Jan Hus

K člověku, jenž položil život za "pravdu", zajisté lze chovat značný obdiv. Filmový Jan Hus nám však nabízí jen některé z "pravd" Husa skutečného. Hus se zde stává revolucionářem nikoliv náboženským, ale sociálním, třídním a skorem i nacionálním. Hus se však nesnažil pouze o návrat církve k chudobě či zrušení odpustků, měl i jiné, pro katolickou církev zcela nepřijatelné názory, které naprosto nesouvisely s její mocí a bohatstvím, např. učení o remanenci. Film je však zcela ignoruje. Další zradou, které se dopouští na historii a v tomto případě i umění jako takovém, je záměrná schematizace a stylizace postav. Hus a spol. jsou málem bezchybní, protivníci přehlídka koncentrované úlisnosti, slizkosti, mamonu a zbabělství, kterým zjevně na žádné "pravdě" nezáleží, jen na jejich pupcích a moci. I to, že jedna a jedna jsou dvě, by z jejich úst znělo jako ZLO. Silné **. (09.03.2009)

Četnost slov „pravda“ a „lid“ v tomto filmu je až maniakální. Jakožto falešný propagandistický kýč to ovšem není až taková hrůza jako panslavistický Jan Roháč z Dubé z r. 1947 (!). A Štěpánek narozdíl od ochotníka Korbeláře hraje, hraje přesvědčivě a místy je strhující. Jeho Hus dokáže být i vtipný. Lze nalézt několik pozoruhodností (třeba kardinálovo zděšení: „Jsi tak prostý nebo tak ďábelský?“) a proč nepřiznat, že při finální Žižkově přísaze mi šel mráz po zádech. Nesetkávám se často s tak působivou poslední pětivteřinovkou, která sama zvedne vyznění celého filmu o patro nahoru. (Geniálně řešeno: kdo je tato dosud komparsní postava posluchače Husových kázání, víme jen z učebnic dějepisu; jakož i to, co bude následovat.) Na hru o socialistickém revolucionáři se nakonec dá přistoupit, jen ať mi nikdo neříká, že je to historický film. K tomu viz komentář Subjektivův, sice torzovitě, ale pro hrubou představu zcela dostatečně. Já se zde jen pozastavím nad detailem, že za celou dobu ve filmu ani jednou nezazní jméno Wiklif. Jak by také mohlo, když je to o socialistické revoluci. Pokud jde o konkrétní fakta, tak v době zlovolné popravy tří tovaryšů Hus nebyl vůbec v Praze. Po návratu se první neděli, vzdor obecnému očekávání, o celé události ani slovem nezmínil. Teprve když šly hlasy, že mlčí ze strachu, zvedl o tom veřejnou řeč. Shrnuto: Vávrův Hus je zfalšovaný Hus, Štěpánkův Hus ovšem dokonale odpovídá národní legendě o svatém mučedníku mistru Janovi. (29.08.2011)

8/10 Cekal jsem hruzu a dostalo se mi velmi slusneho historickeho filmu, ktery muze smele konkurovat jinym podivanym sve doby. Ze se tam objevily naznaky neceho, co je mozne interpretovat ruzne a nejednoznacne - no a? To je prece autorska invence, takze nezatracujeme a divame se! Uplne uneseny jsem byl z tech malovanych "exterieru" - to je fakt parada! (08.10.2009)

přes veškerou ideologii (která ale tady tolik neruší) a měnění historie (toho ale mají v každym hollywoodskym historickym filmu mnohem vic) tomu nelze upřít veliké filmařské kvality. A když se člověk trochu zamyslí, začnou mu praktiky katolické církve hodně připomínat komunistickou stranu, takže nějaká velká rudá agitace to zas rozhodně neni...zdeněk štěpánek exceluje, pár herců (hlavne herecky) trošku moc přehrává, ale třeba františek smolík, karel hoger nebo jan pivec coby proradný zikmund jsou vyborni! (06.07.2009)

Tři hvězdičky jsou za úžasnou výpravu a velmi vysokou koncentraci tehdejších hereckých hvězd. A možná i za zachování několika málo historických reálií. Jinak (ve zkratce) - s. Hus je hodný, s. Želivský je hodný, proletariát je hodný. Ba i s. Žižka je hodný. Konšelé jsou zlí, církev je zlá, Zikmund je zlý. Václav není zlý, jen poněkud omezený (to je zrovna historická pravda). Na filmu je pěkný ten otevřený konec. Člověka hned napadne, jak to asi s těmi hrdiny dopadne v dalším dílu. :-)))))))) update 2021. Přidávám na 4. Jako ano, je tam cítit duch doby natočení a Husa to někam tlačí, na druhé straně, bylo by to opravdu dnes lepší? Na to už nikdo neodpoví, protože film těchhle rozměrů a s takovými herci už tu nikdo nenatočí... A o Husa s Geislerovou a Liškou a Donutilem v lacinych ČT kulisách opravdu nestojím. (05.07.2007)