Reklama

Reklama

Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)

(více)

Recenze (215)

igi B. 

všechny recenze uživatele

Lehce žertovná satira z dob, kdy v nejmenované zemi uměli točit lehce vypointované komedie. Velké trio a spousta malých figur, tak jako třeba ti Hlinomazníkovi kágébáci... :-) No, psal se rok 67. Dohnat a předehnat... Ano, není důvod dávat filmu jako takovému více než tři hvězdičky, snad jen kvůli TÉ psovi pana Foustky půlku navíc. Zaokrouhleno tedy naKonec nahoru za 4! Ale jinak je to jen takový ten náš roztomilý malý český film. . . . A co říct těm dnešním velkým komediotvorcům? Sežerte červenou kouli, břídilové... ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Neviděl jsem žádnou klasickou Bondovku (ostatně, z pohledu dobového kontextu: kolik našich diváků tenkrát v roce 1967 ano, že jo?), nepatří mezi mé vyhledávané filmy – Agent W4C coby československá obdoba mne už dlouho velice zajímal a fascinoval, jak byl za hranicemi úspěšný. Nemusím moc ani Jana Kačera – i když je to hlavně tím, v jakých pro mě nezajímavých intelektuálních filmech Schorma, Bočana a spol. tenkrát hrával – zde mne naopak velice bavilo sledovat jeho počínání v roli západního (francouzského) agenta zapojeného do mezinárodní špionáže napříč socialistickým Československem. Kačer to skutečně zvládl s gracií, ani Květa Fialová nepostrádala svým typickým šarmem, Jiřímu Sovákovi v době svého vrcholu velice sedla postava typického "malého českého" úředníčka v roli amatérského špiona. Snímek na mne od počátku dýchal neskutečnou propracovaností scén skrze kameru, nasmínání scény (třeba v nočních ulicích), hudbu (přidávám se k těm, který zde chválí úžasnou titulní písničku v podání nedoceněné Judity Čeřovské). Ten snímek chvílemi dost vypadá, jakoby šlo o velice vážné (kontra)špionážní drama na pozadí období studené války, o to více coby lahůdky zapůsobí pravidelně se objevující, někdy až minimalistické gagy, různé drobné vtípky i pořádně rozjeté groteskní a přímo parodické scény. Měl jsem pocit, že většina tvorby Václava Vorlíčka, ať už komedie, pohádky klasické i moderní, sci-fi,..., je neustálým omíláním v TV hodně profláklá a nemůže už přinést nic nového, a ejhle! Navíc obrovským překvapením je značný podíl scenáristy Oldřicha Daňka, zaměřeného více na různé historické a komorní hříčky, který si tímto počinem doslova zaexperimentoval, a to znamenitě! Občas film sice přejde do stěží uvěřitelných momentů (Sovákova plavba po záměně plavců pomocí posunu elektrického drátu už byla trochu na hraně), ale jako celek určitě velká spokojenost. (75%) (Československá filmová výzva) ()

Reklama

Lachtaan 

všechny recenze uživatele

Zbytečně nekonzistentní parodie na špionážní filmy v éře, kdy se teprve dostávaly do kurzu, ale už bylo o čem mluvit a z čeho si utahovat. V tomto ohledu strefil Vorlíček hřebík na hlavičku, ale zejména v první polovině jsem se vyloženě nudil a otočil pocity směrem k lepšímu až s pár vtipnými momenty v druhé půlce filmu. Škoda, aspirace na kult po boku “Pane, vy jste vdova!” tu byla a ne malá. [viděno na Voyo 21.12.2023] ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Československou verzi tajného agenta 007 v podání charismatického Jana Kačera hodnotím velmi kladně. V jedné nejmenované zemi v nejmenovaném městě začíná dobrodružná řež o slánku v hodnotě miliardy korun, v níž je ukrytý mikrofilm s plánem na vojenské využití Venuše. Do vysoké hry světových mocností, podmocností, spřátelených i znepřátelených agentur vstupuje řadový účetní pan Foustka se svým neobyčejně bystrým pejskem a jasným úkolem:"Vy to budete jen pozorovat. A kdyby něco, tak mi zavoláte. A tady máte brožurku." Tahle černobílá parodie je zábavná, vtipná, nápaditá a v neposlední řadě velmi trefná. Moc pěkně natočeno, herecky výborné a hudba báječně zvolena, zejména píseň Judity Čeřovské je úžasná. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Milujem ceskoslovensku kinematografiu hlavne kvoli 60. rokom, kedy vznikali kultove filmy /Obchod na Korze, Kladivo na Carodejnice, Spalovac Mrtvol, Svetaci/, ktore uz asi sa nikdy neprekonaju. Reziser Vaclav Vorlicek natocil genialnu parodiu na bondovky /vtedy tusim sli Thunderball a You Only Live Twice/ s kopu znamych domacich hercov : Sovak, Hlinomaz Libicek, Fialova. Tie dialogy, to sa neda zabudnut, a dejova linia je na urovni. Ceskoslovenska kinematografia 60. rokov v plnej nadhere a /ako pise pan kolega mchnk/ : "Tohle musis znat, jestli se povazujes za znalca ceskoslovenske kinematografie". 95 % ()

Galerie (11)

Zajímavosti (26)

  • Komedie byla prodána například i do Indie. (Terva)
  • Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)

Reklama

Reklama