Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko

Utrápená hraná verze s naprosto nezajímavým scénářem, ve které bez výjimky (!) všichni působí unaveným dojmem. Vorlíček dal všem (jinak dobrým) hercům do kafe brom, jinak si nedokážu mdlé výkony Landovského, Nárožného nebo Zázvorkové vysvětlit. Předstírám, že jsem tuhle slátaninu neviděl a nadále považuji Mach a Šebestovou za výhradně kreslené postavičky. Při poslechu duc duc verze v titulcích jsem měl sto chutí změnit tu jednu hvězdu na odpad. (23.12.2011)

Mach a Šebestová je film vyloženě pro děti. Už jen slyšet Lábuse (proměněného psa Jonatána) jak před učitelem říká "Ale já nejsem pes, já jsem tatínek...podívejte se, vždyť mám klobouk.." je jasnej důkaz, že lidem starším deseti let, tenhle snímek do rukou nepatří. Dávám za dvě, na tohle jsem už asi opravdu starej.. (03.06.2008)

Mach a Šebestová, tradiční postavičky kreslených večerníčků, které provázely dětství snad každého z nás. Takhle to ale dopadne, když se je snaží (za účelem komerce) převést na filmové plátno, ještě ke všemu v hrané podobě. Tragédie, nuda, nenápaditost, kýč. Ani ty děti to snad nemůže bavit. Nic proti hereckým výkonům ústředních hrdinů, na to že to je jejich první film, je to docela přijatelné, ale scénář je opravdu blbost. Jako by byl děj jednoho 7-mi minutového dílu natažen na hodinu a půl. Děkuji, nikdy více! Už žádné hrané celovečerní večerníčky, ať už v nich hrál kdokoli a dohromady je dával třeba sám autor. (27.02.2005)

Problém filmu je v podstatě základní dějová linka, která neexistuje. Tvůrci si vypůjčili epizody ze seriálu a nenápadně je implementovali do filmu. Jak neandrtálci tak zmizení školy, alespoň co se tak pamatuji, se v seriálu objevilo. To vše je zmotané do krádeže sluchátka a faktu, že realita animovaného seriálu je odlišná od té, co známe my. Tím si tvůrci zadělali na velký problém, neboť děj pěkně roztříštili, čemuž pomáhá i anabáze se Savojskou královnou. Jediná cesta ven tak byla možnost, že by byl snímek zázračnou porcí srandy. Jenže film je zbytečně složitý a toho humoru zase tolik není. Já jsem se nejvíc pobavil ve scénách s Petrem Nárožným a Jiřím Lábusem, ale to je na čtyřiadevadesát minut poněkud málo. (31.01.2024)

Dvě večerníčkové legendy vylezou z TV ve formě Harryho Pottera a Pippi Dlouhé Punčochy a svou kresleňáckou naivitou “terorizují” okolí. Co, nový Králík Roger? Nééé. Jedna z nejpodivnějších věcí vůbec, byť s více nápady než mnoho z konpemporární české kinematografie dohromady. Vždyť i ta vyhulená zvučka by mohla suplovat teremin v Midsomeru. (05.01.2023)