Kouzelný měšec

Asi nejlepší porevoluční pohádka, která sice možná nedosahuje poetičnosti našich starších bezvadných kusů, ale jako jediná jim může ještě trochu dýchat na paty. Když jsem byla malá, patřila k mým nejoblíbenějším pro svůj barvitý a veskrze originální příběh (přesto s množstvím tradičních prvků) prosycený slušnou dávku humoru (včetně historických narážek jako cvok Petr III.), a patří mezi ně dosud. Německou účast ani kvalitu postsynchronů jsem neřešila stejně jako u Tří oříšků pro Popelku, ostatně myslím, že hlasy dabérů byly k vzhledu německých představitelů zvoleny vhodně, což mi stačí. Mimo to výborný Vinklářův dabing vyvažuje poněkud nevýrazný herecký projev krále, který by nepůsobil na mnohé diváky tak prkenně, kdyby nebyl v kontrastu k uvolněnému projevu českých herců. Tina Ruland je krásná princezna, s jejím hereckým výrazem problém nemám, jako hlavní hrdinka mi sedí více než v Ptáku Ohniváku, navíc se na rozdíl od mnoha dnešních princezen působících často jako trucující puberťačky ze střední jako princezna i chová. Princ Petr v podání mladého Saši Rašilova je sympatický a role čarodějnice Bludimíry Mahuleně Bočanové, zkraje se zastřeným hlasem Simony Stašové a namaskované tak, jak by odporná čarodějnice vypadat měla, padne jako ulitá. Totéž platí i pro zbytek zdejšího ansámblu, ať již jde o regenta Miloše Kopeckého, lékaře Petra Nárožného, arogantního a ziskuchtivého prince Velemíra Ondřeje Vetchého, Hrušínského Huhlu, Krytinářova Prskoše a další. Komediální až lehce parodický charakter snímku může některým divákům vadit, ale řekla bych, že tento odpor je trochu vyvolán i množstvím nevydařených pokusů o totéž ve většině současných pohádek. Ve své době to však pro nás byl přístup poměrně nový a osvěžující. Nejlepší filmové pohádky sice obsahovaly mnohdy přehršel vtipu, ale parodický nádech v kombinaci s bláznivějším dějem se vyskytoval spíše v leckdy nepovedených studiovkách než u celovečerní pohádky, a navazoval tak na Vorlíčkova někdejší díla jako špičkový Konec vodníků v Čechách či výtečnou Dívku na koštěti, které se ovšem odehrávají v současnosti. Po mém soudu není v Kouzelném měšci nic extra přepálené ani nepůsobí nějak křečovitě, zato je zde množství nápadů a nadsázky provedené s lehkostí, které mohou současní tvůrci závidět. Stejně tak platí, že zlo je tu sice nebezpečné, ale zároveň patřičně směšné. Pohádka navíc neobsahuje výrazné logické kiksy, naopak všechny díly skládačky do sebe zapadají, od počátečních hrábí páně Zindulkových (tomu tedy říkám role, nebýt většinu času na scéně, a přitom mít klíčovou funkci) až po nápoj, který Bludimíra v závěru omylem vypije. Je třeba také ocenit, že Kouzelný měšec je jedna z mála filmových pohádek, kde mají ústřední hrdinové skutečně čas se do sebe zamilovat. Nechybí tu přitom vrcholně romantické prvky (viz obvazování ruky využité i ve Zlatovlásce či házení květiny komínem) ani prvek komicko-erotický (princeznina lázeň). Kromě toho myslím, že mezi hlavním párem funguje i chemie. Závěr se pak nese v klasickém pohádkovém duchu, neboť je to polibek z lásky, který dokáže zlomit zakletí. Konečně prostředí je také pěkné stejně jako hudební doprovod z dílny Petra Hapky. Možná, že Kouzelný měšec není tak dobrý jako naše nejkrásnější předsametové kusy, ale uvážím-li, že jsem nejlepší současné pohádky ohodnotila 4,5*, pak nemohu než dát Kouzelnému měšci plný počet, tím spíše, že je zde na čsfd nespravedlivě podhodnocen. Pro mne i zbytek mé rodiny srdcová záležitost. (06.01.2022) (méně) (více)