Reklama

Reklama

Dny zrady II.

  • angličtina Days of Betrayal II.
Československo, 1973, 92 min

Režie:

Otakar Vávra

Kamera:

Jaromír Šofr

Hrají:

Jiří Pleskot, Bohuš Pastorek, Gunnar Möller, Jaroslav Radimecký, Martin Gregor, Bořivoj Navrátil, Otakar Brousek st., Josef Langmiler, Rudolf Krátký (více)
(další profese)

VOD (1)

Tento velkofilm Otakara Vávry předkládá podrobný záznam událostí, vedoucích k přijetí osudné, ponižující smlouvy, rozmluvy státních představitelů prý vycházejí ze zachovaných stenografických zápasů. Avšak zdánlivě objektivní pojetí je zcela poplatné ideologickým požadavkům - jedinou silou, která odmítala podřízení nacistickému Německu, se licoměrně stávají českoslovenští a sovětští komunisté. Dopad mnichovských událostí je sledován jak ve vládních kruzích (zvláště v protikladném přístupu poraženeckého Beneše a rozvážně bojovného Gottwalda), tak v osudech dělnických rodin a též u vojenských jednotek v příhraničních oblastech. Lid vedený komunistickou stranou se chtěl bránit, ale ničemná buržoazie jej zradila. Postižení vzhledu historických postav je přesvědčivé stejně jako napodobení způsobu mluvy, v gestech i chůzi, jen jazyková rovina není zcela domyšlena: zatímco Hitler vyřvává německy, francouzští a angličtí diplomaté mluví česky. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (70)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

A druhá část spiknutí vládců Evropy, kde je zdůrazněno chování komunistů jako jediné správné a zdůraznění, že Sovětrský Svaz je přítel jediný a ten nejlepší. Zákulisní dohody bez účasti zástupců Československa předkládá Československu diktát. Z toho vyplívá, že jediným připraveným na válku byl do jisté míry jen Hitler se svým Německem. Chamberlain (Jaroslav Radimecký) je zde vyobrazen jako člověk, který nemá rád odporu při vyjednávání, ale protože si uvědomuje slabost své země, schválí a prosadí všechny Hitlerovo nároky vůči Československu. Daladier (Martin Gregor) je sice postaven do trochu příznivějšího světla a dokonce se snad rozhodoval o možné pomoci, ale nakonec oba dva ve jménu uchování světového míru, připouštějí historickou a národnostní křivdu. Zřejmě jim oběma pozdě došlo, jak se to bude vyvíjet dále. Klement Gotwald (Bohuš Pastorek) je zde vyobrazen jako jediný zastánce prostého lidu, který se snažil organizovat nějaký odpor, dokonce jsem v něm občas spatřoval postavu Jana Žižky z Vávrových filmů 50. let. Lidový dobrák, který chce pouze blaho lidu a je ochoten obětovat vše, zvlášť když to nebude jeho. Za zmínku už snad jen stojí rozhořčení komunistických bojovníků, když se rozhodlo, že se územním nárokům Německa podrobí republika bez odporu. Ano to rozhořčení na neschopnost kapitalistického státu, který jde vždy proti lidem chápu. Bohužel komunistické zřízení neznamená lepší svět, jen je jinak upravený a lže se úplně všem. ()

Thomassi 

všechny recenze uživatele

Druhý díl se věnuje situaci před podpisem a následném uzavření Mnichovské dohody. Mně přišel zajímavější z důvodu situace: "už jde do tuhého". Děj odsýpal a dobře se na ty politické intriky a machinace proti našemu státu dívalo, samozřejmě z kulturního hlediska. Když si pak člověk uvědomí, že to mohlo dopadnout úplně jinak, kdyby nebyl celý svět posraný z Hitlera, je to až k breku. A pro ty, kteří pořád polemizují, zda bychom se ubránili, tak neubránili. Bez vnější pomoci ne. Ano, dali bychom Hitlerovi po rypáku a bůhví jak by se potom vyvíjely dějiny, ale naše republika by byla rozbombardovaná od Luftwaffe a po několika týdnech, možná měsících, bychom zřejmě kapitulovali. ()

Reklama

rozbris 

všechny recenze uživatele

Zde bude asi stejný komentář, jelikož je to pokračování Dnů zrany I. Den po dni je brán tehdejší doba, kdy si Hitler brousil zuby na naše sudety, velice dobře historicky zpracováno, až na dvě vyjímky komunistická strana je zde velice vyvyšována (což se dá pochopit jelikož k tomu byli donuceli, točilo se to za komunistické éry) ale to jde přehlédnout, dalším vytknutím je proč němci mluví německy a angličané a francouzi česky??? to je docela divné, ale ať nemusíme číst titulky tak řekněme skousnutelné. ()

jitrnic 

všechny recenze uživatele

Druhá část mi přišla o dost přijatelnější než ta první. Sice na nás hned v jejím úvodu vybafne se svým projevem Bohuš Pastorek alias Klement Gottwald, pak už ovšem komunistická ideologie příliš prostoru nedostane. A ten závěrečný Gottwaldův citát lze vnímat s hořce ironickým úšklebkem. Na filmu bych ocenil, jak kritické dny roku 38 rozebral do podrobna a myslím, že se mu povedlo dobře zachytit stupňující se beznaděj. Pochválil bych výběr Jiřího Pleskota do role Edvarda Beneše. Takhle nějak si ho představuju - jako moudrého a vzdělaného, ale také příliš jemného a nerozhodného muže. Bratry v triku Jiřího Krampola a Vítězslava Jandáka budu dělat, že jsem neviděl. ()

noriaki 

všechny recenze uživatele

Adorování komunismu by mi nevadilo, ani když už ne přímo lhaní, tak ohýbání dějin. Zkratkovité vykreslení postav, které jsou charakterizovány jen drobnými fyzickými znaky, bych taky přešel. A nad podivným rozhodnutím režiséra/scenáristy nechat Němce mluvit německy a všechny ostatní národy česky, bych jenom mávl rukou. Ale nulovou atmosféru a postupné utápění se v nudě odpustit nemůžu. Dny Zrady I & II se táhnou a i když popisují událostmi nabitou dobu, během níž naše malá země mohla ovlivnit směřování celé Evropy, tak jsou zoufale nevýrazné. Výkon o to působivější, když vezmu v úvahu že měl Vávra k ruce nosné téma, impozantní zástupy komparzistů, více než štědrý rozpočet, excelentní hudbu a přes tři hodiny času. A nic z toho. Hodně se mluví, bohužel ne vždy k věci. Značnou část dialogů pohltila snaha zdůraznit pokrokovost socialismu a všeobjímající zlo kapitalismu, o což tehdy nešlo ani ve druhé řadě, ani ve třetí, ani v žádné další. A když už se postavy uráčí komentovat vývoj situace, tak z nich prostoduchý scénář dělá svoje vlastní karikatury. Škoda promarněné šance, protože něco podobného už nikdo nikdy nenatočí. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (4)

  • Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1973. (orkadimenza)
  • Obrněné transportéry, které míří k Frýdlantu, nejsou československé předválečné transportéry, ale původně německé Sdkfz 251, převzaté po válce Československou lidovou armádou jako OT 810. (Matej.Krajci)
  • Ve scéně z bunkru můžeme vidět houfnice, ačkoli v té době nebyl do pevností dodán jediný kus. Makety pevnostních houfnic pro film jsou dodnes umístěny v muzeu Dobrošov. (KRYSIOPICE)

Reklama

Reklama