Já nejsem já

Vorlíček už notně vypelichán takřka bez peří a jeho ne moc vtipná ptákovina se špetkou té dobově komunální satiry, že... Ale i ryze po stránce filmařské a v postsynchronech docela odbytá macha. A víc už škoda slov - i když v kontextu doby a ve vztahu ku spoustě dnes >vyráběných< sraček... - - - P.S. Zde v žánrovém zařazení jako "mysteriozní"! . . . No to jsem se nasmál víc jak za celej ten blbučkej film... %-o - - - - - (Poprvé viděno někdy v dobách televizně normalizačních, hodnocení po repete 9.3.2012 na >tv blablandoff< 1419., komentář zde jako osmačtyřicátý - 9.3.2012) (09.03.2012)

Tentokrát hodnotím trochu shovívavě. V detailech (dílčí situace, dialogy, vedlejší postavy, jako např. Havelkův Pešek) je scénář tragický, ale i z něho by býval mohl nějaký mladý a neklidný, hravý a na experimentování nadržený rejža udělat zhlédnutíhodnou bejkárnu. Ne tak komediový fabrikant Vorlíček, který invencí nikdy zrovna neoplýval a tady se mu evidnetně fakt moc nechtělo. Přitom syžet a "dramatický oblouk" vůbec nejsou špatné (tedy až na to, že hlavní komponenta happyendu, jíž je zatčení sobeckého příživníka, se sem, soudruzi od SNB prominou, jaksi nehodí), pár scén aspoň v rámci možného splnilo potenciál nějakého toho náboje, hlavně prvá setkávání, či spíše střetávání Nárožného s Kaisrem, jež dva mimochodem sledovat, jak se snaží hrát jeden druhého, je takový malý bonus pro sběratele. Vcelku to ale patří do subžánru "nudná komedie", což všudypřítomný pánský košilatý humor nezachrání a Švandové kozy teprve ne. Historicky hodnotná je hudba Karla Svobody s Elektrovoxem, protože nikdo jiný tak nedokáže zabít film ještě dřív, než vůbec začal, a v Já nejsem já máme aspiranta na nejbizarnější sračku, co kdy tento gigant spáchal. (03.05.2020)

Ale jo, proč ne? Přijatelná průměrná česká komedie s tradiční vorlíčkovskou záměnou. Tentokrát si vzhled těla vymění babař a nenapravitelný záletník Kaiser a ušlápnutý, neatraktivní a zcela obyčejný chlap Nárožný. Hlasy jim však zůstanou, a tak je zajímavé sledovat, jak oba herci se navzájem namluvili. Film nenudí, za břicho se však smíchy popadat nebudete. (15.11.2012)

Dokládá to moji diváckou nenáročnost, ale řeči o nepovedeném filmu a popel, který si sype na hlavu Vorlíček a sami hlavní protagonisté, neberu. Především, film není ani náhodou nevtipný. Naopak, komedie v podstatě nemá hluchých míst. Kromě obvyklých absurdních vorlíčkovin (Kaiserova postava se dožaduje u plastického chirurga přešití na plešatého Nárožného, session ctitelek, Havelkovo naléhání, všechny scény s kozatou Janou Švandovou) celou dobu baví zdařilá Kaiserova snaha hrát Nárožného a naopak, o vzájemném dabingu, jehož produkce byla údajně komplikovanější a bolestnější než natáčení samotné, nemluvě. Absurdní a lehce pohádkovou atmosféru podtrhují připitomněle pseudo-dálnovýchodní Soukupovy hudební motivy. Komedie, která mne pobavila i při četných reprízách. (14.01.2017)

Zajímavý film se zajímavým námětem. Že by měl film víc využít svého potenciálu? Já myslím, že ho využil docela dost. Je to šílená komedie, která je velmi netypická, nevím čeho se na tom chce ještě víc využít... 👐🏻 Není to snímek nějaký zrovna dvakrát kvalitní, ale špatný taky není (myslím obsahově). Je ideální k obědu nebo k vyčerpanému odpoledni, nic moc nám nepředá, ale určitě stojí za zkouknutí. Zároveň mě extrémně fascinovalo, jak detailně, ba přímo mistrovsky, jeden druhého nadaboval, i když to prý nebylo zrovna dvakrát nejlehčí. - Jeden prý mluvil moc pomalu, druhý zase moc rychle :D I oblečení měli skvěle promyšlené, jeden ho měl větší, druhý zase menší... 🦲záměna se tedy na oko velmi povedla🦱 Oldřich Kaiser hrál ty zoufalé výrazy naprosto skvěle a Petr Nárožný byl solidní jako vždyky. Já myslím, že na oddech ideální. (28.02.2022)