Jan Hus

Četnost slov „pravda“ a „lid“ v tomto filmu je až maniakální. Jakožto falešný propagandistický kýč to ovšem není až taková hrůza jako panslavistický Jan Roháč z Dubé z r. 1947 (!). A Štěpánek narozdíl od ochotníka Korbeláře hraje, hraje přesvědčivě a místy je strhující. Jeho Hus dokáže být i vtipný. Lze nalézt několik pozoruhodností (třeba kardinálovo zděšení: „Jsi tak prostý nebo tak ďábelský?“) a proč nepřiznat, že při finální Žižkově přísaze mi šel mráz po zádech. Nesetkávám se často s tak působivou poslední pětivteřinovkou, která sama zvedne vyznění celého filmu o patro nahoru. (Geniálně řešeno: kdo je tato dosud komparsní postava posluchače Husových kázání, víme jen z učebnic dějepisu; jakož i to, co bude následovat.) Na hru o socialistickém revolucionáři se nakonec dá přistoupit, jen ať mi nikdo neříká, že je to historický film. K tomu viz komentář Subjektivův, sice torzovitě, ale pro hrubou představu zcela dostatečně. Já se zde jen pozastavím nad detailem, že za celou dobu ve filmu ani jednou nezazní jméno Wiklif. Jak by také mohlo, když je to o socialistické revoluci. Pokud jde o konkrétní fakta, tak v době zlovolné popravy tří tovaryšů Hus nebyl vůbec v Praze. Po návratu se první neděli, vzdor obecnému očekávání, o celé události ani slovem nezmínil. Teprve když šly hlasy, že mlčí ze strachu, zvedl o tom veřejnou řeč. Shrnuto: Vávrův Hus je zfalšovaný Hus, Štěpánkův Hus ovšem dokonale odpovídá národní legendě o svatém mučedníku mistru Janovi. (29.08.2011)

Velmi casto davali tento film v telke, avsak vzdy som sa mu nejako vyhol, ale teraz som si povedal, ze to chcem vidiet a neolutoval som. Vypravu, kostymy a vobec cely film zvladol reziser Otakar Vavra na jednotku a nemusi sa hanbit ani v porovnani so zahranicnou produkciou 50-tych rokov. Uz jeho KLADIVO NA CARODEJNICE (1969) malo u mna vysoke hodnotenie. Bolo smutne, ze v 15 storoci mala moc cirkev, ktora si o sebe myslela, ze je ta spravna a pritom akosi zabudla na jedno z desiatich prikazani, ktore znie nezabijes. Jan Hus to vedel a preto pokracoval vo svojom uceni i dalej na dedinach, avsak to sa mu tvrdo vyplatilo... 18.09.2010 _______ Zdeněk Štěpánek - (Jan Hus) +++ Karel Höger - (Václav IV.) +++ Vlasta Matulová - (Královna Žofie) +++ Ladislav Pešek - (Šašek Miserere) +++ Gustav Hilmar - (Jan z Chlumu) +++ Eduard Kohout - (Lefl z Lažan) +++ Rudolf Hrušínský - (Purkmistrův syn) +++ Eduard Cupák - (Tovaryš Stašek) +++ Miloš Kopecký - (Biskupský kancléř) +++ Vlastimil Brodský - (Mladík v Týnu) +++ Hudba: Jiří Srnka +++ (18.09.2010)

