Jan Hus

Jeden z mála českých velkofilmů s působivou výpravou a dobrými hereckými výkony. Sice byl komunisty ideologicky zneužit (jsou zde patrné protiněmecké a protikapitalistické tendence), ale připadá mi to od nich jako házení bumerangem, když Jan Hus (skvělý Zdeněk Štěpánek) tvrdí, že se nemá poslouchot špatná vrchnost. Snad jedině mě trochu mrzí, že je zcela opomenut Jeroným Pražský, který byl pro stejnou věc upálen na tom samém koncilu. Jan Hus chtěl návrat katolické církve k původnímu učení Ježíšově, kde rozhodně nebylo nic o hromadění majetku a moci. Ale tento odklon začal už po Ježíšově smrti a to samotným svatým Petrem, který zavedl celibát, aby kněží neměli potomky a mohl se kumulovat majetek. Šlo pouze o majetek a to pod jednou záminkou, že nechtěli připustit, že měl Ježíš kromě božské podstaty, také podstatu lidskou, víceméně to, že by Marie nebyla panna. A tak začalo hromadění majetku, touha po penězích a moci, což je něco, co odporuje učení Ježíšově a zákonům božím. Proto nikdy nemůže dojít k svateřečení Jana Husa, neboť by to bylo přiznání, že celou dobu lidem lhali. Vůbec jejich demagogie, aby jsi se smířil s chudobou a poslouchal, protože po smrti se dostaneš do království nebeského, je jen další šikovnou formulkou k hromadění bohatství. Skvělé jsou výkony představitelů katolické církve, kteří každého možného protivníka raději označili za kacíře a usmrtili ho, aby dál vyvolávali strach a ovečky je dál slepě poslouchali. Zejména: kardinál Pierre d'Ailli (Bedřich Karen), úlisný papežský legát (František Smolík), pokrytecký Štěpán Páleč (Otomar Krejča), který byl v uzavřeném kolektivu větší křikloun, ale na veřejnosti pokrytec, farář Jan, řečený Peklo (skvělý Vladimír Řepa) a papežský komisař Tiem (František Kreuzmann). Další zajímavé postavy: ustrašený král Václav IV. (Karel Höger), pražský purkmistr (Vladimír Leraus) a jeho úskočný synek (Rudolf Hrušínský), pražský konšel Štumpfnagel (Bohuš Záhorský) a císař Zikmund Lucemburský (skvělý Jan Pivec). Zkrátka je to velmi kvalitní film o zneužitelnosti moci ať duchovní, nebo světské, ke kterému ji pomáhá strach a kruté tresty a nevědomost tupých ovcí. Je to velmi vlastenecký film, také to bylo naposledy, kdy se Češi dokázali bránit, pak už je to vždy rychle přešlo. Jsou zde velmi zajímavé a stále aktuální myšlenky o špatnosti systému fungování společnosti, která je založená na moci a penězích. Otázkou pouze je, kdo se přidal k Janu Husovi z přesvědčení a touze po změně a kdo z vypočítavosti a touze po majetku. (10.03.2010)

Tři hvězdičky jsou za úžasnou výpravu a velmi vysokou koncentraci tehdejších hereckých hvězd. A možná i za zachování několika málo historických reálií. Jinak (ve zkratce) - s. Hus je hodný, s. Želivský je hodný, proletariát je hodný. Ba i s. Žižka je hodný. Konšelé jsou zlí, církev je zlá, Zikmund je zlý. Václav není zlý, jen poněkud omezený (to je zrovna historická pravda). Na filmu je pěkný ten otevřený konec. Člověka hned napadne, jak to asi s těmi hrdiny dopadne v dalším dílu. :-)))))))) update 2021. Přidávám na 4. Jako ano, je tam cítit duch doby natočení a Husa to někam tlačí, na druhé straně, bylo by to opravdu dnes lepší? Na to už nikdo neodpoví, protože film těchhle rozměrů a s takovými herci už tu nikdo nenatočí... A o Husa s Geislerovou a Liškou a Donutilem v lacinych ČT kulisách opravdu nestojím. (05.07.2007)

Ano, vím, kdy se to točilo, že mnohé historické postavy jsou vylíčeny ahistoricky, že to má mimózní nacionalistický tón a že se tam projevuje překroucení dějin podle Zdeňka Nejedlého. Přesto na Jana Husa, potažmo celou husitskou revoluční trilogii nedám dopustit. Pracovalo na tom mnoho mistrů svého oboru (např. kostýmy navrhl Jiří Trnka) a hlavně Otakar Vávra skutečně uměl pracovat s komparsem a davem. Atmosféra doby je jinak věrná, hudba Jiřího Srnky je správně patetická a je v tom plno hereckých hvězd. A navíc mě tahle trilogie přivedla v deseti letech k historii. (05.07.2016)

Řemeslná stránka filmu je nepopiratelná, Otakar Vávra prostě historické velkofilmy umí. Horší je to s obsahem. Z historického hladiska je dost směšné, že je zde Hus a hnutí kolem něj prezentován víc jako bojovník proti zemské vrchnosti a církvi, což je samozřejmě nesmysl. Hus nebojoval proti katolické církvi, ale šlo mu pouze o její očistu a přísné dodržování písma svatého. Scenáristi zde z něj udělali revolucionáře a bojovníka za práva lidu, přesně v intencích doby vzniku. K smíchu. Ale protože já historický žánr miluju (v tomhle případě spíš pseudo-historický), výprava je parádní, stejně jako ostatní filmové složky a Zdeněk Štěpánek je herecký bůh, dám Janu Husovi za čtyři, ačkoliv by si to v podstatě nezasloužil. (21.01.2004)

K člověku, jenž položil život za "pravdu", zajisté lze chovat značný obdiv. Filmový Jan Hus nám však nabízí jen některé z "pravd" Husa skutečného. Hus se zde stává revolucionářem nikoliv náboženským, ale sociálním, třídním a skorem i nacionálním. Hus se však nesnažil pouze o návrat církve k chudobě či zrušení odpustků, měl i jiné, pro katolickou církev zcela nepřijatelné názory, které naprosto nesouvisely s její mocí a bohatstvím, např. učení o remanenci. Film je však zcela ignoruje. Další zradou, které se dopouští na historii a v tomto případě i umění jako takovém, je záměrná schematizace a stylizace postav. Hus a spol. jsou málem bezchybní, protivníci přehlídka koncentrované úlisnosti, slizkosti, mamonu a zbabělství, kterým zjevně na žádné "pravdě" nezáleží, jen na jejich pupcích a moci. I to, že jedna a jedna jsou dvě, by z jejich úst znělo jako ZLO. Silné **. (09.03.2009)