Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Notář Karas je nesmělý starý mládenec, který úspěšně uniká vdavekchtivým ženám a večery občas tráví ve společnosti doktora Pacovského a Ing. Čádka. Netuší, že právě oni dva ho chtějí vlákat do podivné hry, která by ho ochránila před nástrahami žen, jež by se rády staly paní Karasovou. Například před veselou vdovou Růženkou Smutnou, která si dokonce našla pro svůj záměr spojence v panu Houžvičkovi. Karas má však oči jen pro svůj idol ženské krásy - pro obraz Dívky v modrém. Jednou večer se nechá tak unést, že vtiskne dívce na obraze polibek, a ta k jeho překvapení z obrazu vystoupí. Tím se však ubohý notář ocitne v poněkud prekérní situaci a rozhodne se vydávat ji za svou neteř, komtesu Blanku z Blankenburgu. Den ode dne pak ve stále zamilovanějším doktorovi roste žárlivost na Blančiny ctitele, kteří si v jeho domě podávají dveře. A pak se jednoho dne dívka v modrém vrátí do obrazu, i když ne nadlouho. Vyjde totiž najevo, že Blanka se ve skutečnosti jmenuje Vlasta, není komtesa, ale studentka filozofie, a komedii sehrála na přání Karasových kamarádů Čádka a Pacovského. Znamená to konec lásky? (TV Nova)

(více)

Recenze (161)

nash. 

všechny recenze uživatele

Ze svaté trojice Gollová-Mandlová-Baarová pro mě byla Lída vždy tou třetí a nikdy jsem moc nechápal co na ní ten Goebbels viděl. S jedinou výjimkou. A tou je role Blanky, které se Baarová zhostila geinálním způsobem a povýšila milou a dokonce i po 75 letech stále stejně zábavnou komedii na nezapomenutelný zážitek. Samozřejmě v dokonalé souhře s neodolatelně zamilovaným Oldřichem Novým. Další komedie ze třicátých let, která odmítá stárnout a zub času si na ní vylámal své nenechavé zuby. Ladná režie dokonale vysoustruženého scénáře, plného nápadů, jiskřivě odsýpající dialogy a dokonale fungující atmosféra, které dodává kouzlo nejen Blančina staročeština. A jako třešnička ve vedlejší roli nezapomenutelné české tornádo Gollová. ()

Mirokukii 

všechny recenze uživatele

Geniální. Už jen ta představa toho, že by se událost, kterou si prošel Jan Karas (vystoupení dámy z obrazu), mohla udát, je geniální a v tomhle Vávrově černobílém filmovém provedení se jedná o nesmírně milý a zábavný snímek. V momentě vystoupení úžasné Komtesy Blanky z obrazu, jako bych se i já vrátil o nějakých 300 let zpět. Projev Lídy Baarové je famozní a když pominu zbytek skvělého osazenstva, tak si dovolím tvrdit, že tento snímek udělala právě ona. Velké štěstí Jana Karase (Nový), že má tak pohotové kamarády, kteří pro žert nejdou daleko. A teď mě omluvte, letím zlíbat obraz Audrey... ()

Reklama

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Klasika, jíž jsem viděl vcelku teprve nyní na dývku za dvacet devět korun. A nutno říct, že stojí za podstatně víc. Možná jsem jen očarován über-kvalitou pozdějších Vávrových děl (ten se vlastně po několika filmech * bráno samozřejmě z nadhledu jeho skoro sedmdesát let trvající kariéry * teprve rozehříval), ale film vyniká nad své vrstevníky ve všech směrech. Kromě toho, jak skvěle funguje i díky kvalitnímu scénáři a vynikajícím hereckým výkonům (můj hrdina Óldrič Nóvy), jsou ve filmu k vidění neotřelé postupy kamery (třeba když Nový „blouzní“) a * kdoví-jak-to-udělali * dodnes strašně zábavné scény. Na tuhle veselohru se vyplatí se koukat nejen z nostalgie! ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Už dost řečí! Uveď mě v lože tvoje, prosím.“ - „Moje lože?! To začíná hezky…“ Prvních cca 20 minut je fajn, ale pak přijde Karasův návrat domů, který teprve odstartuje originální a opravdu zábavnou podívanou, která ze zápletky těží maximum. S Baarovovou jsem dosud viděl jen Panenství, ale zde byla jednoduše skvělá (mluvou, gesty i elegancí), stejně tak Nový je tu v jedné z jeho nejlepších rolí (a třeba jejich společný taneček byl skvostný). Ale hodně mě bavily i výborně napsané a zahrané vedlejší postavy, ať už klíčnice Nedošinská, všudypřítomný Láznička, veselá (Smutná) Gollová, Veverkův mastičkář, Paulův kořínkář, dohazovačka Šlemrová („Mlč ty hloupá, tři sta let starý obraz není přece žádná konkurence!“) a z nápadníků mě odrovnala Kreuzmannova kreace („Boty sem už nesehnal.“). I přes o něco horší dojezd tomu rád napálím slabších 5*. „Jen okus. Káva je výborná a máslo čerstvé.“ - „A na tuto krmi nelibou čekala jsem tři sta let. Vidím, ty mě hladem umořiti chceš, aby ses mě zbavit mohl, takového činu jen příbuzný schopen je.“ ()

Brtniik 

všechny recenze uživatele

Film jsem si pustil na návštěvě z DVD, když v TV nebylo nic ke koukání a frčí ta Baarománie. Po jeho shlédnutí jsem se začal shánět po popelu, který bych si nasypal na hlávku. Film jsem zcela jistě musel vidět (kdybych byl fanda, mohl bych třeba i 55krát), ale hanba mne fackuje, že jsem ho hanebně nedocenil. Prozřel jsem až nyní. Překvapilo mne s jak nepatrnými prostředky (z dobového reálu vybočoval jen kostým LB – beztak z fundusu) natočili vlastně scifík s roztomilou milostnou zápletkou a předvedením tehdejších filmových hvězd. Všichni hráli adekvátně svému věhlasu, mělo to šmrnc bez pathosu, který nám nyní připadá směšný. Vznikl naprosto moderní film, který je možné sledovat i dnes bez shovívavého úsměvu se kterým někteří shlíží na činnost „primitivních“ předků. Prostě stal jsem se fandou tohoto filmu. Přidám zajímavost (než mi ji schválí či zamítnou): Hospodyně paní Nedošinská, ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká panu Novému: „...šel nahoru“, myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. „onkala“, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru“. Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. Zdroj: Fandovství oné doby, jinak PhDr.Jiří Stanislav Guth-Jarkovský - Společenský katechismus ()

Galerie (59)

Zajímavosti (7)

  • Hospodyně Otylka (Antonie Nedošinská) ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká Janu Karasovi (Oldřich Nový): „...šel nahoru", myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. onkala, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru". Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. (Brtniik)
  • Autor námětu Felix de la Cámara přepracoval svůj text do knižní podoby, která vyšla v roce 1942 s podtitulem satyrický román. Knižní Dívka v modrém zároveň zahájila jako první svazek edici Knihovna Vlna. (NinadeL)

Reklama

Reklama