Jeden z mála českých velkofilmů s působivou výpravou a dobrými hereckými výkony. Sice byl komunisty ideologicky zneužit (jsou zde patrné protiněmecké a protikapitalistické tendence), ale připadá mi to od nich jako házení bumerangem, když Jan Hus (skvělý Zdeněk Štěpánek) tvrdí, že se nemá poslouchot špatná vrchnost. Snad jedině mě trochu mrzí, že je zcela opomenut Jeroným Pražský, který byl pro stejnou věc upálen na tom samém koncilu. Jan Hus chtěl návrat katolické církve k původnímu učení Ježíšově, kde rozhodně nebylo nic o hromadění majetku a moci. Ale tento odklon začal už po Ježíšově smrti a to samotným svatým Petrem, který zavedl celibát, aby kněží neměli potomky a mohl se kumulovat majetek. Šlo pouze o majetek a to pod jednou záminkou, že nechtěli připustit, že měl Ježíš kromě božské podstaty, také podstatu lidskou, víceméně to, že by Marie nebyla panna. A tak začalo hromadění majetku, touha po penězích a moci, což je něco, co odporuje učení Ježíšově a zákonům božím. Proto nikdy nemůže dojít k svateřečení Jana Husa, neboť by to bylo přiznání, že celou dobu lidem lhali. Vůbec jejich demagogie, aby jsi se smířil s chudobou a poslouchal, protože po smrti se dostaneš do království nebeského, je jen další šikovnou formulkou k hromadění bohatství. Skvělé jsou výkony představitelů katolické církve, kteří každého možného protivníka raději označili za kacíře a usmrtili ho, aby dál vyvolávali strach a ovečky je dál slepě poslouchali. Zejména: kardinál Pierre d'Ailli (Bedřich Karen), úlisný papežský legát (František Smolík), pokrytecký Štěpán Páleč (Otomar Krejča), který byl v uzavřeném kolektivu větší křikloun, ale na veřejnosti pokrytec, farář Jan, řečený Peklo (skvělý Vladimír Řepa) a papežský komisař Tiem (František Kreuzmann). Další zajímavé postavy: ustrašený král Václav IV. (Karel Höger), pražský purkmistr (Vladimír Leraus) a jeho úskočný synek (Rudolf Hrušínský), pražský konšel Štumpfnagel (Bohuš Záhorský) a císař Zikmund Lucemburský (skvělý Jan Pivec). Zkrátka je to velmi kvalitní film o zneužitelnosti moci ať duchovní, nebo světské, ke kterému ji pomáhá strach a kruté tresty a nevědomost tupých ovcí. Je to velmi vlastenecký film, také to bylo naposledy, kdy se Češi dokázali bránit, pak už je to vždy rychle přešlo. Jsou zde velmi zajímavé a stále aktuální myšlenky o špatnosti systému fungování společnosti, která je založená na moci a penězích. Otázkou pouze je, kdo se přidal k Janu Husovi z přesvědčení a touze po změně a kdo z vypočítavosti a touze po majetku. (10.03.2010)

Tak konečně došlo i na mě a já roztočil tuto legendární Vávrovu trilogii. A musím se přiznat, že na datum vzniku se opravdu jedná o obrovský filmařský zážitek. Škoda, že v některých scénách je cejtit ten zatracenej socialismus (až komunismus), ale bez toho by to v té době asi ani nešlo. Celkově vzato je Jan Hus přecizní historický velkofilm, který se tenkrát na rozdíl od dneška nebáli natočit. A hlavně ho natočit uměli. Kulisy, herecké výkony, masové scény, scénář...nic moc složitého (co také vymejšlet) a přesto to skvěle funguje. Film mi v podstatě neřekl nic moc víc, než mi řekla škola, ale Otakar Vávra to dokázal natočit tak poutavě, že se právem může označovat za otce historického velkofilmu v Československu. (28.12.2018)

Ano, vím, kdy se to točilo, že mnohé historické postavy jsou vylíčeny ahistoricky, že to má mimózní nacionalistický tón a že se tam projevuje překroucení dějin podle Zdeňka Nejedlého. Přesto na Jana Husa, potažmo celou husitskou revoluční trilogii nedám dopustit. Pracovalo na tom mnoho mistrů svého oboru (např. kostýmy navrhl Jiří Trnka) a hlavně Otakar Vávra skutečně uměl pracovat s komparsem a davem. Atmosféra doby je jinak věrná, hudba Jiřího Srnky je správně patetická a je v tom plno hereckých hvězd. A navíc mě tahle trilogie přivedla v deseti letech k historii. (05.07.2016)