Rumburak

Rumburak je bezpochyby životní rolí Jiřího Lábuse a spin-off si zasloužil jako nikdo jiný, bohužel by si zasloužil lepší příběh, něco zábavného a magického, ne lacině působící nudu bez jiskry, která sice potěší snahou o hlupší prokreslení hlavní postavy, bohužel na úkor veškerého kouzelna, jenž bylo hlavním zdrojem síly původního seriálu. (11.11.2011)

Rumburak je sice složen z nekonečné řady stejných drobných kreténismů jako o rok starší a v mnohém podobný Létající Čestmír, ale velké kreténismy se na skromnější ploše naštěstí nestačí rozvinout, k čemuž podstatně přispívá skutečnost, že ústředními protagonisty jsou tentokrát dospělí a ne děti. Záhy po velmi pitomém prologu se Rumburak začíná pěkně rozjíždět, Lábusovo sólo sežvejkaného bývalého mistra zla je famózní a třeba takový Hašek místy dosahuje až smoljakovských poloh. Navíc stačilo obsadit místo Andrlové Jeníčkovou a hned to má jiný grády, díky čemuž je také ústřední dichotomie příroda - technika (sice provedená až hloupě primitivně, ale ve své extrémnosti a šikovné dramatické výstavbě docela půvabně) obohacena o jakousi moderní verzi mýtu o manželovi či ženichovi, který je v noci člověkem a ve dne zvířetem (vlastně nevím, jestli nějaký takový mýtus existuje, ale určitě to aspoň v nějakých exotických pohádkách bude). Což by s Andrlovou dost dobře nešlo, kdežto Jeníčková je zde, abych tak řekl, přirozeně mythopoetická. Teda jestli mi rozumíte. Důležitý komentář má vypravěč, ostatní netřeba číst. (03.02.2018)

Typická klasická česká pohádka, která právem může být považována za klasiku českých filmů osmdesátých let. Jiří Lábus ve své první hlavní roli v pohádkovém filmu, ukázal jak se dá zahrát několik postav jedním člověkem v jednom filmu tak, aby divák nelitoval času stráveném u filmu a naopak byl spokojen naprosto se vším. (18.07.2008)

Nevýrazná filmová odbočka známého televizního seriálu, to je ve zkratce Rumburak. Čaroděj druhé kategorie po neúspěchu ve světě pohádek musel uprchnout do světa lidí a kvůli zapomenutému zaklínadlu tam musel i zůstat. Zápletka stejně jako čaroděj - nic moc. Jinak skvělá dvojice Lábus-Kaiser neměla moc co hrát. Dobře si vzpomínám, že už jako dítě jsem z toho měl spíš tísnivé pocity a po spoustě let je jediné co si pamatuji „hubero kororo“ :-) (27.08.2019)

Deprimující outsiderovský epilog k Arabele mě již v dětství oslovil (spíše než svou /zevšednělou/ fantaskností či /neúčinným/ humorem) osamoceností, jurodivostí a mimoběžností většiny postav, díky níž celek připomíná spíše zlý sen než pohádkové podobenství o vítězném boji dobra nad zlem. Neútěšnou atmosféru zesiluje nesmělý ekologický akcent: samo téma ochrany přírody je však v souladu s opatrnickým tlením osmdesátých let (jejichž hnusnou šeď film věrně tlumočí) spíše zlehčováno, když se vykládá jako staropanenské tmářství, pionýrské chovatelské hobby či jako fanatismus pošetilých kantorů. Namísto vysněného probuzení však přichází happyend v podobě socialistického coniunctio oppositorum: pohádka a skutečnost se slučují v cudném erótu před obrovským mluvícím počítačem. A někde tady započal Vorlíčkův Untergang... (24.05.2014)