Tři oříšky pro Popelku

Za mě určitě nejhezčí česká pohádka ever, kterou už nikdy nikdo nepřekonal. Obzvlášť po letošním úmrtí Šafránkové to dostalo zase nový rozměr, když si člověk uvědomí, kolik je zde zachycených herců, kteří už jsou po smrti. Jedinou chybou, za kterou ten film ovšem nemůže, je to nesnesitelné reprízování každý rok (a občas i během roku) - nechápu lidi, kteří na to fakt každé Vánoce koukají znovu a znovu. Já už to bohužel nedávám, protože i sebelepší film se jednou omrzí, a čeho je moc, toho je příliš, jak se říká. Btw. šokovalo mě, když jsem se až teď - v roce 2021 - dozvěděl, že Trávníček zde byl (údajně) předabovaný kvůli jeho moravskému přízvuku. (28.12.2021)

"Ty sis bral maminku, kdežto mě vnucuješ samý cizí holky." Ať si kdo chce co chce říká, ať si kdo chce co chce točí, tak Popelce žádná česká "porevoluční" pohádka nesahá ani po první oříšek. Popelka je totiž úžasná, nádherně si dělá srandu z urozených pánů, zneužívá zvířata k práci a ještě k tomu přináší lehce zašifrovaný sexuální motiv - "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?". A když se k tomu přidá zmatený princ, cvrnknutý čeledín a jedinečná macecha s rogalem na hlavě, tak za mě je to každoroční vánoční spokojenost. (26.12.2016)

Tento komentář věnuji svým "nejoblíbenějším" uživatelům – Hochům z Filmové teorie. Snad jim pomůže znovu spatřit realitu všedního dne. ********* Sine ira et studio!!! Eklatantní paralela Vorlíčkovy tvorby s giganty žánru jako Tarkovský, Von Trier či Buňuel je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu orální kultury. Především afiliativní symbol sovy (ať už mající jakýkoliv signus) představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje divákovi prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. Avšak i pro nezasvěceného diváka, u nějž by se zpočátku mohla objevit averze, ba co víc dokonce negace mistrovy epistuly, poskytuje Pan režisér mentorskou berličku. Jedná se zejména o simplifikovaný konfrontační úzus dobra a zla ( Ano, zde mám namysli explicitně zlou macechu a její ambiciózně edukované vlastní dcery v přímém rozporu s repulzivní edukací dcery nevlastní !! ), chudoby a bohatství (Neutěšené aparigrahické Popelčiny poměry versus ad hoc propertiální konzumerismus šlechty!!). Pokud v tomto aktu přistoupíte na mistrovu hru, budete schopni plně prožít předfinální tenzní gradaci při testaci inkriminovaného střevíce!!! Rozradostnění abstrakní vizualizací postfreudovského axiomu prostě potom musíte odpustit tvůrci (možná pro někoho slaboduché) finále ve smylu „Honesta vita est beata“, kdy ústřední dvojice naváže eternální, koexistenčně kopulativní vztah. Pochopíte li plně režséruv záměr, film vás konkveruje a **Na tomto místě se i JÁ musím snížit k insitnímu výrazivu některých uživatelů** „Sežvýká a vyplivne". Silně pochroumáni a polepení slinami pak budete ještě dlouho meditovat nad smyslem života a zejména buddhistickou tezí zvuku tleskotu jedné ruky!!!!!! .. dále viz Antikrista (11.01.2010)

Vánoční klasika a jedna z našich nejlepších pohádek – tedy alespoň dle mého posouzení (co jsem měl doposud tu čest vidět). Mám tento film docela rád a to samozřejmě hlavně kvůli Libušce Šafránkové. Té tato role vážně sedla a dala do ní všechen svůj herecký talent. To už se samozřejmě nedá říci o jejím filmovém partnerovi, ale tak Pavel Trávníček se toho v rámci svých možností zhostil i tak dobře. Kostýmy – hudební doprovod – prostředí – to vše bylo v naprostém pořádku a jsem rád, že měla tato Popelka i slušný ohlas v zahraničí… (25.12.2018)

Vorlíček natočil najkrajšiu československú rozprávku. To je bez debaty. Keď niekto tvrdí opak, alebo má pocit, že sú aj lepšie, tak nech sa na mňa nehnevá, ale chce byť iba zaujímavý. Jasné, že Oriešky sú maximálne nereálne, jasné, že princ sa nezaľúbi na prvý pohľad, jasné, že popoluška by si ho tiež po pár prehovorených spoločných vetách nechcela hneď zobrať za manžela. Ale koho tieto, pre rozprávky nepodstatné záležitosti, zaujímajú? (14.08.2012)