Kdo chce zabít Jessii?

chutný rozparek a dekolt snové olgy schoberové plus zajímavá, originální námětová invence v rámci chudšího sci-fi žánru ve vodách československého filmu... no a to je na tomhle bublinovém taškaření vlastně asi všechno... zas taková sranda to nebyla, leč věta JÁ NEKOUŠU, PANE DOCENTE! by se mi mohla na úterní zkoušku hodit... a nebo antigravitační rukavice, abych mu mohl zakroutit krkem, jestli mě vyrazí... 60% (09.09.2011)

Je nepochybné, že v šesťdesiatych rokoch sa uvoľnila nahromadená tvorivá energia československých filmových tvorcov. Nikdy predtým a ani potom nevzniklo toľko originálnych nápadov, z ktorých mnohé boli aj adekvátne dobrým spôsobom spracované. Pri zrode Jessie stál originálny nápad pánov Macourka a Vorlíčka. Opieral sa síce o komiks, ktorý sa netešil priazni straníckych ideológov, ale plné využitie možností, ktoré poskytoval, mohlo počiatočný handicap prekonať. K dispozícii bola komiksovo krásna Olinka Schoberová, Ďuro Višný napínal svaly ako Schwarzenegger, v epizódkach sa zaskveli Menšík s Líbíčkom, ale okrem niekoľkých hlášok filmu zúfalo chýbal humor a ten, ktorý tam tvorcovia predsa len dostali, pôsobí dnes dosť zvetralo. Určite je to výrazný a nadpriemerný film, ale mohol a mal byť lepší. (16.02.2011)

"PROMIŇTE PANE REKTORE, ABY NEBYL OMYL, TA SLEČNA JE MůJ SEN." - "NO PROSÍM, JÁ NEMÁM NÁMITEK, ALE RAČTE SI SNÍT MIMO BUDOVU." Hned první Vorlíčkovu komedii mám z jeho tvorby nejradši. Na své si přijde jak fanoušek parodovaného žánru superhrdinských komiksů (já), tak i absolutní laik. Film má dokonalou komiksovou atmosféru - cesty spoře oděné vědkyně-sexbomby Jessie, zlého Supermana a infantilně se smějícího pistolníka vedou kanály i po střechách, Jessie je opakovaně svazována a mučena a Superman se probourává zdmi, převrací auta a bojuje s přesilou studentů (a párkrát se i poněkud trapně proletí), aby jej v závěru Sovák poslal jediným úderem pěsti do koše (útrob popelářského vozu). S černobílým světem comicsu kontrastuje realita ve které spolu zápolí naivní roztržitý vědec Sovák s panovačnou bezskrupulózní vědkyní Medřickou, která neváhá před soudem svalit vinu za jí způsobený chaos na svého manžela a poté nelítostně zahladit všechny stopy po svém nepovedeném experimentu, aniž by si přitom ale sama špinila ruce. Musím říct, že z její postavy mě během filmu několikrát zamrazilo např. při zmínce o politické výchově skrze sny nebo když nechala zaživa upálit Supermana, protože je to jen představa. Jinak je film ohňostrojem nápadů, gagů, hlášek i akčních scén, i když některé klíčové "cestující" fóry jako "dnes je čtvrtek", "pojedete do Chuchle" nebo strážník hlídající otevřený kanál mi nic neříkaly. Ovšem Supermanovi hrajícímu na piano nebo Sovákově "TOHLE? TO JE JEN TAKOVÝ NÁPIS." jsem se od srdce zasmál a to je jen zlomek. Všichni herci tu excelují, Sovák je okouzlující, alibistická manipulátorka Medřické mi opravdu naháněla strach a zvláštní zmínku si zaslouží Menšík jako omezený Kolbaba nebo Libíčkův zkorumpovaný bachař. Kapitolu samu pro sebe tvoří Olga Schoberová, jediné bimbo českého filmu a naše jednoznačně nejkrásnější herečka. (27.11.2005)

Tenhle film vnímám především jako velkou příležitost pro Danu Medřickou. Zatímco dnes ji máme zafixovanou v rolích pečujících/opečovávaných maminek/babiček, tady vystupuje jako pragmatická žena ve službách vědy a mě to moc baví. A i když se zprofanované vtipkování na téma plánovaného manželského sexu může zdát otřepané, mně její hláška: "No Jindřichu, dnes je přece čtvrtek!" rozesmává už hodně let. (16.11.2008)

Jak si tak čtu některé komentáře (Malarkey, EdaS), cítil jsem to podobně: skvělý nápad, sympatický (a unikátní) počin, ale trapně přihlouplý humor. Vedle vynikajících vyjímek patřily k nejlepším momentům fóry alespoň slušně průměrné, bohužel. S myšlenkovou přesvědčivostí si tvůrci hlavu taky příliš nelámali. Nicméně ten komixový nápad je proveden prďácky - Superman hadr. Všechny tři komiksové postavy jsou dokonalé, zvláště nekompromisně sexbobmbovské pojetí Jessie potěšilo a kupodivu můj vkus neurazilo. Vynikajícím prvkem, který možná zachraňuje celý film, jsou ty bubliny. Ale hlavně: na rozdíl od pozdějších českých sci-fi komedií tady nejde jen o taškařici. V druhém plánu, ovšem dosti zřetelně, se tam rozvíjí až překvapivě chytrá, tématicky neobvyklá politizující satira o tendencích vědecky řídit a "zdokonalovat" člověka (rozuměj vylepšovat jeho pracovní užitkovost), s ostrým protiideologickým bodcem. Kontrolovat jeho sny - Orwell hadr. Je to patrné už při diskusi po úspěšném experimentu se snící krávou. Vrcholem je pak scéna v soudní síni, kde je Sovák souzen za své sny (představy), potom snaha nepohodlné sny zničit. V průběhu celého filmu pak řada dvojsmyslných narážek. Přitom je pozoruhodné, jak aktuální - možná i více než tehdy - je tato myšlenková linie dnes. Rovněř pozoruhodný je posun postavy, kterou hraje Medřická. Posun možná překvapivý, ale nikterak nelogický, ústící až v závěr, kdy se tato fanatička ideologie vědeckého řízení a spořádanosti nechá sublimovat do (psího!) sna, aby honila hormony. "Snílek" Sovák právě naopak svému snu dává život. Ale ouha: jakmile se sen změnil v realitu (Jessie promluví), vše se zvrhává do vyjetých kolejí. Jessie, do té doby zcela svá a jako snivcův sen vůči němu autonomní, se mu náhle stává beznadějně tím, co měl doposud. Že bychom ani svými sny nedokázali překročit svůj stín? Nebo že by byl sen spolehlivě zničen právě svým "porealitštěním"? Tvůrcům se ve výsledku podařilo (mám ovšem podezření, že bezděky) vynikajícím způsobem skloubit velmi specifické motivy. (05.03.2011)