Princ a Večernice

Jsem čaroděj Mrakomor, král všeho nečasu! Brzobohatý v jedné ze svých nejlepších rolí. Postava zlého čaroděje mu perfektně sedla a to nejen díky povedenému kostýmu, celkové atmosféře pohádky, ale i díky jeho svalnaté postavě a hřmotnému hlasu. Řada scén mi od dětství utkvěla v paměti a kdykoli je Vorlíčkův počin reprízován, nějakou tu chvilku jej vydržím sledovat (často až do konce). :) Dovoluji si nebýt jelimanem... (05.08.2017)

Docela se mi líbí, jak švagři prince vyučí, jak si z něho dělá legraci i Mrakomor, a dokonce některé špílce mezi králem Menšíkem a šaškem Filipovským jsou dokonalé a nadčasové. Ty tři princezny mi přišly poněkud unylé a ten fór, že jedna má brýle, jsem nepobral, a jejich význam pro děj je minimální kromě vdavek a švagrů. Jinak ale zaučování prince je pěně temné a Brzobohatý si svého čaroděje vyloženě užívá. (15.04.2020)

nostalgické +3* Libuška Šafránková si po pěti letech od Tří oříšků povýšila rovnou na roli princezny a sluší jí to. Ale nějak v dětství mě moc nebavili strašidelné příběhy (a vlastně mi to zůstalo až do dnes, kdy horory mě nelákají vůbec) a v této pohádce je zlo opravdu silné a Brzobohatý zahrál černokněžníka teda precizně. Přesto si tuhle pohádku vážím aspoň na tři hvězdy. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.03.2018)

Už odmalička moje oblíbená pohádka, ač teď po shlédnutí v pokročilém věku si říkám, proč vlastně. Asi kvůli Libušce jako Večernici. Jinak je pravda, že princ Velen, ač majitel sympatického pivního jména, je takový tydýt, kterému se vším pomohou švagříci nebo budoucí choť, kterou ani není s to poslechnout, když mu dobře radí... 70% (27.12.2014)

Jakoby na půl plynu ve srovnání s nejklasičtějšími z klasických, místy vypadá i trochu fušersky, přesto výjmečný skvost. Brdečkův scénář nemůže zkazit ani Vorlíček. Vyprávění dýchá aktualizovanou prapříběhovostí tak mocně, že ani všechny ty komické rodinné historky nepůsobí zde nepatřičně. (Že při tom Brdečka nebyl pouhým nevědomým tlumočníkem můzy, svědčí šaškovo předčítání z knihy - jednak že o králi Artušovi, jednak co zrovna: "...hahaha, jsem tak vesel, že už ani veselejší být nemohu".) Nálada vyprávění je zhuštěna a sevřena do velmi těsného prostoru, divák je umístěn do Velena, který má a zná vždy jen velmi omezený výsek světa. Jde za Večernicí, což je cesta k Jitřence. Ty wtf prostřihy z místa na místo. Velen má nakonec vlastně všechno zadarmo. Jenže o tom to je. Iniciační cesta. Obstál. Ještěže to Vorlíček nenechal zkurvit Svobodou a Gottem nebo nějakým tehdejším skoroslavíkem. Nečekaný trubadůr úvodní písně Ondřej Havelka otvírá pohádku o princi a Večernici přenádherně (na hudbu svého otce a s patřičným, byť poněkud slabším Koptovým textem). Komentáře Ony (3 hv.), Romadoor (4 hv.). (06.08.2011)