Dny zrady I.

Den po dni je brán tehdejší doba, kdy si Hitler brousil zuby na naše sudety, velice dobře historicky zpracováno, až na dvě vyjímky komunistická strana je zde velice vyvyšována (což se dá pochopit jelikož k tomu byli donuceli, točilo se to za komunistické éry) ale to jde přehlédnout, dalším vytknutím je proč němci mluví německy a angličané a francouzi česky??? to je docela divné, ale ať nemusíme číst titulky tak řekněme skousnutelné. (03.08.2008)

Měl jsem snahu to vydržet, ale nešlo to... Na druhý díl už se dívat nebudu, na to se mám moc rád... Co bych poměrně vyzdvihl je skvělá hudba, resp. celkové technické pojetí... Kamera, střih, kostýmy, výborně... Pak je celkem neškodná (a dost málo politická) scéna obsazení Habersbergu, resp. četnické stanice... To je prostě jen sekvence, kde se snaží na malém prostoru ukázat asi tak všechno co vyváděli někteří psychicky labilnější Henleinovci v době těsně před obsazením Sudet... Patří jim to, prohráli válku kterou sami vyvolali, tak není proč někomu nadávat že je ukazuje jako nelidské stvůry, můžou si za to sami, že woody??? Tímto a poměrně roztomilý ztvárněním Hitlera (jeho scény jsou naprosto perfektní parodií, kterou kazí jen to že Führer vypadá moc mladě a hlasově se sám sobě fakt vůbec nepodobá) výčet kladů v příběhu samotném končí. Dál už můžu jen napsat HANBA!!!! Ten film byl naprosto příšerný. Plejáda výborných herců v naprosto odpudivé příšernosti. Jiří Pleskot věrně vystihl Benešův pisklavý hlas, nicméně z něj udělal skoro dementního chudáka. Jednou z hlavní dějové linie jsou pikle které kují odporní majitelé bank a velkých podniků, nejkladnější postavou je Kléma Gottwald, potažmo sovětský velvyslanec v podání Bořivoje Navrátila, a Sovětský svaz je ochoten nám pomoci. Skoro mě až napadlo, že nám nejspíš jeli pomoct o rok později, ale nějak je zbrzdilo obsazování východní části Polska... Docela by mě zajímalo, jestli u nás tenkrát (ne před válkou, ale v r. 1973) někdo věděl co to je Pakt Molotov - Ribbentropp... To je asi tak všechno co o tom můžu říct... Dál už jen, že prosím Bohy, ať dají dost peněz a trpělivosti panu Formanovi, ať už konečně natočí ten dlouhá léta plánovaný Mnichov.... Nějak nám v naší kinematogafii schází film, který by alespoň trochu se ctí dokázal pojednat o tom, co se tu v roce 1938 dělo... (22.09.2011)

Jeden z největších, ale bezkonkurenčně nejnenáviděnější diktátor v lidkých dějinách, je zde vyobrazen jako malý, zlostný, uprskaný spratek, trpící bůhvíjakou duševní chorobou. Z Beneše se zde stal totální anglický prdolez. I když Beneše vnímám jako slabocha, který dvakrát vydal naši zemi do rukou totalitních režimů, nemyslím si, že by byl až zase taková bezmocná figurka, jak ho vyobrazili naši soudruzi. Ostatně ti jsou taky jediné, co je ve filmu kladné. Soudruzi a kluci správňáci z KSČ nepřestanou až do poslední chvíle věřit v náš národ a samozřejmě v SSSR, který by nám hrdinsky přispěchal na pomoc. A to je jenom velmi stručný výčet záporů. Dny zrady to jsou. To ano. Je to zrada na každém, kdo by snad chtěl v tomhle díle hledat nějakou dokumentaci historických událostí. Hnus. Chce se mi zvracet. (04.01.2007)

Jediné, co bych tomuto filmu skutečně vytknul, je nejednotnost v mluvě, když tu Němci povětšinou mluví německy, avšak ve Sněmovně lordů či na schůzi francouzské vlády se mluví česky. Trochu to kazí dojem jinak slušné historické rekonstrukce, která je řemeslně i ideologicky na úrovni. Jakékoliv nebezpečí fabulace dějin samozřejmě nehrozí, většina z nás se rozesměje už při vyslovení onoho krásného názvu...Dny zrady - jak to zní, takřka jako starostlivý hlas taťky Gottwalda zachraňujícího republiku nebo komisaře Litvinova, který, buše do řečnického bultku, zuřivě prskaje a teatrálně mávaje rukama, horuje za zachování suverenity samostatného státu (rok před sovětským obsazením východního Polska a napadením Finska, dva roky před obsazením Litvy, Lotyšska, Estonska a Besarábie). No, nádhera. Slintající továrníci a agrárníci - umaštěný, přežvykující Beran a podlý kapitalista Preiss zrazují republiku, ruku v ruce s ubátými polovičatými politiky sladké Francie a hrdého Albionu. Styďte se, vy zachovatelé míru, vy vyslanci civilizace! (27.02.2006)

Při pohledu na jiné extrémní "rekonstrukce" 70. let vychází mi Vávrův opus jako dobrý kompromis. Dramaticky to není marné dílo, nic zvlášť směšného a parodického v druhém plánu (zejména z dnešního hlediska). Snaha o autenticitu je poměrně poctivá. V konkrétní době a za podmínek, jaké tehdy na Barrandově byli, mnoho lepšího udělat nešlo. Samozřejmě, že většina politiků působí jako vystřižených z dějepravy, proto i ty silné masky a jen málo herecké invence. Tu si patrně dovolil jen Miloš Nedbal a tedy svého Lorda Waltera Runcimana pojal jako skutečnou postavu a nikoli jen jako rozpohybovaný obrázek z dobového tisku. Nepřu se o výklad dějin, ani o to, že jediné klidné scény se odehrávají v redakci Rudého práva, ale přijímám to jako součást normalizace. Zvláštní ocenění mám pro maximum scén s titulky, protože česky mluvící polovina světa by ničemu nepomohla. (12.12.2012)