Marie

Nezáživná studie rozpadajícího se manželství s netalentovanými herci (ktromě Holišové) a beznadějně netalentovanou režií. Kresba rakety na chodníku. Jediná dobrá scéna je v restauraci s objednáváním piva. K smrti znuděný Racek utíká od manželky. Holiška neváhá a ještě před rozvodem si najde náhradu. Není to ovšem taky žádné terno. S dalším nápadníkem je rovněž zábava jak v márnici. Úplně nijaká hudba. Dobrý nápad s nájezdy kamery, ale když to je během chvíle po desáté, je to otrava. Mám pocit, že takto vysoké hodnocení je způsobeno prvoplánovou úctou k Vorlíčkovi, který se nějakou záhadou z rozpačitých začátků svou nezměrnou pílí a obětováním vypracoval až na veleváženého pana režiséra především čarodějnických filmů a seriálů. (07.11.2020)

V tichosti nesnesitelného mlčení, vakuu vztahu tlejícího až do morku kostí, v bezútěšnosti života samého, v očekávání zázraku, který ne a ne přijít... Precizně zobrazený konec jednoho manželství s velmi citlivým Vorlíčkovým režijním vedením a vynikajícími hereckými výkony. Smutně krásný film s koncem, který je neočekávaný, přesto pochopitelný. (17.05.2017)

V dnešní době již dost vyčpělé téma, ale v 60. letech se takového sondy do lidského nitra točily častěji, aby divák mohl přímo během filmu zžít s postavou a přemýšlet o tom, jak by se zachoval v kritických momentech on sám, aby stačil jednotlivé postavy soudit nebo se jim snažit porozumět. Marie je unavena jednotvárností svého manželství, možná má její manžel i milenku, což je asi taky trochu její chyba, neboť se jí právě na druhou stranu nechce něco na svém maželství změnit - dokud nepozná přítelkynina manžele Jendu... Hodnotit herce v takových psychologických rolích je velmi těžké, myslím, že ani tvůrcům filmu se nepodařilo svým postavám vdechnout trošku více životnosti. (14.03.2021)

„Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“ Příběh Marie (výborná Blažena Holišová) je trošku jiný, než jak jej popisuje oficiální text distributora. Marie není jen pasivní přihlížeč rozpadu svého manželství, ona od jistého momentu (od odchodu svého muže k jiné ženě) aktivně navazuje jiný vztah a sama též iniciuje oficiální rozvod. Václav Vorlíček mě tímto filmem dost překvapil, protože takový typ (psychologicky laděného) filmu on normálně netočil. Co se mu určitě povedlo, je kamera, která občas zajímavě krouží kolem. I hudba Svatopluka Havelky k atmosféře filmu hezky sedí. Snad jen jsem moc nepobral konec. Nejdříve ten nový milý Marie říká, že by si ji i vzal a přiznává tak, že mu nestačí už jen "oáza", velmi rychle však film končí tím, že dotyčný vrací Marii klíč od bytu. Trošku divný konec, když vezmu že to celé měl být spíše film o rozpadu jejího  manželství a o tom, jak se s tím vypořádala. Když už tam ten jiný vztah byl, představoval bych si optimističtější konec. (28.02.2024)

Podle hodnocení a popisu jsem se rozhodla tento film shlédnout. Popis sice tomu odpovídá, ale bylo to strašně nudné a ponuré. A když napíšete bez chyby domácí úkol do školy a vaše odměna je že vás vezme mamka s potencionálním otčímem k rybníku kde hážete kamínky do vody? Lidi to nechcete. Jediná pasáž která to trochu spestřila byla scéna Spejbla a Hurvínka v biografu. Ale jinak je to tak všechno. (09.02.2020)