The End of Agent W4C
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Kačer, Květa Fialová, Jiří Sovák, Jan Libíček, Jiří Pleskot, Jiří Lír, Jaroslav Kepka, Václav Kotva, Zdeněk Blažek, Zdeněk Braunschläger, Jaroslav Cmíral (více)Obsahy(2)
Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)
(více)Recenze (217)
Jsem pes, pes pana Fouska - Haf......... V onom nejmenovaném městě se začnou dít divy a v kalných vodách je náš W4C jako ryba ve vodě. W4C Ciril Chuan ( Jan Kačer ), Fousek Josef agent 13B ( Jiří Sovák ) a pes Pajda ( Fenka ) tu změří své umění. Fouska má tak tajné poslání, že vlastně neví, co má dělat. Naštěstí se z humorem a českou nadsázkou ke svému úkolu dostane a rozjede špionážní akci podpořenou svým psem, psem Pajdou. Píseň, která zazní ve 28 minutě, je nádherná. Zpívá jí Judita Čeřovská. Agent W4C si v hotelu Savoy objednává pití CITUJI - Gin, čtyři kapky citronu a špetku lékořice.......... A zatím agent 13B.........já jsem vážně špióóón. Určitě každý ocení tu práci nohou pod hladinou. Hromadné davové úmrtí je kruté. Docela mě překvapilo, že ačkoliv se příběh převážně odehrává v Pra...pardon, v jednom nejmenovaném městě, není použito skoro žádné české auto. Je tu vidět Ruská Volha, Italský Fiat, Francouzský Citröen a Německé BMW. Jen v jednom záběru je vidět zadní část České Tatry 603. ....a mezi tím se agent Fouska 13B snaží zničit samotnou existenci špionážních agentů..... CITÁT - My jsme to, holka, neměli brát............. Námět - Oldřich Daněk. Scénář - Václav Vorlíček. Hudba - Svatopluk Havelka. Kamera - František Uldrich. ()
Parodie na špionážní filmy. Velice zábavné J.Sovák jako domělý agent a jedna slámka ,která obsahuje tajné dokumenty či co to bylo. Co stojí za zmínku kdy je omylem pan Foustka (J.Sovák) považován za plavce a je nucem plavat závod ,ale jelikož je ve vodě zařízení do kterého má jít proud. A tak ho ono zařízení zachytí a on suveréně vyhraje (naštěstí jeho pes překousne kabel a zařízení je bez proudu) ,ale pak se objeví ve vodě slámka ,a spousta lidi-agentů tam pro ní skočí a vzápětí někdo spojí onen kabel a všichni jsou mrtvý. ()
Tenhle film mi nikdy nepřirostl k srdci. Herecké výkony Sováka ani Kačera nic moc, příběh je takový nedotažený, špatně rozjetý a špatně gradovaný, nedorozumění příliš strojená, a vtipu mi přijde to rovněž moc nepobralo. Chtít parodovat špionážní film chce znát pravidla žánru, nikoliv jen vnější atributy. ()
Lehce žertovná satira z dob, kdy v nejmenované zemi uměli točit lehce vypointované komedie. Velké trio a spousta malých figur, tak jako třeba ti Hlinomazníkovi kágébáci... :-) No, psal se rok 67. Dohnat a předehnat... Ano, není důvod dávat filmu jako takovému více než tři hvězdičky, snad jen kvůli TÉ psovi pana Foustky půlku navíc. Zaokrouhleno tedy naKonec nahoru za 4! Ale jinak je to jen takový ten náš roztomilý malý český film. . . . A co říct těm dnešním velkým komediotvorcům? Sežerte červenou kouli, břídilové... ()
Lze tam najít lecos zábavného, ale dnes už je film mírně vyčpelý. Asi nejslabší Vorlíčkovina - alespoň pro mne. Ve své době to asi mohlo mít větší grády právě díky tomu, že to parodovalo tehdejší módu špionážních filmů s Bondem v čele a jeho různými klony např. s Jerry Cottonem v Zápaním Německu. U filmu je milé, že je doslova prošpikován tehdejší hereckou elitou, tehdy často na vrcholu sil i krásy (Fialová). Dávám za tři slánky. * * * ()
Galerie (11)
Zajímavosti (26)
- Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)
- Režisér (Václav Vorlíček) spomína: "Když film hráli v Indii, byl sál nabitý lidmi v prostěradlech, jak jsme říkali jejich úborům, u stropu jediná vrtule rozháněla vzduch horký 40 stupňů - a oni se řehtali jako v kině Alfa". (Raccoon.city)
- V komparzu je také možné zahlédnout významného kardiochiruga prof. MUDr. Jana Pirka, který později uvedl, že za natáčecí den dostal 25 Kčs a měl na studiích na pivo. (Redyx1)
Reklama