádková klasika jako Dívka na koštěti, která i po letech stále baví. Zábavný příběh, skvělé herecké obsazení a spoustu kouzel a triků. Co si víc přát a ty občasné rádoby socialistické kecy mi nevadí. Tak proto nechávám i tomuto dílku svých 5 hvězdiček. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (04.03.2018)