Kdo chce zabít Jessii?

Škoda že sa tu s nápadom oživenia komiksových postáv a ich interakcie s reálnym svetom pracuje len ako so zápletkou, okolo ktorej sa to celé párkrát otočí (a potom skončí) a nie ako s témou, ktorú by iste šlo ešte o čosi viac rozvinúť, pohrať sa s ňou, ponúknuť jej prostredníctvom aj nejakú tú pridanú hodnotu. Na svoju dobu to ale napriek slabšiemu príbehu určite bolo desne zábavné. (13.09.2008)

Určitě jde o zajímavý Vorlíčkův počin, plný zajímavých nápadů a nezapomenutelných momentů, ale tentokrát bych to viděl na průměrnou scifi komedii a víc bych v tom nehledal. Skloubením hraného filmu a komiksových prvků bylo super, ale za nejlepší prvek bych označil přítomnost Olgy Schoberové. Ta zaujmula především svou krásou a ani se nedivím, že ve své domě doslova uhranula nejednoho muže (jak v Česku, tak i ve světě). Po herecké stránce si však zaslouží pozornost všichni zúčastnění. Sovák, Menšík, Medřická, ale i řada jiných určitě nezůstali pozadu. 60% (07.03.2015)

Vhození do děje a přípravné manévry pro rozbalení celé zápletky sice i vzhledem k vysokým ambicím originálního příběhu značně pokulhávají, avšak jako celek je Jessie až neskutečně povedenou smrští dnes již ikonických scén a bláznivých zvratů, jejichž silný protikomunistický podtext lépe vůbec neřešit a užívat si pouze tu haldu kreativně natočené a nadpozemsky zahrané zábavy. Právě herci jsou dalším klenotem, který kromě nápadité režie a scénáře celý film zdobí. Ačkoli se totiž v roli Jessie promenádovala před kamerou nádherná a rozumně oblečená Olga Schoberová, hlavní pozornost na sebe strhává především zlatá dvojice Sovák-Menšík, v jejichž podání vyznívají i ty průměrnější vtipy naprosto nezapomenutelně, nemluvě pak o těch samo o sobě nadprůměrných, kterých je opravdu spousta. Jeden ze zlatých hřebů ztřeštěné české komedie, jehož úrovně už v jiné době a hlavně s jiným štábem nelze dosáhnout. 85% (30.05.2014)

Do půlky 60.let neměl sci-fi žánr v Československu velkou tradici, ale to co v tomto směru do té doby vzniklo (Bílá nemoc, Krakatit, Vynález zkázy, Ikarie XB-1) mělo filmové kvality světové úrovně, včetně skrytého poselství. Pak vstoupil do kinematografie scenárista Miloš Macourek, střídavě spolupracující s Vorlíčkem a Lipským, a tradice toho žánru v našich končinách zůstala v paměti mnohých diváků spjata výhradně se stylem osobitých bláznivých komedií, především parodující různé kriminálky, akční filmy, grotesky, komiksy a sci-fi současně. ... Chtěl jsem se ještě jednou podívat s odstupem času tuhle komedii, na které jsem se jako dítě velice rád opakovaně bavil. Má v sobě do detailu promyšlenou zápletku i další vývoj až s vypointováním děje v závěru, spoustu gagů a hlášek, spoustu krásných momentů, kde se groteska míchá s poezií (proražení sousední zdi přes tahání telefonní šňůry a následné hraní na klavír uprostřed rozbouřené místnosti). To všechno vnímám, ale působí to na mne stejně jako překombinovaná fraška, spolu se Zabil jsem Einsteina, pánové spíše jako kuriózní perlička kinematografie zlatých šedesátých, než filmový klenot. Každopádně žnu Danu Medřickou v roli vědkyni a ty její pragmatické hlášky. ,,Nemluv na mě takhle, teď nejsem tvoje Růženka, ty jsi obžalovaný - kdyby se ti zdálo jenom o tvé ženě, nemuselo to dojít až sem." 65% (04.08.2018)

Jak si tak čtu některé komentáře (Malarkey, EdaS), cítil jsem to podobně: skvělý nápad, sympatický (a unikátní) počin, ale trapně přihlouplý humor. Vedle vynikajících vyjímek patřily k nejlepším momentům fóry alespoň slušně průměrné, bohužel. S myšlenkovou přesvědčivostí si tvůrci hlavu taky příliš nelámali. Nicméně ten komixový nápad je proveden prďácky - Superman hadr. Všechny tři komiksové postavy jsou dokonalé, zvláště nekompromisně sexbobmbovské pojetí Jessie potěšilo a kupodivu můj vkus neurazilo. Vynikajícím prvkem, který možná zachraňuje celý film, jsou ty bubliny. Ale hlavně: na rozdíl od pozdějších českých sci-fi komedií tady nejde jen o taškařici. V druhém plánu, ovšem dosti zřetelně, se tam rozvíjí až překvapivě chytrá, tématicky neobvyklá politizující satira o tendencích vědecky řídit a "zdokonalovat" člověka (rozuměj vylepšovat jeho pracovní užitkovost), s ostrým protiideologickým bodcem. Kontrolovat jeho sny - Orwell hadr. Je to patrné už při diskusi po úspěšném experimentu se snící krávou. Vrcholem je pak scéna v soudní síni, kde je Sovák souzen za své sny (představy), potom snaha nepohodlné sny zničit. V průběhu celého filmu pak řada dvojsmyslných narážek. Přitom je pozoruhodné, jak aktuální - možná i více než tehdy - je tato myšlenková linie dnes. Rovněř pozoruhodný je posun postavy, kterou hraje Medřická. Posun možná překvapivý, ale nikterak nelogický, ústící až v závěr, kdy se tato fanatička ideologie vědeckého řízení a spořádanosti nechá sublimovat do (psího!) sna, aby honila hormony. "Snílek" Sovák právě naopak svému snu dává život. Ale ouha: jakmile se sen změnil v realitu (Jessie promluví), vše se zvrhává do vyjetých kolejí. Jessie, do té doby zcela svá a jako snivcův sen vůči němu autonomní, se mu náhle stává beznadějně tím, co měl doposud. Že bychom ani svými sny nedokázali překročit svůj stín? Nebo že by byl sen spolehlivě zničen právě svým "porealitštěním"? Tvůrcům se ve výsledku podařilo (mám ovšem podezření, že bezděky) vynikajícím způsobem skloubit velmi specifické motivy. (05.03.2011)