Honzíkova cesta

Zase další film jehož hodnocení nebude nikdy dost objektivní. Malé děti na tyto stránky asi moc nechodí a ty dospělí tomu prostě rozumět nemůžou. Jde o zdařilou sondu do dětského světa, kde se veškerá akčnost odhrává na úrovni ukradené skleněné kuličky. Ale to je pro malého prcka docela opravdické drama!!! Copak se už na to nepomatujete? (17.05.2008)

Milá vesnická upomínka té doby, což je asi tak všechno. Knížka kouzlo měla, film moc ne. Výkony dětských představitelů odpovídají besídce ve školce a předškolně dobrodružný duch předlohy se povedlo převést sotva z poloviny. Půl hvězdičky navrch za kocoura, kterej chtěl při natáčení ve škole zjevně vyškrábat oči všem kolem. (: (10.07.2017)

Český světový klasik dětské literatury, nositel prestižní globální medaile Hanse Christiana Andersena Bohumil Říha ve své půvabné knížce HONZÍKOVA CESTA vytvořil jedno ze svých vrcholných děl; zužitkoval přitom víc než bohatě svou letitou učitelskou zkušenost; ve filmu je takřka dokonale vtělen do Högrem ztvárněné postavy řídícího učitele. Filmovému zpracování knihy byla věnována náležitá péče. Jména tehdy začínajících tvůrců - platí to jak o scénaristovi Otovi Hoffmannovi, tak o předčasně zesnulém režiséru Milanu Vošmikovi (1930-1969) - i hvězdné herecké obsazení (Baldová, Höger, Bohdalová, Lukavský,Chramostová) jak ve větších, tak v menších rolích se stala posléze skvěle naplněnou zárukou nevšedního diváckého zážitku. Perspektiva světa, zcela oproštěného od budovatelské poetiky i jejího, dutého, prázdnotou zvonícího patosu, ale naopak důsledně viděného očima pětiletého chlapce, je jedinečná. Vzorová je i nenásilná výchovná tendence, soustředěná do platonického trojúhelníku Honzík-Terezka-Ferda i vygradovaného ústředního sporu o prestižní skleněnou kuličku-skleněnku (dětskou generací mého mládí podstatně více ceněnou než tzv. ocelovku o hliněných kuličkách nemluvě) včetně závěrečné katarze, v níž Honzíkova dětská přítelkyně Terezka hlavního hrdinu vybízí, aby přijal mužně i kajícně nabídnutou Ferdovu přátelskou ruku: "Vem si ji (nůž-kudličku-rybičku), on to myslí doopravdy". Nenechme se mýlit zdánlivou vnějškovou titěrností a zanedbatelností těchto napohled nevinných příhod strkavých taškařic: jsou to právě ony, kdo formují osobnostní rozvoj každého z nás i charakterové rysy naší budoucí, v tomto věku až nekonečně vzdálené dospělosti. Film je současně v mnoha ohledech historickým dílem: idylicky líčené družstvo stále s sebou nese pečeť doznívajícího prvorepublikového patriarchalismu venkova, na němž, má-li se obstát, musí každý podporovat každého; stejná atmosféra na nás dýchá i z chodby dvou (tří-) třídní obecné školy i interiéru třídy, který do padesátých let vřazuje Švabinského portrét komunistického novináře a ideologa kontroverzního Julia Fučíka i způsobu výuky, prezentovaného řídícím učitelem. Nenásilně je naznačen i rodící se generační problém vesnice; v navenek prosperujícím družstvu prvního typu - jak zněl slogan té doby prvního období tzv. kolektivizace - musí pracovat i důchodci; je zjevné, že jinak by družstvo neobstálo. To všechno nejenže není v rozporu s chlapcovou recepcí vesnické i ještě spořeji naznačené městské pražské skutečnosti, ale naopak tvoří její přirozenou součást. Vinit film, který rok po svém uvedení do československých kin získal na XVIII. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách v kategorii filmů pro nejmenší děti hlavní cenu, z propagandistických komunistických sklonů, je krajně neprozíravé a vlastně politováníhodné. Vždyť jde o klasické české filmové dílo světového věhlasu, o klenot, kterých jsme nikdy nejen v naší filmové tvorbě neměli na rozdávání! (23.09.2007)

Divoká příroda českého venkova, osudová žena, kaskadérské kousky na stromě, boj o respekt, spalující vášeň, akční bitky, zrada, přátelství, pomsta a samozřejmě i láska. Tak tomuhle říkám dobrodružný film jako řemen. Indiana Jones se může jít vycpat, tomuhle říkám strhující dobrodružství. Bohužel je tento film limitován věkem diváka. Být já šestiletý tak ten film jenom bezdechu hltám, ale ted? Ted už mi zbyl jenom pocit, že Karel Hoger, měl ten nejpoetičtější hlas, který jsem kdy slyšel. (30.10.2006)

Film je více méně doslovným přepisem Říhovy knížky, některé výrazné pasáže ovšem scházejí. Například „kultovní“ kapitola o družstevním vajíčku. Režisér zřejmě vycházel z toho, že dědeček už dříve Honzíkovi princip družstevnosti vysvětlil na bázi koníka, vajíčkem se tedy asi nechtěl opakovat. Kladem filmu – vedle struny nostalgie – jsou představitelé dětských rolí, záporem totální absence nějaké zápletky. To ale vzhledem k literární předloze nemůže překvapit. (16.03.2006)