Paralelní světy

Zvláštní film. Svou nostalgií, melancholií hodně zajímavý, svým pojetím však mimo realitu a logiku. Hlavní postava se nějak na konci filmu stane sebevědomou a nezávislou ženou, problém však je, že celých 95 minut koukáme na to, jak je neschopná se takovou stát, a pak najednou střih, bum bác a hotovo. Psychologicky nevysvětleno, z ničeho nevychází. A to s tím potratem, to je také spíše jako pěst na oko. (22.02.2013)

Pro mě někde mezi *** a ****. herecké výkony až mrazivě přesvědčivé, postavy hluboké, autoři se vyřádili v motivaci lidského jednání, nejistotě, nerozhodnosti. Také působivě ztvárněné sny. Pokud jste pozorní, ve filmu poznáte lidi okolo sebe, možná i sebe samotné. Pokud máte rádi psychologické filmy, jasná volba. Ocení zejména třícátníci s kariérou a bez rodiny :-) Bohužel mě zklamal závěr. Čekal bych velkou pointu, ale neobjevil jsem takřka nic. Proto * až ** dolů. (20.10.2012)

Aspoň jeden film dokázal Václav natočit bez cikánů, chvála za to, jinak sem tam viděl odkaz na Saló a na Postavu k podpírání, dvě jasný scény (zasraný zadky a rakev), kerý k tomu odkazovaly. Viděno znovu po 20 letech a celkem to furt de, jen ten Roden byl poznamenanej tou rolí v tom americkym trilleru,a Vlasáková byla dobrá. Byl v podstatě její film. (25.09.2023)

Každej s každym - Beverly Hills s Rodenem a Vlasákovou. Poselství filmu: vykašlete se na vztahy (stejně byste ve vztahu museli komunikovat s tím druhým a spolupracovat, pch, kdo o to stojí) a žijte pouze prací! Jen tak se z vás stanou alfa samice (to je termín někoho ze zde komentujících). Paradoxně mi Vlasáková po její "proměně" přišla ještě mnohem víc na pěst, než předtím, když měla deprese. Když měla utrženej knoflík u bundy a zaschlou zubní pastu ve vlasech, tak mi byla mnohem bližší. Jedna hvězdička za ty snové sekvence, ty byly nejzábavnější. (14.11.2018)

Kryštof (Karel Roden) a Tereza (Lenka Vlasáková) mají navenek téměř ukázkový vztah. Ale jenom navenek. Tereza se utápí v depresích, a Kryštof jí dvakrát nepomáhá. Když mu něco nesedí, utíká za svojí slovenskou milenkou. Kryštof pracuje jako architekt, a právě dokončuje významnou zakázku, nicméně klient s ní není stále spokojený, což Kryštofovi moc na klidu nepřidá ... Tak já nevím - českou kinematografii přestávám chápat. Většinou se v českých filmech řeší jen manželské krize (viz. všechny Hřebejkovy filmy) nebo drogy (a z toho plynoucí manželské krize). Filmů, které se výše zmíněnému nějak vymykají, se u nás moc netočí - a Paralelní světy také nejsou vyjímkou. Sice po herecké stránce není filmu co vytknout, ale ten pocit deprese a smutku který téměř teče z obrazovky moc nemusím. Uvidíme jestli dokáží čeští filmaři ještě někdy překvapit ... (22.02.2009)