Tři oříšky pro Popelku

Pohádka z pera Františka Pavlíčka (mimo jiné Martkéta Lazarová) ani nemohla dopadnout špatně. Úžasně emancipovaná Popelka v neskutečně charismatickém podání Libušky Šafránkové, pohledný princ, který čeká na tu pravou, padoušská macecha, skvělá kamera, chytré dialogy a chytlavá hudba Karla Svobody. Ten geniální krok - natočit pohádku v zimním prostředí - nebyl Vorlíčkův nápad, to jen německá DEFA potřebovala práci pro své zaměstnance v prosinci a lednu (takže díky, NDR). Na tohle dílko můžeme být hrdí, milují ji nejen v Německu (přiznejme si, že zásluhu na jejích kvalitách mají i Němci), ale i ve Skandinávii nebo ve Švýcarsku. Kdysi jí vysílala i BBC s takovým tím "polským" dabingem (všechno namluvil jeden člověk :-). U mě ale stále vedou S čerty nejsou žerty. (15.11.2009)

Krásna rozprávka, celé je to natočené v takom pousmiatom, skromnom, pozitívnom duchu. Vianoce sú čoraz väčší a zbesilejší gýč, Tři oříšky majú veľmi veľa z ich pravého ducha a približujú ho... nie že by sa na to nedalo pozerať ktorékoľvek nedeľné ráno, najlepšie hneď po prebudení, ešte z postele :-) (11.01.2010)

Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane. České pohádky opravdu nemusím, ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo a na Drei Haselnüsse für Aschenbrödel se každý rok na Vánoce rád podívám znovu. Podle mě nejlepší pohádka, jaká kdy u nás vznikla. Je skrz naskrz vtipná (Hele, princi!), pěkně odsýpá, má tu správnou atmosféru a rozverná Popelka s kuší, provokující prince s jeho družinu, je prostě úžasná. Pojď dolů. – Pojď ty nahoru. (23.12.2008)

Zdá se, že Libuška Šafránkovic se od této role stala dvorní princeznou režiséra Vorlíčka, ale i dalších režisérů nádherných československých pohádek. Také Pavlík Trávníčků v roli přitepleného prince nezklamal a tak také mohl pokračovat ve slibně rozjeté kariéře dobývačů dívčích srdcí. Zatímco Libuš dnes už hraje většinou jen babičky nebo si občas střihne nějakou tu roli královny, tak dřív jsme jí mohli vidět v něžných rolích tak trošku někdy i naivních děvčat. V této tak trošku počesku zprzněné klasické pohádce můžeme vidět story o hodné, obětavé, půvabné divce, kterou nazývali Popelnice a která si šla po dvacetihidinový šichtě tak trošku zakřepčit na bál, kde byl náhodou princ a ten se do ní náhodou zamiloval, tak mu utekla, protože to plachá děvčata dělají a samozřejmě ztratila střevíček a tím začíná policejní vyšetřování záhadného střevíčku, který pomatená, nevyspalá popleta zapomněla na bále, jen jestli si trochu nepřihnula, to už tam nebylo vidět, ale nám filmovým fajnšmejkrům nic neunikne. Samozřejmě nikdo netuší, že záhadnou dívkou je naše hrdinka, která má radši zvířátka než lidi. Ono není se co divit, z psychologickýho hlediska je to pochopitelné, jelikož má dvě milující sestry a líbezně půvabnou macechu, kteří se s ní nemazlí a šikanují ji od rána do večera, doslova jak se lidově říká, že jí dávaj čočku, teda doslova jí nechávaj přebírat hrách. Za příjemnou zábavu nejen na nedělní odpoledne dávám 100% (25.04.2021)

K mému velkému překvapení se téhle pohádce tady v komentářích udělují dvě až tři hvězdičky a kydá se na ní hana... Tak já se jí pro změnu zkusím trochu zastat ;o) Především tady filmově všechno bezvadně funguje. Herci podávají profesionální výkony, výběr lokalit je téměř bezchybný, výprava naprosto báječná. Kromě několika málo pohádek z padesátých let si tady nemusí tvůrci hrát na chudé království, aby vysvětlili nedostatek komparzu nebo podobné obvyklé bolesti našich filmových a televizních pohádek. Dále se mi moc libí velmi přesná stylizace kamsi na rozhraní pozdní gotiky a renesance. Až na určité drobnosti v podobě hospodářského dvora, královského kočáru, přebírané kukuřice a pochopitelně, velké boty v podobě o dvě stě let mladšího barokního zámku Moritzburg (braného ovšem převážně tak, že to není moc okaté), tady všechno povětšinou stylově dosti přesně odpovídá šestnáctému století. To je v prostředí českých pohádek, kde se běžně potkávají reálie ze středověku a z 19. století, aniž by to komukoliv z tvůrců patrně nějak zvlášť vadilo, záležitost naprosto mimořádná a jako historik umění si ji velmi cením... Samozřejmě se můžeme tvářit, že to je "normalizační kýč", může nám velmi vadit zpívající Kája (upřímně, mě tedy vadí), můžeme tvrdit, že "ta původní" Popelka (v normalizačních letech, chudinka malá, ocitnuvší se na indexu) je daleko lepší, ale nic naplat. Kdyby nebylo tohoto filmového zpracování, byla by naše kinematografie rozhodně o spoustu momentů chudší a už kvůli té k zulíbání křehké Šafránkové a té báječné výpravě bychom tenhle film měli rozhodně vzít na milost. Ostatně, zeptejte se na názor malých dětí... Za mě: 80% (02.01.2015)