Cech panen kutnohorských

Cech panen kutnohorských společně s Filosofskou historií jakoby měl předznamenat budoucí úspěchy Otakara Vávry na poli historického filmu. Nedejme se ovšem zmást, tahle veselá taškařice má s pozdějším Vávrou Kladiva společného jen to, že se odehrává v těch dávno minulých letech. Kdykoliv Vávra v mých očích opravdu exceloval, tam byla vždy přítomna nějaká tíže (Kladivo, Krakatit - žel jeho tvorbu příliš dobře neznám). Cech panen kutnohorských se však obalil do prvorepublikového peří, do lehkosti, do nezávaznosti a také, už to samo je slovo je dnes klišé, do dobových klišé, které, dle mého názoru, jsou zárukou na zeschematizování postav i děje. Je fér uvést pár příkladů. SPOILERY. Můžeme mít hrdinu lehce zhýralého, ovšem jeho chování nesmí nikdy ublížit tak, aby on sám nemohl chybu napravit. Napravit ho může jedině láska, nejlépe opětovaná. Sukničkář Dačický tohle beze zbytku splňuje. Kurví se s kterou může, ovšem nikdy tím žádnou nepřivede do opravdových problémů. Neplatí dluhy, ale film se tváří, že si to zřejmě onen krejčík zavinil sám. Samozřejmě se ze svého záletnictví napraví, když najde tu pravou. Je nezbytné, aby po něm bláznily všechny ženy ve městě. Pravý opak tvoří zlořádní zloději tyjící z tvrdé práce havířů. Přesně podle univerzálního prvorepublikového vzoru, který říká, že záporáci jsou vždy neschopní a v podstatě směšní. KONEC SPOILERŮ. Ono se samozřejmě dá namítnout, že v komedii to ani jinak nejde a dělají to tak všichni napříč státy i dobami. Ovšem ve spojení se schematickými plochými postavami a dopředu snadno čitelným dějem, se jedná o kombinaci vpravdě pekelně nudnou. V první republice dokázali ti nejlepší vnitřní vady svých děl zamaskovat vtipně vypointovanými dialogy. Cech v tomto zaostává. V Mnichovské době snad měl svou cenu jako dílo brojící proti roztahovačným cizákům, jenže dnes silné **. (23.02.2009)

Filmy pro pamětníky jsou svou naivitou děsně směšné a i když by se podle data vzniku dal tenhle snímek mezi ně zařadit, myslím si, že by to byla chyba. Skvělá komedie na věčná témata záletníků, boháčů, co chudým berou a napravených frejířů, kteří hájí zájmy chudých a nechutného maloměšťáctví. Štěpánek tu co by Mikuláš Dačický z Heslova exceluje a Alžběta v podání Hany Vítové je taky pěkná. Ve filmu je plno kouzelných scén, při kterých se člověk smíchy popadá za břicho. Film bych zařadila mezi klasiku české filmografie - myslím, že si to kvalitou zaslouží. (07.08.2007)

Aj dnes po takmer osemdesiatych rokoch je Cech panen Kutnohorských veľmi svieža a rýchlym tempom ubiehajúca veselohra. Len vo všetkom tom bláznovstve a množstve postáv sa človek pomerne rýchlo v stratí. Ale je predsa jasné, že v tomto tóne sa musí v závere všetko na dobré obrátiť. Ženy sú tu sebavedomé, ale stále ešte veria, že zmenia mužov a tí ich prestanú podvádzať a chlastať. Našťastie pri tejto požiadavke aj film skončí. Láska, nevera, žiarlivosť, pijatiky v krčme, spev, tane, šermovačky, filmové hviezdy, takmer nič tomu nechýba. 70% (23.09.2016)

Československá historická komedie, jenž měla posilnit vlastenecké cítění a národní hrdost, neboť byla natáčena v nelehkém období mnichovského ponížení. Příběh se odehrává v roce 1590 v Kutné hoře, kdy začínají klesat výnosy z těžby stříbra a jako první se snižují platy havířům. Ti kolem sebe vidí u konšelů, urozených rytířů, ale i podvodných cizinců velké bohatství a domáhají se spravedlnosti. Vymýtit tento nešvar a zbavit město ničemných zlodějů a proradných cizáků se pokusil kutnohorský rodák a šlechtic Mikuláš Dačický z Heslova (1555-1626), známý jako spisovatel a básník, ale především jako bouřlivák holdující vínu a ženám. Dačického, dobově řečeného frejíř, jenž ve snímku bojuje proti nekalému obohacování vyšších vrstev a jejich upjaté společnosti, svým neobyčejně živelným způsobem ztvárnil nenapodobitelný Z. Štěpánek. Svým volnomyšlenkářským životem a pokrokovým cítěním pobuřoval ctihodné kutnohorské muže a jejich ženy mu navzdory jeho špatné pověsti padaly k nohám. Název Vávrova snímku je poněkud zavádějící, neboť o žádném společném cechu neboli seskupení místních paniček nebylo řeči, naopak komedie zesměšňuje jejich mravní zkaženost a pokrytectví. V roli jediné charakterní ženy Alžběty, již později pojal Dačický za choť, se představila H. Vítová. V rolích kutnohorských konšelů, hofmistrů a mincmistrů se objevily známé herecké osobnosti té doby, nejvíce zaujal T. Pištěk, vynikající F. Smolík podváděný svou nevěrnou ženou J. Šejbalovou, V. Vydra st. či tradičně nepřející F. Kreuzmann. Dačického páže ztvárnil L. Pešek a místní poběhlici s provokativně odhaleným záňadřím představovala smyslná A. Mandlová. V menších rolích jsem zaregistroval věčně opilého mnicha J. Vojtu, podplatitelného kata V. Trégla, bohužel představitele Jeho Veličenstva císaře Rudolfa II. jsem nerozpoznal. Ve snímku zaujaly též záběry na chrám sv. Barbory, kostel sv. Jakuba či Vlašský dvůr, tehdejší středisko ražby stříbrných mincí. Nejsem si jist, zda tato komedie O. Vávry, specialisty na historická díla, splnila svůj původní účel a zvýšila národní uvědomění, avšak zcela jistě se jedná o více než povedenou komedii, která ani po 80 letech neztratila své kouzlo a je stále aktuální. (24.07.2017)

Krásná historická veselohra s nádechem vlastenectví, vrátila jsem se k ní po letech a užila si to mnohem víc, než když jsem byla mládě.. Zdeněk Štěpánek v roli Mikuláše občas k zulíbání, sem tam na facku, každopádně skvělý herecký výkon.. Bavil mě Ladislav Pešek, Adina Mandlová, Jiřina Šejbalová, František Smolík.. Po pravdě nemám výtek, valím si to na filmové vlně.. (05.05.2022)